Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Panáčkové bez důvěry

    V Praze 8 vyhlásili nedávno referendum, zdali si jeho obyvatelé přejí zákaz hracích automatů. Poutače na referendum vylepili i na lavičky, kde podřimují bezdomovci. Svého práva jsem nevyužil: Proč chce osmička, potažmo Praha a stát, znát můj názor na tak jasnou věc? Kdo by chtěl mít ve svém nejbližším okolí herny plné nešťastných gamblerů anebo pelechy „bezďáčů“? Proč se radnice osmičky nezabývá problémem sama od sebe, z titulu voličského pověření? Jó, kdyby u mě radnice zazvonila a přišla se osobně poradit, hned bych tak po vaculíkovsku věděl, co dělat: hráčská doupata zrušte, automaty vykupte a věnujte domů lidem, co bez nich nemohou žít. Vždyť kolik lidí chlastá doma, když nemá na hospodu! A bezdomovci? Podívejte se k sousedům, tam jim supermarkety rozdávají prošlé potraviny, aby nemuseli rabovat popelnice a kontejnery. Jenomže radnice nezazvoní a jednoduché řešení se nedozví.

    Mně ale pochopitelně zvoní v uších z jiných důvodů. Proč si radnice, potažmo stát zacpávají uši před zvoněním, bušením na kovadlinu či kolejnici jako při chemickém poplachu? Uvedu jenom tři čerstvé příklady. Náš pan ministr zahraničí odletěl s požehnáním premiéra do Číny, aby tam podepsal poturčenecky ponížený list, že se my Češi zříkáme práva mluvit o právu Tibeťanů na sebeurčení. Nemyslím, že pánové Zaorálek a Sobotka jsou bezcitné ekonomické mozky, které by se pyšnily tím, co učinily. Ale stalo se a pro tisíce lidí, které podepsaly protestní petici, pro desítky radnic českých měst, které vyvěšují tibetskou vlajku, se stali nedůvěryhodnými panáčky. A co si tak o sobě myslí radní v Ústí nad Labem, kteří před zraky nejenom divadelní veřejnosti zakousli jedno z nejzajímavějších mimopražských divadel? Že jednali v zájmu ústeckých občanů, kteří tak jako jinde milují dovážený bulvár, jehož estetický horizont splývá i s myšlenkovým stropem samotných radních? Tisíce podpisů na obranu Činoherního studia pro ně znamená – co asi? Předvolební kalkulaci, zda si pomohli, anebo se totálně znemožnili? A do třetice tradiční pochod za legalizaci marihuany. Tisíce jeho účastníků už dávno petice nepodepisují: smějí se. Dobře vědí, že je pouze otázkou času, kdy se joint dostane na úroveň dvanáctistupňového piva.

    Podporuji Tibet, stejně jako boj Činoherního studia, marjánku bych kouřil rád, žel neumím šlukovat. Co mi dělá starost, je nedoslýchavost, až hluchota politiků, těmi komunálními počínaje. Vážně to zvonění, bušení na poplach, ten neúprosný klapot meloucích mlýnů neslyší? Jistěže se k nim cosi z dálky doneslo. Možná i mezi sebou mluví o jakýchsi „signálech“. To jim ale nebude k posledku nic platné. Nevěříte? Nabídnu pointu. V Praze 8 zůstalo referendum o hernách neplatné: nepřišel dostatečný počet lidí. Překvapivé. Daleko zajímavější je, že někdo škodolibě upozornil na to, že jich dorazilo stále mnohem víc než těch, co při posledních volbách přišli podpořit pražskou, zdiskreditovanou ODS. Na kolik že to chcete nařídit budíka? Na sedmou anebo až na podzim?


    Komentáře k článku: Panáčkové bez důvěry

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,