Michelangelo rozpuštěný a vypuštěný
Úskalím dramatizací literárních předloh je, že postavy na scéně „mluví jako kniha“. Jinak řečeno – jejich vnitřní svět ani vzájemnou komunikaci se nepodaří převést do jevištní podoby. U dramatizace románu Karla Schulze Kámen a bolest, která je dílem dramatičky Lenky Lagronové a jejíž inscenace měla – v režii Mariána Amslera – odloženou premiéru počátkem března v brněnské Redutě, nezbývá než konstatovat, že se jedná pouze o víceméně nepodařený digest.
Kámen a bolest v brněnské Redutě je pouze digest z románu Karla Schulze… FOTO JAKUB JÍRA
Jestliže Schulzovo hluboce pravověrné dílo doktrinálně neskousli před tři čtvrtě stoletím někteří jeho katoličtí přátelé, o Lagronové lze říci, že si na něm – eufemisticky řečeno – umělecky vylámala zuby. Při představení si většinou jen ověřujeme, jak věty mechanicky přesazené z románu přicházejí o veškerou svou dynamiku a mají se k předloze asi stejně jako víceúčelově použité polystyrenové panely ke skutečnému kararskému mramoru. (Na scéně je jich plno – padají-li, má to znamenat dobový otřes nebo předěl.)
Patrně by vyznělo lépe, kdyby mladý génius Michelangelo (Jan Grundman) meditoval o soše skryté in potentia v kameni raději sám „ve své světničce“ než nad umělohmotnou názornou pomůckou. Mistr (Leonardo) v podání Vladimíra Krátkého působí nesnesitelně šosácky a jeho pobíhání s modely vlastních vynálezů v nás neodolatelně, podobně jako hovory a rozhovory proslulých osobností, vyvolává asociace s Járou Cimrmanem.
Fyzickou podobou má nejblíže k předloze zřejmě představitel Machiavelliho (hostující Tomáš Kobr), ale není mu povoleno víc než pár bonmotů. A co si počít se „syntetickým“ Papežem? To už raději Alexandra VI. v celé jeho rozporné až hrůzné velikosti. Bedřich Výtisk sice nešaškuje, ale jak máme jeho Savonarolovi uvěřit, že dokázal pobláznit celé město? Jenom pár místy v celém představení probleskne něco hlubšího, za všechny můžeme uvést scénu loučení Michelangela s dcerou Lorenza Medicejského Maddalenou (Magdalena Tkačíková).
Hudba v podobě poněkud nezávazné renesanční „brnkačky“ jen podtrhuje promarněnou příležitost zpřítomnit nejen horizontální dimenzi renesance, ale zároveň i její „vertikálu“. Po řadě silných, nebo přinejmenším slibných inscenací znamená Kámen a bolest výrazný krok zpět – lze jen doufat, že jde pouze o výjimku potvrzující pravidlo.
Národní divadlo Brno – Karel Schulz, Lenka Lagronová: Kámen a bolest. Režie Marián Amsler, dramaturgie a inscenační úprava Marie Špalová, scéna Juraj Kuchárek, kostýmy Marija Havran, hudba Ivan Acher. Premiéra 5. března 2017 v Divadle Reduta.
Komentáře k článku: Michelangelo rozpuštěný a vypuštěný
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
