Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zatmění Měsíce jako spouštěč hry na pravdu?

    Italský film Naprostí cizinci (Perfetti Sconosciuti, 2016) se stal podkladem pro divadelní adaptaci, kterou pro Divadlo Na Jezerce sepsal a zrežíroval Matěj Balcar. Tvůrce originálu Paolo Genovese nastínil v komorní konverzačce téma uzavírání se do vlastní intimity při manipulaci s nebezpečným kamarádem – mobilním telefonem – a s tím spojenou zvýšenou frekvenci často zcela zbytečného elektronického „svěřování se“.

    Kostlivci nikoli ve skříni, ale v mobilu: poklidné posezení s přáteli se po odtajnění obsahu mobilních telefonů zvrtne v přehlídku inzultací FOTO IVAN KAHÚN

    Na přátelském setkání u plastického chirurga Rocca a psychoterapeutky Evy se sejdou Cosimo a Bianca, mladý manželský pár s podnikatelskými záměry a sexuálním apetýtem, donedávna osamělý Peppe, na jehož vztahovou novinku jsou ostatní zvědaví, a již zralejší tandem Lele a Carlotta. Už před jejich odchodem na večírek lze odhadovat, že v tomto vztahu nebude všechno, jak má být, Lele si tajně (na toaletě) ještě s kýmsi esemeskuje, Carlotta si sundává kalhotky a ukládá je do kabelky. Že se ten večer budou dít podivuhodné věci, naznačuje i okolnost, že dochází k částečnému zatmění Měsíce.

    První půle plyne v solidním temporytmu, nabídne několik vtipných konverzačních výměn, vzájemné ironické špičkování starých kamarádů představuje vděčnou hereckou výzvu. Před koncem první části dochází ke zvratu, po němž začne dění nabývat na naléhavosti. Objevuje se návrh, aby si přítomní zahráli „na pravdu“ a vyložili mobily na stůl. Jakákoli zpráva či hovor budou všem k dispozici. (Jsme přece staří přátelé, nemáme před sebou tajnosti…) Někteří takovou zábavu zpochybňují, džin je však z láhve vypuštěn.

    Lele (Petr Vacek) požádá v ústraní Peppeho (Milan Šteindler), který nakonec přišel bez doprovodu, aby si alespoň svoje mobily prohodili, neboť má dostat nějaký pikantní odkaz a nechce, aby manželka… A už je to tady. Na zmíněném mobilu se objeví obrázek s patrně obnaženou a nadmíru vyvinutou kráskou, společnost je vitalitou samotáře Peppeho konsternována, větším překvapením však je, když se na druhý prohozený telefon ozve Peppeho „novinka“ – muž, a to se zcela jednoznačnými milostnými vzkazy. Lelemu je vyčítáno, že má dvojí sexuální život, a Peppemu nezbude nic jiného než řetězec nedorozumění rozčísnout coming outem.

    Inscenace ovšem již přestala být nezávaznou konverzačkou, jemná kreace Milana Šteindlera (alternuje typově zcela odlišný Jan Řezníček) se vyznačuje nenápadnou hrdostí postavy, kombinovanou s prožitkem neplánovaného trapasu. Mimikou, která vyjadřuje pocity toho, kdo by v dané situaci raději neexistoval, prostupuje uvědomění si zásadního zlomu ve vztahu ke kamarádům. Společnost trochu obrátí, už je méně drsná, než byla vůči „podvodníkovi“ Lelemu, Peppemu to však k pochopení horších charakterových rysů přátel stačilo.

    Provalí se ovšem také aférky psychoterapeutky Evy a Carlotty (kalhotky v kabelce mají ve hře funkci čechovovské pušky, z níž se ve finále střílí), všechny „díky“ mobilům. Eva Barbory Kodetové zachovává za všech okolností dekorum (třeba i zlostné), zatímco Carlotta Kristýny Hrušínské je ve vypjatých situacích rozezlenou, nicméně bystře se orientující paničkou. Ondřej Kavan jako nonšalantní pán domu Rocco vyvažuje v rámci možností kolektivního trapasu „úlety“ hostů i své manželky přirozenou autoritou. Mladší herecký „pár“ Patricie Pagáčová – Radomír Švec za zkušenějšími jevištními partnery nijak nezaostává.

    Balcarova herecky vyrovnaná inscenace má podobu standardního divadelního mainstreamu, ve druhé části ovšem dochází k dramatickému vyhřeznutí intolerance, přepjatého hédonismu a u některých postav i diskutabilní profesní sebejistoty. Po Shylockovi, „hitlerovském“ Už je tady zas! či Duškově Slávě strojů a měst má Jezerka další titul, který rozhodně nelze podezírat z komerční podbízivosti.

    Divadlo Na Jezerce, Praha – Paolo Genovese: Naprostí cizinci. Režie a dramatizace Matěj Balcar, scéna Jan Balcar, kostýmy Lucie Halgašová, zvukový design Ladislav Greiner. Česká premiéra 5. března 2020.

    • Autor:
    • Publikováno: 12. května 2020

    Komentáře k článku: Zatmění Měsíce jako spouštěč hry na pravdu?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,