Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pochmurná poezie paneláku

    Pro svou nejnovější site-specific audio performanci si Jan Mocek a Táňa Švehlová zvolili zvukově plodný materiál – život v paneláku. Názvem Zářící město odkazují na původně utopickou urbanistickou vizi Le Corbusiera, který mimo jiné zastával zvyšování hustoty obydlení. Před panelákem na sídlišti Černý Most si tak diváci mohou ze sluchátek poslechnout (a v oknech bytů i zhlédnout) trojici performerů, kteří rozkrývají pochmurnou poezii místního života.

    FOTO ARCHIV JANA MOCKA

    Je jistě zajímavé zamýšlet se nad tím, kolik různých životů obsáhne těchto pár betonových panelů v jeden večer… FOTO ARCHIV JANA MOCKA

    Za pozornost určitě stojí samotný koncept a formální i obsahová východiska tvůrců. Na třech kanálech můžeme poslouchat, co se děje za zdmi tří bytů. Pro ty, co v paneláku nikdy nebydleli, se může jednat o docela vzrušující voyeuristický zážitek, navíc podtržen skutečným prostředím chladného domu, ale pro nás – děti sídliště, jde naopak o nostalgické připomenutí každodenní reality.

    Je jistě zajímavé zamýšlet se nad tím, kolik různých životů, zvláštních existencí a osudových příhod obsáhne těchto pár betonových panelů v jeden večer. Nebylo by ani těžké najít několik takových, které by vzájemně vnitřně komunikovaly a fungovaly tak jako celek. Mocek a Švehlová ale stavěli především na „kabaretním“ rázu, kde jednotlivé, za vlasy přitažené příběhy jsou spíš mozaikou, která možná pobaví, ale o životě v paneláku řekne málo.

    V úvodu se z každého patra ozývá zvuk televizních zpráv – každé ale z jiného období od 70. let  minulého století dodnes. Irina Andreeva ztělesňuje uklízečku, která řeší problémy s penězi a ze strachu před ztrátou práce se nechává ponižovat. Iveta Jiříčková coby náboženská fanatička v zápalu svého modlení vyběhne mezi diváky před panelák a pokusí se na víru obrátit nic netušící divačku. Třetí linii tvoří extravagantní homosexuál v podání Jakuba Folvarčného, který se oddává v domnělém soukromí svého bytu sexuálním orgiím.

    Byť performeři ve svých výstupech nenuceně vybízejí k přepnutí na „správný“ kanál, je jenom na divácích, které patro je zaujme nejvíc. Můžeme tak se zájmem zaposlouchat do prázdného tlachání, falešného zpěvu nebo neidentifikovatelných zvuků. To by nemuselo být vůbec na škodu, kdyby se autoři nesnažili tlumočit tak výrazné pointy. Přeexponovaný projev herců vytváří v kombinaci s „šokujícím“ narativem spíš jakousi „freak show“ než skutečný vhled do intimních světů. Performance se tak vzdaluje od zážitků nechtěného poslechu sousedů ve vlastním obýváku, který by ovšem mohl být pozoruhodnější.

    Jan Mocek, Táňa Švehlová: Zářící město. Hrají Irina Andreeva, Jakub Folvarčný, Iveta Jiříčková, produkce Tereza Němečková. Premiéra 13. dubna, v koprodukci Plechárna Černý Most.


    Komentáře k článku: Pochmurná poezie paneláku

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,