Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nominace na Cenu Marka Ravenhilla

    Cena Marka Ravenhilla, jejíž vznik již před deseti lety iniciovalo Divadlo LETÍ, se pravidelně udílí za nejlepší inscenaci současné hry. Nezávislá porota složená z osmi odborníků tentokrát vybírala z více než sedmdesáti inscenací, přičemž do užší nominace se dostaly čtyři z nich – Bezruký Frantík z Divadla pod Palmovkou, Transky, body, vteřiny Divadla Petra Bezruče Ostrava, Don Quijote brněnského divadla Husa na provázku a Hadry, kosti, kůže pražského Švandova divadla.

    V roli Frantíka jsem se naučil malovat nohama (T. Dianiška: Bezruký Frantík, režie T. Dianiška, premiéra 30. 9. 2019, Studio Palm OFF) Foto Roman Dobeš

    Slavnostní jubilejní vyhlášení vítězů, kterého se měl po letech opět zúčastnit Mark Ravenhill osobně, je prozatím plánováno na 3. května 2020 do experimentálním prostoru NOD. Vzhledem k opatřením Vlády ČR a vývoji celosvětové pandemie však není jisté, zda tomu tak opravdu bude. Situaci budeme i nadále sledovat a o podrobnostech předávání ceny vás budeme včas informovat. Jisté však je, že cena bude mít již tradičně podobu kožichu, který pro letošního výherce navrhla scénografka a kostýmní výtvarnice Linda Boráros.

    V loňském roce získala Cenu Marka Ravenhilla inscenace Agent tzv. společenský spolku Testis v režii Martiny Kinské. Předchozími laureáty jsou režiséři Dušan Pařízek, Daniel Špinar, Jiří Havelka, Ivan Krejčí, Martina Schlegelová, Adam Svozil, Mikoláš Tyc a David Šiktanc.

    Na Cenu Marka Ravenhilla byly za rok 2019 nominovány tyto inscenace:

    Bezruký Frantík /Tomáš Dianiška, Igor Orozovič/, režie: kol., uvádí Studio PalmOFF (malá scéna Divadla Pod Palmovkou, Praha)

    Životní osudy Františka Filipa, který navzdory svému fyzickému handicapu dokázal prožít plnohodnotnější život než mnozí z nás, by se mohly stát námětem dojemného hollywoodského snímku o nezdolnosti lidského ducha. Igor Orozovič s Tomášem Dianiškou, kteří příběh objevili pro studiovou scénu Divadla pod Palmovkou, ho podávají řízně, bez sentimentu, s notnou dávkou groteskního, až černého humoru. Přesto, nebo právě proto není inscenace Bezrukého Frantíka o nic méně emočně působivá. Podstatnou zásluhu na tom má taky souhra celého hereckého ansámblu, se strhujícím výkonem Jakuba Albrechta v čele. (Jitka Šotkovská)

    Postava atletky Zdeny Koubkové přinesla Jakubovi největší pozornost publika a kritiky (T. Dianiška: Transky, body, vteřiny, režie T. Dianiška, premiéra 25. 1. 2019) Foto Lukáš Horký

    Transky, body, vteřiny. /Tomáš Dianiška/, režie: Tomáš Dianiška, uvádí Divadlo Petra Bezruče Ostrava.

    “Inscenace Transky, body, vteřiny chytře a provokativně zpracovává námět založený na převážně (a v podstatě záměrně) zapomenuté epizodě českých sportovních dějin. Inscenace volí svérázný narativ na hranici noirového kabaretu, ve kterém se nejvyhrocenější epizody z pohnutého života atletky proměňují v dobře gradovaná důsledně tragikomická čísla s drasticky ironickými pointami. Jednotícím prvkem takto budovaných situací je mimořádně plastický herecký výkon Jakuba Burýška. Tomáš Dianiška si vynalézavě pohrává s divadelními zkratkami, má smysl pro leckdy velmi bizarní detaily, které v inscenaci originálně vrství a skládá do groteskního zobrazení těsně předválečného světa. Jeho humor jako by nebyl apriori černý, ale černal až pod vlivem jednotlivých dramatických situací či nových kontextů. Zpráva, kterou inscenace podává o stavu společnosti, o zmatené intoleranci a bezúčelném násilí, k němuž „blbá doba“ dává dobrou příležitost, je ovšem velice temná a varovná.” (Luděk Horký)

    I v Mikuláškově inscenaci představuje Quijotovo setkání se zestárlou Dulcineou fatální střet s realitou – ve ztvárnění Ivany Hloužkové jde o prodavačku FOTO IVO DVOŘÁK

    Don Quijote /Jan Mikulášek, Martin Sedláček/, režie: Jan Mikulášek, uvádí Divadlo Husa na provázku

    Don Quijote jako modelové drama! Dialog Jana Mikuláška a Martina Sládečka s Cervantesem není další násilnou aktualizací klasické látky, ale dává vzniknout novému originálnímu textu, jež pracuje s quijotovským mýtem a naráží na neostré kontury pravdy a skutečnosti v době postfaktické. Precizní režie důvěřuje textu a nechává jej zaznít, aniž by se však vzdala pro Mikuláškovu tvorbu typické obrazotvornosti. Pozoruhodná vlajková inscenace nového uměleckého vedení Divadla Husa na provázku. (David Košťák)

    Luboš Veselý (vlevo) dokázal zobrazit Holanovu uhrančivou ironii i momenty bloudícího vědomí, Miroslav Hanuš ztvárnil Wericha jako sebestředného klauna, jehož kdesi uvnitř hlodá červ smutku a osamělosti FOTO JAKUB JÍRA

    Hadry, kosti, kůže /Pavel Jurda/, režie Martin Františák, uvádí Švandovo divadlo Praha

    Inscenace Hadry, kosti, kůže sugestivně evokuje čas a prostor soužití dvou významných a diametrálně odlišných umělců 20. století: národních umělců Jana Wericha a Vladimíra Holana. Tématem hry je frustrace protagonistů české poválečné kultury z reglementovaného socialisticko-realistického umění. Představitelé obou hlavních postav jsou ukázáni v gestu odporu, které odpovídá jejich povahám: Holan je nesmiřitelně negativistický, Werich privátně požitkářský. Text Pavla Jurdy objevuje v postavách dramatické momenty nejen ve vztahu k vnějším poměrům, ale zejména v hloubi jejich osobnostního založení. Inscenace se díky vyrovnanému ansámblového hraní dokáže vystříhat hodnotících klišé. Velké výkony protagonistů (Miroslav Hanuš a Luboš Veselý) se neobejdou bez dalších, zejména ženských postav, které teprve artikulují celou hloubku tragédie jak jednotlivých rodin, tak i zobrazovaného nesourodého soužití. Vzniklo dílo mimořádné hloubky a působivosti, tematicky zpřítomňující konflikt umělce se světem. (Alena Zemančíková)

     

    Rada Ceny Marka Ravenhilla pracovala v roce 2019 ve složení:

    David Košťák, dramaturg Divadla LETÍ

    Luděk Horký, dramaturg České televize

    Jana Slouková, šéfdramaturgyně MDP Praha

    Jana Soprová, divadelní kritička

    Tomáš Suchánek, manažer Divadla Petra Bezruče a dramaturg festivalu Dreamfactory

    Jitka Šotkovská, dramaturgyně, teatroložka a divadelní kritička

    Jitka Pavlišová, překladatelka a divadelní kritička

    Alena Zemančíková, dramaturgyně Českého rozhlasu a kritička

     

    Cena Marka Ravenhilla za inscenaci nového textu je ocenění českých tvůrců za počin v oblasti inscenování současné dramatiky. Novým textem se rozumí takový text, který vznikl v období deseti let před příslušným udělením ceny. Oceněná inscenace je volena na základě konsensu členů Rady Ceny Marka Ravenhilla, kteří zohledňují symbiózu kvalitního textu a kvalitu jeho inscenování. Rada sleduje i výsledky autorské či kolektivní tvorby, u nichž rozhoduje výsledný text a jeho přenositelnost mimo kontext konkrétní inscenace a poetiky divadla, pro nějž vznikal. Projekt Centrum současné dramatiky, v rámci něhož je cena udílena, založilo pod záštitou Václava Havla v roce 2010 Divadlo LETÍ.

     

    Centrum současné dramatiky

     Od ledna 2010 Divadlo LETÍ realizuje pod záštitou Václava Havla projekt s názvem Centrum současné dramatiky. Cílem projektu je podpora vzniku nové dramatiky, podpora nových inscenací současné dramatiky, cirkulace textů, autorů, tvůrců a inscenací v rámci EU, teoretická reflexe současné dramatiky a propagace současné dramatiky mezi veřejností.  Divadlo LETÍ se v rámci projektu mj. zapojilo do mezinárodní sítě divadel, věnujících se současné dramatice, Fabulamundi.

    • Autor:
    • Publikováno: 30. března 2020

    Komentáře k článku: Nominace na Cenu Marka Ravenhilla

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,