Ovčáček se vrací
Když v listopadu loňského roku připravili v Městském divadle ve Zlíně nekorektní kabaret Ovčáček čtveráček, nemělo se jednat o víc než o útvar reflektující aktuální turbulence na domácí politické scéně předchozích dnů a týdnů. Scénář Petra Michálka vychrlený za dva dny a vpuštěný na jeviště po čtyřech zkouškách pro pouhá dvě představení se však přes noc stal fenoménem s celostátním ohlasem, jenž zlínské divadelníky přiměl k turné po největších tuzemských městech završené únorovou derniérou vysílanou v přímém přenosu v desítkách českých kin. Nečekaná spontánní rezonance kusu ukázala, do jaké míry je většina společnosti rozladěna jednáním mocenských elit a lačná jejich satirického obrazu.
Pozornost na sebe strhává zejména Andrej Babiš (v přesném podání Zdeňka Juliny) FOTO ZDENĚK BORECKÝ
Od té doby se mnoho nezměnilo, ba spíše dění na politické scéně (v souvislosti s blížícími se parlamentními a prezidentskými volbami asi, bohužel, nikterak překvapivě) nabralo na nových absurdních obrátkách, jež Petra Michálka přiměly – jistě i pod dojmem úspěchu prvního kabaretu – pustit se do „ovčáčkovského“ námětu podruhé. Na inscenaci Ovčáček miláček, tvůrci žánrově specifikované jako tingltangl, je znát, že vznikala za výrazně jiných podmínek než Ovčáček čtveráček: především ke koncipování textu, jakkoli reaguje i na dosti čerstvé události, měl autor relativně dlouhý čas divadelních prázdnin. I když zůstal zachován princip maximálního využití autentických výroků konkrétních osob (a že bylo z čeho vybírat: ohlášená a odvolaná demise Sobotkovy vlády, prezidentovy šarády, odvolání ministra financí Babiše, kauza jeho odposlechů…), je využit v rámci prokomponovanějšího celku zasazeného nikoli do současnosti, nýbrž do blízké budoucnosti, do času vrcholící prezidentské kampaně zkraje roku 2018.
Dílu to propůjčilo jistý antiutopický nádech (odkazující možná k Orwellově Farmě zvířat, jak lze odečíst zejména z motivu prasat a psů), v němž vyniká záhadná postava Muže v bílém a jeho rámující výrok o světě, jehož podobu si z jednotlivostí skládáme sami. To jsou slova, která se daleko víc než možná sebeironie (vždyť i inscenace je mozaika sestavená dle názoru tvůrců) jeví jako pobídka k aktivnější účasti na stavu této země. To ostatně napovídá i jisté zdrsnění a zvážnění ve srovnání s Ovčáčkem čtveráčkem: viz silná tečka inscenace (opět prasečí motiv), nebo třeba mrazivě krutý konec občanského angažmá mladého písničkáře a idealistického aktivisty Tomáše.
Jakkoli je ovšem dějová linka této jediné fiktivní postavy důležitá, nelze ji považovat za nosnou, protože se v předivu inscenace poněkud ztrácí. To je asi hlavní úskalí Ovčáčka miláčka: jeho propracovaný tvar jde místy na úkor čitelnosti, orwellovské motivy se z něj odhadují hůře než analogické (a troufnu si říci, že kongeniální) využití Havlovy Zahradní slavnosti u čtveráčka. Ostatně i titulní hrdina, třebas si uchovává důležitost velkého manipulátora, je v panoptiku postav vcelku upozaděn. Do popředí vystupují jiní, pozornost na sebe strhává zejména Andrej Babiš (v přesném podání Zdeňka Juliny) či politováníhodná figura premiéra Sobotky (Pavel Vacek); oba také figurují v těch nejtrefnějších výstupech, jakými jsou třeba odlet premiéra do Lucemburska nebo fiktivní svatba Babiše s českým národem.
Poměřování, zda byl lepší čtveráček, anebo nyní miláček, je vedlejší. Nynější tvar je scénicky velkorysejší (užití železné opony), víc promísený a v satiře razantnější. Předchozí kabaret byl přehlednější, měl více průzračnosti a možná i spontaneity. Podstatné je, že rozčilující důvody, pro které oba kusy vznikly, nejenže přetrvávají, ale ještě gradují. Oba „Ovčáčkové“ tak coby reflexe našeho politicko-společenského marasmu mají smysl.
Městské divadlo Zlín – Petr Michálek: Ovčáček miláček. Režie Petr Michálek, výprava Zdeněk Nedorost. Premiéra 31. srpna 2017.
Komentáře k článku: Ovčáček se vrací
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
