Vaše kulturní zázemí je dosti pestré. Nepochybuji, že už v dětství jste byla často v hledišti i v zákulisí. Vzpomínáte na nějaký konkrétní zážitek, který vás chytil a utvrdil v tom, že se chcete stát herečkou?

Je pravda, že jsem doslova odkojena v divadelní šatně, kde mě hlídala moje babička a máma vždy přiběhla mě nakojit. Na druhou stranu jsem se herectví dlouho bránila. Myslím, že toto uvědomění přišlo mnohem později jako výsledek osobního hledání.

Prý jste začínala s klasickým tancem. Věnujete se mu i dnes?

Studovala jsem taneční konzervatoř, ale v průběhu studia jsem pochopila, že moje cesta klasickým tancem nevede. Bohužel teď nemám čas se tanci věnovat tak, jak bych chtěla. A tak mi zůstala jen hypermobilita, bolavá záda a hromada špiček. Ale obecně mi tanec velmi chybí.

Studium na Konzervatoři Jaroslava Ježka vás zase přiblížilo k muzikálu. Jaké bylo?

Bylo náročné. Je to syntéza tří oborů. Nastoupíte v patnácti a skončíte po dvacítce. Formuje vás. A to nejen umělecky, ale i lidsky. Měla jsem štěstí na třídní kolektiv a pedagogy jako je Tomáš Neumann, Eduard Klezla a Yvona Balášová.

Právě vstupujete do čtvrtého ročníku činoherního herectví na DAMU.  Myslíte, že toto studium dokáže mladé lidi připravit na vše, co je v profi divadle čeká?

Mám ta studia rozmanitá, že? Myslím, že do velké míry ano. Naučí vás postavit se sám za sebe, také odpovědnosti, pracovitosti, nutí vás neustále pochybovat o sobě samém. Je to zkouška vašeho ega. Ačkoliv to byly náročné tři roky, byly krásné. Moc se těším co přinese ten poslední.

Jaké máte herecké vzory?

Přiznám se, že konkrétní herecké vzory nemám. Jsou ale herci, jejichž práce mě inspiruje a se kterými bych se v budoucnu pracovně ráda potkala. Díky své rodině mám blízko ke generaci divadelníků, která již pomalu odchází…

Jaký typ divadla máte ráda jako divák i jako herečka?

Jsem náročný divák.  V divadle se nedojímám. Hodně přemýšlím nad zpracováním, studuji co, jak a proč a učím se pozorováním. Jako herečka mám ráda divadlo, které je pro mě výzvou, nutí mě o dopolední zkoušce přemýšlet ještě hodinu doma a vytvářet silné postavy.

A jakou muziku? Bezpochyby zpíváte – chtěla byste se zpěvu věnovat i v budoucnu (třeba právě v souvislosti s muzikálem?)  

Vždy jsem měla velkou trému spojenou se zpěvem před publikem. V poslední době s ní bojuji mnohem lépe, díky pěveckému vedení Nadi Wepperové. Je to především o sebevědomí. Muzikál by pro mě představoval velký krok z komfortní zóny, který bych si moc přála udělat.

Už jako dítě jste zakusila velké jeviště ND. Hrajete ovšem i na malé scéně DISK, a v létě venku v Grébovce.  Jaký prostor vám nejvíce vyhovuje?

Jeviště ND si jako malá herecky zkusila moje máma v inscenaci Lucerna v režii mého dědečka Františka Laurina. Já zatím to štěstí neměla. Ať je to Disk, Grébovka, velké, malé divadlo…každý prostor je jiný, musíme se mu přizpůsobit. Rozmanitost mě velmi baví.

Do divadla DISK jste vstoupili jako ročník inscenaci Marat/Sade. Víte už, co vás čeká v příští sezóně?

Ano, Marat/Sade je velmi osobitá věc, na kterou ráda zvu lidi. V září nás čeká uvedení inscenace Opereta od W. Gombrowicze. Pro nás herce to bude fyzicky náročné představení. V listopadu proběhne česká premiéra hry Hanocha Levina.  Bude to sezóna krásné práce, moc se na ni těším a srdečně Vás do Disku zvu!

Jak jste se dostala k Divadlu MA?

Náhodou. Na moje narozeniny mi přišla zpráva od produkčního, zda bych nechtěla naskočit do rozjetého vlaku jménem Oskar. A jelikož je herecký tým složen z mých spolužáků, moc jsem neváhala a naskočila s měsíčním zpožděním do zkoušení.

V Grébovce vás momentálně mohou diváci vidět v inscenaci Jak je důležité míti… Oscara? Jakou tu máte roli, a proč byste diváky na toto představení pozvala?

 Hraji roli Lady Brackell, což je matka generál. Hlídá a neustále vychovává svoji dospělou dceru. Diváky bych ráda pozvala do krásného venkovního prostředí na trochu jiné, jak již z názvu pramení, zpracování hry Oskara Wilda. Těšíme se na vás!