Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pavel Göbl (1967)

    Filmový režisér, dramatik, scenárista a spisovatel, autor hry Penis pravdy, již v české premiéře uvedlo Divadlo Komedie Praha. Debutoval filmem Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí (2006), který je přepisem stejnojmenné divadelní hry René Levínského.

    Pavel Göbl

     

    První divadelní zážitek

    Červená Karkulka v gottwaldovském Divadle pracujících.

    Divadelní sen

    Uvedení Penisu pravdy v Číně.

    Divadelní zkušenost, na kterou nemůžete zapomenout

    Ondra Vetchý s Markem Taclíkem v Panu polštáři. Všechna představení La Putyky a Nejhodnějších medvídků a samo sebou představení Penisu pravdy v Divadle Komedie – vidět vlastní text na jevišti je zajímavé.

    Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

    Baví mě žít dnes. Anebo v šedesátkách.

    Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?)

    René Levínský, Andrej Krob… ale mám to štěstí, že se mi to stává. Shakespeare. O ženských.

    Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl

    Všechno od Nejhodnějších medvídků a od La Putyky. Naštěstí se neživím kritizováním –, takže na druhou půlku neodpovím, to, co bych vidět nechtěl, jsem už zapomněl.

    Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu

    Na nočním stolku mám čtečku, ve které je zhruba 1500 knih. A čtu to na přeskáčku po kouskách, takže z toho mám slušný maglajz. Ze života vím, že se nikdy nemá říkat nikdy. Kdyby nebylo na chleba, dám do antikvariátu cokoli, písmen ani myšlenek se nenajím. A v lepších časech se to zas dá koupit zpátky.

    Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochoten se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete

    Jediné filmy, které jsem viděl víckrát než jednou, jsou filmy od Buñuela a Monty Python. A ještě je několikrát uvidím. Televizi nemám od roku 1986.

    Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

    Bach, Mozart, Dvořák, Janáček, Ježek, Beatles a spol., Suchý + Šlitr, Zappa + Beefheart!, celý art rock… Pink Floyd, Jethro Tull, King Crimson… Dylan… Glass, Nyman, Pärt… Z našich Petra Vášu… a nejradši Plastic People. Poslouchám i nové věci, ale tam jde spíš o konkrétní písně, alba. Zásadně neposlouchám sladkobolné a ufňukané věci, které se dnes množí – a nejen v hudbě.

    Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě?

    Jakýkoli obraz od Evy Turnové – nejlépe její autoportrét; ovšem kromě toho posledního místa, tam upřednostňuju okno.

    Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

    Opravdu nemám každý den chuť na to samé.

    Květina, kterou byste nejraději dostal na premiéře

    Marihuana. Anebo rozkvetlou bramboru.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu

    Kdyby naši zem neosvobodila Rudá, ale USA, nesebrali by komunisti dědečkovi továrnu na nábytek a my bychom ji se sestrou zdědili, a to by mě fakt bavilo – mám rád dřevo. Takže proto teď točím a píšu.

    Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě

    Z takové představy se mi děsem ježí chlupy. Vůbec bych nechtěl, aby se reálný život stal divadlem. A ani filmem.

    Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)?

    To by mohl chtít jen idiot, aby se na něj koukalo celé hlediště, když umírá. Chtěl bych odejít nepozorován a beze zbytku a nikoho tím neobtěžovat – ideálně sežrán piraňama.

    Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik

    Ha. To jste mě dostali – neznám ani jedno jediné jméno divadelního kritika, kromě pana Hulce, který mi poslal tento dotazník – a proto ho znám. Obecně mi vadí kritici, kteří vyčítají kolečku, že není hranaté, a naopak. To znamená, že když napíšu záměrnou ptákovinu a bejkárnu, tak kritika, že hra je bejkárna (a navíc nekorektní) a že není uměním – mě vlastně potěší, je to tak v pořádku. Takže – mám divadelní kritiky vlastně asi rád, aniž bych je znal, protože jsou moudří…

    • Autor:
    • Publikováno: 27. května 2015

    Komentáře k článku: Pavel Göbl (1967)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,