Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Opera v Praze (umění – produkce – řízení)

    Tak České středisko IATC/AICT / Sdružení českých divadelních kritiků nazvalo veřejnou diskusi, kterou ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem a Jednotou hudebního divadla uspořádalo 22. března v Malém sále Institutu umění. A to ke třem vzájemně prostupným tématům: Inscenační a dramaturgické směřování operních souborů v polemických ohlasech, Koexistence operních souborů pod jedním vedením v Národním divadle (současnost a výhled do budoucna), Vztahy Národního divadla a jeho zřizovatele, ministerstva kultury. Moderovali Radmila Hrdinová a Josef Herman.

    Z Národního divadla nikdo pozvání k diskusi nepřijal. Náměstkyně Kateřina Kalistová, kterou za sebe vyslal ministr Daniel Herman, se omluvila v den jednání, přišli ředitel odboru umění, literatury a knihoven Milan Němeček a referentka pro divadlo Nataša Zichová. Mezi zhruba dvaceti diskutéry byli také dva bývalí ředitelé Národního divadla Jiří Srstka a Daniel Dvořák.

    Debatu hned v úvodu vyhrotil Bohumil Nekolný prohlášením, že bez zástupců Národního divadla se jednat nemá, odsoudil operní kritiky a odešel. Diskusi nasměroval Rudo Leška k problémům organizační struktury divadla. Podle Srstky jsou z padesáti procent zapříčiněny sloučením Státní opery a Národního divadla, výsledný kolos už není řiditelný. Daniel Dvořák konstatoval, že to přineslo notné omezení provozu, a hlavně se naprosto vytratila konkurence mezi soubory. Lenka Šaldová namítla, že v době sloučení souborů vliv konkurence nebyl tak značný. Srstka s Dvořákem potvrdili ryze praktické důvody a způsob provedení fúze souborů.

    Srstka popsal komplikovaná jednání, v jejichž rámci za jeho působení v Národním divadle vznikala dramaturgie. Olga Janáčková dodala, že dnes tu vzájemně nekomunikují kanceláře. Dramaturgie souborů připomíná mozaiku (Radmila Hrdinová) či skládačku (Jiří Srstka). Podle Dvořáka dramaturgie nemusí plnit společenskou objednávku – sama je výtvarným gestem. Podle Šaldové však dramaturgie není výběrem titulů, ale inscenačních projektů určených konkrétnímu publiku. Helena Havlíková dodala, že výsledný tvar závisí především na osobnostech a koncepci. Jak je možné, že v Brně a v Ostravě vícesouborová divadla fungují, i když mají mnohem méně peněz?

    Nataša Zichová podotkla, že v Brně je příznivá kulturní situace dána úžasnou konstelací na radnici a ve vedení opery. Herman dodal, že hnutí Žít Brno do kultury proti vůli mnohých nalilo velké peníze, nové politické uskupení to však může změnit. Vedoucí odboru kultury v Brně Karla Hoffmanová promluvila o chystaném holdingu kulturních služeb, který v Brně vyhrála firma ICG Integrated Consulting Group, jež spolupracuje také na proměně pražského Národního divadla. Údajně hrozí slučování institucí, od divadel po knihovny. Nezkoušejte harakiri! varovala Janáčková.

    V návaznosti na tvrzení, že v molochu Národního divadla nelze tvořit dobré inscenace, několikrát zaznělo, jestli by nebylo lepší opery opět rozdělit, nebo Národní divadlo zrušit. Ke zrušení příspěvkové organizace stačí jediný podpis ministra, potvrdil Dvořák.


    Komentáře k článku: Opera v Praze (umění – produkce – řízení)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,