Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Opera podle Pilaře

    Nejmladší operní šéf, režisér Tomáš Pilař, je úderník! Ještě mu není třicet a Bizetova Carmen v Janáčkově opeře je jeho již devětačtyřicátá inscenace, uvedl na facebooku. Profesí je i výtvarník a soudě podle Polské krve, Aidy a Libuše ho nezajímají postavy se svými tužbami a rozpory, nezajímá ho smysl příběhu a jeho možné interpretace. Opájí se krásnými obrazy, elegantními róbami, světly a projekcemi, teatrálním pózováním jako u fotografa. Však fotografie z Carmen jsou nádherné, jenže na jevišti se libé obrazy mění v módní přehlídku, neboť jim chybí smysl.

    Jen krásné obrazy nudí...  FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Jen krásné obrazy nudí… FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Lze sice v jeho Carmen vysledovat snad dramatické prvky: zprvu prostavěná scéna postupně chudne až do prázdné plochy, z beden i z provaziště se sypou tabákové listy, Don José je za otloukánka, všechny ženy (vskrytu asi i Micaëla) jsou vlastně Carmen, zčásti oblečené v kostýmech filmového neorealismu, zčásti v elegantních róbách, Escamillo místo aby zápasil na nože, pošle na Dona José ochranku. A tak. Jenže nic z toho pro interpretaci příběhu či hudby neplyne! Blyštivé flitry, řekl by Gabo Zelenay, kdyby to komentoval jako blahé paměti „krasokorčulovanie“. Herectví coby prostředek souhry a vyjádření situace a místa postav v ní Pilaře také opakovaně nezajímá – tak proč místo toporného dění nezaranžoval milostné setkání Carmen s Donem José také jako symbolický obraz? Když mu ona má zatančit s kastanětami, usadí ho na židli, zavrtí rameny a opatrně si mu sedne na klín – kastaněty znějí z orchestru jako jeden z nástrojů. Scéna zoufale neerotická, zvlášť v provedení Ataly Schöck coby rozmrzelé tety a nemotorného Luciana Mastra.

    Dívat se skoro čtyři hodiny na přeestetizované nic je zoufalá nuda. Podílí se na ní nedramatický a také sebezahleděný orchestr. Není divu, že se ani dobří zpěváci moc nevytáhli, sbory se často tempově neshodly s diri­gentem.

    Kdesi jsem zahlédl prohlášení inscenátorů, že je to inscenace pro mladé. Od kolika let je tedy nepřístupná, od čtyřiceti, od padesáti, od šedesáti? Bylo by dobré upozornit na to publikum.

    Národní divadlo Brno – Georges Bizet: Carmen. Hudební nastudování Ondrej Olos, režie Tomáš Pilař, scéna a kostýmy Aleš Valášek, sbormistr Pavel Koňárek. Premiéra 18. března 2016.


    Komentáře k článku: Opera podle Pilaře

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,