NÁZORY: Vás nebolí záda?

Takhle potrhlou, jurodivou knihu neměl čtenář dlouho v ruce! Už ten název: Svět náš vedlejší. Rytmická i rýmová asociace naskakuje hned: „Chléb náš vezdejší.“ Takže modlitba, prosba k bohu za nějaký alternativní, ideální fikční svět? A pak ten žánr, co to autor vlastně napsal: román, experimentální román, pararomán, parodii na román, román ve verších? Eugen Brikcius (1942) byl vždycky hráč, mystifikátor, akce a happeningy realizoval nejen pod širým nebem, ale i na stránkách svých četných publikací, ovšem v nejnovějším případě svou metodu zintenzivnil – možná ad absurdum.

Brikcius knihu uvedl v pražském podniku jménem Vinograf pátého února. To datum je důležité: sto devět let před Brikciem vystoupili na veřejnosti poprvé dadaisté. Uprchlíci z různých koutů: Rumunska i Německa. Bylo to v curyšském kabaretu Voltaire. A skladba tehdejšího vystoupení – recitace a zpěvy nonsensů, tance a nejrůznější cviky, okamžité pódiové improvizace – měly povahově k dnešnímu Brikciovi blízko. A nejen tomu dnešnímu, i tomu včerejšímu.

Brikcius totiž obsahově nepředvádí v novince nic nového. Bere ze svého života: zmíněné happeningy, latinsky psanou poezii, studia filozofie, exil, velký návrat do zdejšího kulturního provozu po devětaosmdesátém. Život jedna báseň! Psaná veršem vázaným, kdy právě ona rytmická pravidelnost generuje nejbližší obsahy, nadhazuje obrazy, častokrát paradoxně, absurdně stříhané, na první pohled vykloubené z normálu, nesmyslné. Vcelku je ta kniha ale jedinečný organismus, který žije totálním rytmem, neustálým pohybem, proměnlivostí.

Pokud jde o zmíněné dada, je otázka, k jakému křídlu má Brikcius blíž: k Tzarovi, nebo Huelsenbeckovi? Ten první chtěl postavit krásnou novou řeč, která by významově přeskupila nehostinnou realitu; ten druhý pak veškerou realitu rovnou odmítl a měl za to, že přestavba musí jít od základů – že s civilizací je všecko špatně. Tristan Tzara byl básník, Richard Huelsenbeck lékař; oba dva pak násobní exulanti. Brikcius si bere z obou podle svého: svou řečí staví svůj svět, „svět náš vedlejší“. Svět totální: kde je doma, kde všecko funguje. Ale taky svět dostředivý: kde všecko funguje jen tehdy, pokud vezme čtenář Brikciovu metodu za svou. Pokud nevezme, zbývá potrhlost vyvolaná v úvodní větě. To není málo, ale není to vše.

Titul Brikciovy novinky nepřímo volá na scénu taky boha. Jenže Brikcius je ateista. Ve svém Ontologickém důkazu dokázal, že všecko je jinak – důkaz boží existence postavil na hlavu. Co tedy zbývá, je nasnadě: buď vymyslet, napsat nějakého nového boha, nebo se jím dočasně stát sám. Jak volil Eugen Brikcius, je po dočtení jeho nové prózy Svět náš vedlejší víc než jasné. Hlavní postava se tady jmenuje – On. A deklamuje: „Vás nebolí záda? / Odpovězte: Da, da.“

Autor je literární a výtvarný kritik.

Zdroj náhledového obrázku Databázeknih.cz.