Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nebezpečné vztahy Marilyn i dr. Burkeho (festival Divadlo evropských regionů)

    Do Hradce Králové jsme se na festival Divadlo evropských regionů sjeli letos podevatenácté. Na konci sezony tu byl – jako ostatně každoročně – čas v klidu si popovídat s přáteli a známými „od divadla“, naskýtala se však eventuelní možnost v té smršti představení (vedle oficiální části také open air program) absolvovat třeba i pět „kousků“ denně. Připomeňme statistický údaj, že 299 představení zhlédlo 82 680 diváků. Královéhradečtí mají, co se týče vlastních profesionálních scén, stále co ukazovat, k vidění tu byly pochopitelně zajímavé inscenace z různých koutů republiky a také několik produkcí ze zahraničí.

    Sexmise

    Machulského Sexmise v režii Šimona Cabana, Klicperovo divadlo Hradec Králové FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Čerstvý repertoár zdejšího Klicperova divadla jsem si kromě již zhlédnutých Richarda III. a Žebrácké opery (o obou DN referovaly) doplnil o Machulského Sexmisi, původní muzikál Radka Balaše a Ondřeje Brouska Marilyn a Smočkovo Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho v režijní úpravě uměleckého šéfa klicperovců Davida Drábka. Jevila-li se mi inscenace Šimona Cabana podle námětu slavného polského filmu poněkud fabulačně překombinovaná (přitom ovšem velmi kvalitně zahraná), obdivoval jsem muzikálové schopnosti herců Klicperova divadla v naplnění hudebně náročné předlohy i dějově nadupaného příběhu o osudech sexsymbolu přelomu padesátých a šedesátých let minulého století Marilyn Monroe (věrohodná Kamila Sedlárová v titulní roli) i bláznivou a dobře fungující Drábkovu divokou grotesku, vracející se ke slavnému titulu Činoherního klubu. Hradecký soubor je v mimořádné formě, jmenovitě to platí především o Jiřím Zapletalovi, který jako Burke, ale i Peachum z Havlovy Žebrácké opery sálá jevištní energií, také o Janu Sklenářovi a dalších hercích a herečkách – i obměny souboru o nové výrazné typy k dobrému dojmu přispívají. Zdejší světově proslulé loutkové divadlo Drak překvapilo svým nenásilně didaktickým zpracováním příběhu atentátu na Heydricha v titulu 24. října 1942. Název odkazuje k datu popravy většiny civilních domácích spolupracovníků Gabčíka a Kubiše, scénář pro dva herce s promítanými dokumenty připravil režisér Marek Zákostelecký podle textů zahraničních autorů Louise Bineta a Mariuse Sczygiela.

    Téma se objevilo i v odvážném apokryfu Pérák Jiřího Havelky, s nímž na Regiony zavítal na tomto festivalu již dlouho oblíbený pražský soubor Vosto5. Akční a v řadě svých aspektů tzv. fyzické divadlo zpřítomnilo historicky nedoloženého, bájemi ovšem opředeného protifašistického „skokana na pérách“ (jeho maskovaný představitel se na jevišti prezentoval především akrobatickým vkladem do celku představení) a pohrálo si s historickými reáliemi (v odboji konspirují Mandlová i Foglar, Fučíka osobně zastřelí Emanuel Moravec, Milan Rastislav Štefánik žije a působí jako hlava odboje, jeho smrt byla fingovaná atd.). Havelkově týmu se podařilo udržet ve vyvážených proporcích mystifikační humor i patos, hodný tématu protifašistického odboje. Na festivalu se ve velmi dobrém světle představila ostravská Aréna s Gogolovými Hráči (více o ní na této straně Milan Uhde), nezklamalo ani Činoherní studio Ústí nad Labem. Páralova Soukromá vichřice, „živočichopis“ šedesátých let, ilustrovaný na mechaničnosti pracovního i intimního života, se ukázal v inscenaci Thomase Zielinského krutě aktuální. Oproti filmu Hynka Bočana, který sexuální složku Páralovy předlohy zjemnil, vyvstal na jevišti jako centrální vztahová pohroma nezúčastněný promiskuitní kolotoč ve výrazně obludném fortissimu – z řady výrazných výkonů zaujal především Kryštof Rímský jako cynický „středňák“ Áda Vinš. Stálý host festivalu, Slovácké divadlo z Uherského Hradiště, prezentovalo tentokrát Višňový sad v dost diskutabilní interpretaci kontroverzní režisérky Oxany Smilkové. Lopachin v ní (i v rámci divoké stylizace solidně hrající Tomáš Šulaj) usiluje o Raněvskou víc než výrazně a když Varju jaksi povinně chce požádat o ruku, drží se především ruky bývalé majitelky panství. Po odjezdu ostatních končí pak sebevraždou: na jevišti se totiž od prvního dějství objevuje pověstná čechovovská puška, kterou přinesla guvernantka Charlotta. Česko-slovinský soubor Športniki (Praha-Maribor) představil inscenaci budoucího uměleckého šéfa Draku Jakuba Vašíčka Třetí pokus, jevištní stylizaci road movie, v níž si mladí divadelníci utahují z tvorby „kultovního“ Paola Coelha, přepjatého sportovního fandovství i módní charity hvězd showbusinessu, týkající se třetího světa. Inscenace měla na festivalu premiéru, nebyla tedy ještě zcela usazená, ale humor tvůrčího tandemu Jarkovský-Vašíček působí svobodně a neotřele, doplňují ho i původní písničky. Soubor má už výrazné procento věrných fanoušků. Zmínka o tomto mezinárodním projektu může posloužit jako „oslí můstek“ k připomenutí zahraničních souborů, které se v Hradci objevily. Celý festival byl slavnostně zahájen inscenací podle Laclosova románu, připomenutém v nedávné době i dvěma filmovými zpracováními, Nebezpečné vztahy. Představitel vi­kom­ta Valmonta v jedné z těchto verzí, slavný americký herec John Malkovich, připravil inscenaci s pařížským souborem Scene indépendante contemporaine. Čerství absolventi konzervatoře zaujali soustředěnými výkony v přehledné, ne ovšem strhující inscenaci, představitelé Valmonta a markýzy de Merteuil, těchto dosti cynických libertinů, mě o rasantnosti svého milostného intrikánství nepřesvědčili, výborní byli ovšem reprezentanti sváděného mládí, především dívenka Cecílie a mladíček Danceny (toho hrál syn významného brookovského herce Mabo Kouyaté). Do Hradce Králové také zavítalo Divadlo U mostu z ruské Permi se svým šéfem Sergejem Fedotovem. Ten se díky návštěvám hradeckého festival prosadil i v Čechách, kde nastudoval několik pozoruhodných inscenací. Tentokrát přivezl McDonaghova Bezrukého ze Spokane (Činoherní klub hru uvádí pod titulem Ujetá ruka) a Gorkého Na dně. Dlužno podotknout, že dřívější Fedotovovy spanilé jízdy působily umělecky výrazněji. McDonaghova krutá ironie byla, obávám se, tvůrci nepochopena, a Gorkého sehráli permští ve více než naturalistickém balení („soustružník“ drhne rašplí železo zvukově nesnesitelně dlouhé minuty, pojídaný uzenáč vhání nezaměnitelný odér do publika). Někteří mladí a ne zcela nepoučení diváci, s nimiž jsem po představeních hovořil, byli ovšem nadšeni, asi došlo teprve k jejich prvnímu kontaktu s ruskou „exotikou“. Jako zahraniční produkce už léta přijímáme představení slovenská, kromě martinské inscenace Sedm dní do pohřbu podle vzpomínkové prózy Jána Roznera, která sklidila v minulé sezoně na Slovensku oprávněné množství cen, se naši nejbližší východní přátelé představili inscenací hry Davida Mameta Listopad, často uváděnou i u nás (v Praze, Brně i na Kladně). Jevištní dílo Martina Čičváka vzniklo pro „Kukurovu“ Arénu, v hlavní roli amerického prezidenta, který hodlá kandidovat i v příštím volebním období, exceloval v expresivní kreaci Tomáš Maštalír.

    Soukromá vichřice

    Soukromá vichřice z Činoherního studia Ústí nad Labem FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Nezmínil jsem se tu zdaleka o všech představeních, která jsem během festivalu absolvoval (dospěl jsem k počtu dvacet dva), nabídka byla přepestrá, i žánrově. Loutkové produkce pro nejmenší i pro velké se prolínaly s bizarními kabarety, novátorskými inscenacemi klasiky i s díly zcela standardními, nechci-li použít termín esteticky konvenčními. Open air program sázel na dravé a zdravě výstřední mladé produkce, „nevešlo se“ například ostravské Bílé divadlo se svým novým projektem.

    Každý si mohl přijít na své, nepředpojatý divadelní fanoušek musel být uspokojen.

    • Autor:
    • Publikováno: 3. září 2013

    Komentáře k článku: Nebezpečné vztahy Marilyn i dr. Burkeho (festival Divadlo evropských regionů)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,