O dualitě
Narodíme se blbí a nazí, přesto už v tu chvíli obsahujeme přímo závratnou porci informací. V rámci spektra variant veškerého mužství a ženství zaujmeme svoje místo, a celý život se s ním potýkáme. Nikdy jsem nepovažoval vrozené přednosti za bezvýhradně pozitivní element. V síle, kráse nebo v mimořádné inteligenci se skrývá spousta stinných stránek a obdarovaní lidé se většinou po celý život učí – pro jiné přirozené – pokoře.
Fascinují mě spektra i s jejich protikladnými extrémy. Levá / pravá a nekonečno mezi tím. Archa testosteronu v podobě dominantního chlapa / jemný obraz ženy-matky a k tomu opět nekonečno mezi nimi. Černá versus bílá a tak dál. To jsou nejotřepanější symboly. Kde ale úvaha o dualitě začne být skutečně zajímavá, je téma vidění.
K vnímání prostorového obrazu potřebujeme dvě oči, které sledují svět pod dvěma různými úhly. To je přece přesně ono. K posouzení čehokoli v životě potřebujeme nahlížet na věci z více úhlů. I názor musí být prostorový, aby byl celistvý.
Neskutečně zajímavej moment v životě mladýho kluka je chvíle, kdy mu do něj vtančí ženská se vším, co ženství obsahuje. Ta kolize světů přináší vždy něco většího, dospělejšího, a to pro oba.
Teď mluvím samozřejmě o vlastních zážitcích a o tom, jak jsem postupně střízlivěl z mužskýho macho-romantismu. Veškeré divokosti a chlapecká nadšení, o kterých jsem zde psal několikrát v minulosti, jsou svým způsobem mé neúplné vnímání světa. Stejně tak absence mnoha parametrů v dívčím posuzování reality je přírodou mi daná nevyhnutelnost. Ale to spojené vidění, ta stereoskopie, která se vyjeví, když ty světy o sebe třísknou nebo se propojí, má v sobě kus velký životní magie.
Jak už jsem zde prokázal mnohokrát, jsem chorobnej optimista a nikdy jsem doposud neměl problém milovat život takovej, jakej je. A mám pocit, že na oplátku svým zvláštním sladkokyselým způsobem život miluje mě. A pokud tento sloupek má být aspoň trochu deníkem, nezbývá než zapsat další událost. Tou je moje svatba. Po čtrnácti letech vztahu si beru lásku svýho života a sám na sobě podstoupuju experiment, s kterým mám minimální zkušenosti. Doufám, že budu i za dalších dvacet let věřit v nutnost duality v lidském životě.
Komentáře k článku: O dualitě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
