Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na Pražských křižovatkách 2018 (No. 1)

    Festival Pražské křižovatky na Nové scéně Národního divadla zahájil inscenací Gavrilo Princip holandského souboru De Warme Winkel.

    Inscenace Gavrilo Princip nizozemského souboru De Warme Winkel využívá princip tzv. live-cinema, Foto Sofia Knijff

    Projekt z roku 2014, který objel několik evropských zemí, vzbudil při pražském uvedení mnohé diskuze. Ředitelka festivalu Marta Ljubková připomněla při zahájení výročí 82. narozenin Václava Havla, jehož osobnost symbolicky propojuje divadlo a politiku. A právě postava Gavrila Principa, který svým (zlo)činem fatálně ovlivnil historii 20.století, se ukázala ve své rozporuplnosti jako velmi vhodný výchozí bod diskusí o současnosti i budoucnosti Evropy.

    Představení holandského souboru De Warme Winkel si bere osud atentátníka, jehož vražda následníka trůnu Františka Ferdinanda odstartovala nejen první světovou válku, ale také výrazné proměny v politickém a společenském uspořádání Evropy, jako záminku k polemice nad etikou terorismu a principu revoluce. Mezi řádky klade otázku, zda revoluce jako taková má právo na existenci. Zevrubně, byť nikoli prvoplánově se zabývá problematikou terorismu a relativitou hodnocení toho, zda se jedná o hrdinství nebo naopak neopodstatněné násilí. V celkovém pohledu pak příběh zavraždění Franze Ferdinanda v Sarajevu posuzuje jako rozbušku dějů evropské historie 20.století. A v poslední části tuto sto let starou záležitost dává do paralely s dneškem, tedy s motivacemi a úmysly lidí, kteří se dobrovolně dali do služeb islámského státu.

    Výrazné líčení herců vytváří dojem expresionistikých obrazů. Foto Sofia Snijff

    Představení začíná trochu jako reportáž z bojiště či ze zákulisí starých mocenských struktur, kdy se u mikrofonu střídají „reportéři“ informující o překot o situaci na královském dvoře. Mezitím se v pozadí odehrává mohutný přesun kulis, z nichž většina je k divákům obrácená zadní stranou. Vzápětí odhalíme účelnost takového uspořádání. Díky tomu totiž můžeme sledovat zároveň „scénu“ i „zákulisí“ dějin. Nad scénu se spustí velké plátno, na němž následující dvě hodiny diváci mohou sledovat nejen protagonisty děje, ale veškeré události jakoby v přímém přenosu. Poté, co jsme svědky vyčerpávajícího vyjmenovávání rozmanitých zdrojů, z nichž tvůrci čerpali, a nekonečného odpočítávání let od roku 2018 zpět až do roku mapované události, tedy 1914, se seznamujeme se situací, kdy je Gavrilo Princip po svém činu zpovídán psychiatrem, který se snaží interpretovat Gavrilovy pohnutky k činu.

    Představení využívá principu malých pokojíčků, které jsou sledovány okem kamery a přenášeny na plátno. Foto Sofia Knijff

    Režisér Marien Jongewaard s týmem pouhých pěti herců  + kameramanem vytvářejí fascinující bezprostřední zážitek živou scénografií, která je v rámci jednotlivých „pokojíků“ animována a zaznamenávána živě kameramanem a přenášena na velké plátno. Inscenace (s výjimkou poslední části propojující sto let starý zločin s dneškem) zpracovává prostřednictvím krátkých epizod jednotlivé body osnovy Principova činu a jeho následků: motivace – zázemí – konkrétní čin – uvěznění atentátníka – smrt Gavrila. To vše prostřednictvím živě hraného dokumentu, prolnutého hovory Principa s psychiatrem v době, kdy je ve vězení, a dokumentárními fotografiemi. Dozvídáme se tedy postupně mnohé o konkrétních pohnutkách Gavrila Principa, a jeho angažovanosti v revolučním hnutí (ve své zemi je dodnes považován za hrdinu a je po něm pojmenován mj. folklórní dětský taneční spolek),  ale zároveň je nám nabídnut obecnější klíč k pochopení kořenů a motivací terorismu jaké takového. Z mého pohledu byla fascinující především formální stránka věci (tzv. live- cinema).

    Nápaditá scénografie, snímaná v detailech, působí dojmem reálného prostředí. Foto Sofia Snijff

    Na ploše cca 5 x 5 metrů se podařilo vytvořit soustavu nejrůznějších prostředí, v nichž jsou v celkových pohledech i v detailech tváří snímány jednotlivé postavy a jejich jednání –  nikoli náhodou to připomíná počátky němého filmu. Výrazným líčením se protagonisté – revolucionáři (a z mnohonásobené postavy Gavrila Principa) na plátně podobají expresionistickým obrazům, či plakátům. Zvýrazněné stíny v obličeji, pohledy očí, vykloubenost gest a pohledů. Přízraky podobné klaunským tvářím, ale také podivným bytostem z němých expresionistických filmů.

    Kulečník v různých variacích hraje v představení důležitou roli. Foto Sofia Snijff

    Představení končí apokalyptickými troskami kusů výpravy rozesetými a skácenými po celé scéně, a již zmíněnou významovou paralelou se současným terorismem. Zároveň na konci překvapí, že jsme v průběhu představení viděli velké množství různorodých postav, ale pouhých pět herců(!) Dokonale propracovaný projekt nabídl poutavou formou množství otázek, jak hodnotit násilné činy, a jejich původce.

    Více na i-DN:

    Pražské křižovatky


    Komentáře k článku: Na Pražských křižovatkách 2018 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,