Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na Boha není spolehnutí

    Ruská společnost a kultura se od perestrojky posouvaly mílovými kroky. Rozvoji občanské společnosti a progresivního umění výrazně napomáhaly obnovené kontakty s demokratickým Západem, inspirace postmodernou a znovuobjevování dříve zakázaných ruských autorů. Tvůrčí svoboda je už ale dnes – zdá se definitivně – minulostí; snahy o politickou kontrolu umělecké tvorby nabraly konkrétní obrysy a jejich realizace v podobě zákonů a sankcí jsou každodenní realitou.

    Ideální manžel

    Výstava divadelních fotografií ukazovala ty nejvíce dekadentní výjevy z ruských inscenací posledních zhruba patnácti let… Ideální manžel Konstantina Bogolomova v MCHAT FOTO ARCHIV

    V dubnu 2014 Ministerstvo kultury RF v čele s ministrem Vladimirem Medinským publikovalo dokument Základy státní kulturní politiky, který definuje cíle a principy nového kulturního směřování Ruska. Stát je zde představen jako aktivní subjekt kulturní politiky, jehož úkolem je chránit tradiční kulturní a morální hodnoty Ruska. Dokument je tedy oficiálním stanoviskem vlády, která se vymezuje proti multikulturalismu, západním kulturním hodnotám a dekadentním morálním tendencím. Dle autorů Rusko není ani Západ, ani Východ – je samostatnou civilizací. Hlavní tezí nové kulturní politiky se stal výrok: Rusko není Evropa.

    Nový cenzorský zákon

    Z tohoto dokumentu vychází i cenzor­ský zákon, který vstoupil v platnost 1. července 2014 a který vzbudil kritické ohlasy jak v Rusku, tak v zahraničí. Jedná se vlastně o novelizaci zákona o státním jazyce z roku 2005, který zakazoval používání nenormativní lexiky v masmédiích a reklamě. Nyní je zákaz rozšířen i do oblasti umění (týká se i hostování zahraničních umělců) a sociálních sítí (profil člověka na so­ciál­ní síti je považován za masmédium od určitého počtu „followerů“). Navíc kromě vulgarismů zakazuje explicitní sexuální scény, scény násilí, ukazování procesu výroby drog a podobně. Sankce jsou v případě opakovaného porušení likvidační.

    Divadlo, které se nebojí

    V oblasti ruského divadla se nové zákony nejvíce dotkly věhlasné moskevské scény Teatr.doc, která je v Rusku téměř synonymem progresivního uměleckého undergroundu a politicky a občansky angažovaného divadla. Teatr.doc od svého vzniku v březnu 2002 aktivně přispívá nejen do oblasti hledání nových forem uměleckého vyjádření a posouvání hranic divadelní reality, ale především redefinuje funkci divadla v současné občanské společnosti. Malý sklepní prostor pro necelou stovku diváků se ve skromných podmínkách stal ohništěm prodemokratických a lidskoprávních politických zápasů, a to bez jakékoli podpory z veřejných financí.

    Teatr.doc vznikl z fascinace dokumentárním divadlem, jeho upřímností, opravdovostí a živostí, schopností komunikovat tíživá témata současnosti a aktivizovat diváky. Zakladatelé Michail Ugarov a Jelena Gremina, kteří cítili potřebu přiblížit se ve falešném světě propagandy a komerce skutečnému životu, se k dokumentárnosti přihlásili nejen příponou „.doc“ v názvu svého divadla, ale i v jeho podtitulu „Divadlo, ve kterém se nehraje“. Tento podtitul byli členové divadla nuceni za poslední rok příznačně dvakrát změnit.

    Policejní kontroly se v minulé sezoně 2014/2015 staly v Teatr.doc téměř každodenní realitou. Několik akcí bylo policií zrušeno a diváci byli legitimováni. Kupříkladu prosincové promítání filmu Silnější než zbraně o událostech na Majdanu. Již v říjnu byla divadlu městem rozvázána nájemní smlouva. Oficiálním důvodem se stalo porušení požární bezpečnosti; dokonce byla v budově anonymně nahlášena bomba, která se ovšem nikde nenašla. Po dvanácti letech se tak soubor musel vzdát svého prostoru v Trechprudnom pereulke, který definitivně opustil v lednu letošního roku.

    Umlčet však tak silný hlas, jakým je dnes Teatr.doc, se městu nepodařilo. Již po šesti týdnech se soubor usadil v novém prostoru na náměstí Razguljaj, kde ke svému názvu přijal nový podtitul: „Divadlo, které se nebojí“. Měsíc a půl, během kterého členové souboru nové prostory hledali a poté rekonstruovali, zkoušeli nové projekty a současně nadále aktivně reprízovali na spřátelených scénách projekty staré. Jedním z nových byla inscenace Kauza Bolotná, která vznikla k třetímu výročí jednoho z největších opozičních protestních pochodů na Bolotnom náměstí v květnu 2012. Tato protestní akce je v Rusku považována za vyvrcholení občanských hnutí let 2011–2013.

    Jak veřejnosti sdělil Michail Ugarov, byli divadelníci již před premiérou policií upozorněni na připravovaný zásah. Příběh divadla se tak zopakoval – tři týdny po premiéře byla divadlu vypovězena nájemní smlouva z důvodu nedodržení požárních předpisů a Jelena Gremina byla předvolána na prokuraturu. Soubor se ale nevzdal a po třech týdnech se usadil v novém prostoru, tentokrát v Malom Kazennom pereulke. A začal používat nový – již třetí – podtitul: „Divadlo, které se stěhuje“.

    Tannhäuser - Novossibirsk

    V médiích nejvíce rezonoval případ inscenace Wagnerovy opery Tannhäuser FOTO ARCHIV

    Realita

    Z povahy všech cenzorských zákonů vyplývá, že prvními oběťmi jsou nezávislá klubová divadla, která stojí mimo systém oficiální a státem podporované kultury. Kromě neustálých tlaků na Teatr.doc se v Rusku kontinuálně přešetřuje i „vhodnost“ inscenací dalších progresivních divadel, jakými jsou Praktika, Sovremennik, Centrum dramatické tvorby a režie, Gogoľ-centrum atp. Prověrky a zákazy ale neobešly ani MCHAT im. Čechova a další „vlajkové lodě“ ruské kultury.

    Nevůli mnohých etablovaných divadelníků a kritiků vyvolal v květnu 2015 návrh ministerstva kultury nadále nefinancovat festival Zlatá maska – dlouhá léta největší a nejprestižnější soutěžní přehlídku ruského divadla. Tento světoznámý festival byl ministerstvem obviněn z rusofobie a šíření nemorálních, dekadentních hodnot. Organizátoři festivalu na tento návrh odpověděli prohlášením, že Zlatá maska ukazuje to nejlepší, co s ohledem na umělecké kvality v ruském divadle vzniklo, a odmítli přijmout politizaci přehlídky. K prohlášení se připojilo množství etablovaných ruských divadelníků.

    Na dně

    Výčet jednotlivých inscenací, které musely být staženy z repertoárů divadel, by po roce platnosti zákona byl sáhodlouhý. V médiích ale nejvíce rezonoval případ inscenace Wagnerovy opery Tannhäuser mladého režiséra Timofeja Kuljabina v Státním novosibiřském akademickém divadle opery a baletu v prosinci 2014. Režisér děj opery aktualizoval. Hlavní postavou se stal filmový režisér, který natáčí film o Ježíšovi. Dnešní svět se v tomto netradičním nastudování ukazuje jako krutý, není v něm spolehnutí na Boha, protože Bůh neodpouští. Na tuto aktualizaci ministerstvo naprosto neadekvátně zareagovalo obviněním z veřejného znesvěcení náboženských symbolů a následným soudním procesem, v průběhu kterého byli Kuljabin i ředitel divadla Boris Mesdrič drženi ve vazbě. Byť byl proces po velkých protestech veřejnosti nakonec zrušen, byl ředitel divadla propuštěn a Tannhäuser stažen z repertoáru.

    Působení nové kulturní politiky se ale neomezuje na restriktivní činy. Ministerstvo kultury podporuje či iniciuje aktivity, které ukazují „nutnost“ návratu k tradičním hodnotám. Bouřlivé reakce tradicionalistů vyvolala výstava fondu Umění bez hranic s názvem Na dně. Výstava divadelních fotografií ukazovala ty nejvíce dekadentní výjevy z ruských inscenací posledních zhruba patnácti let. Každá fotografie byla zároveň opatřena popiskem – názvem divadla a sumou, kterou byla daná inscenace podpořena z veřejných financí. Spektrum takto pranýřovaných děl sahal od inscenace Sigarevovy Plastelíny v režii Kirilla Serebrennikova v moskevském Centru dramatické tvorby a režie až po inscenaci Ideálního manžela v režii Konstantina Bogolomova v MCHAT. Výstava splnila svůj účel – navštívilo ji mnoho veřejných činitelů, kteří vyjádřili svou starost o stav ruské kultury a nutnost tento stav aktivně změnit. Po krátké době byla z důvodu návštěvnického nezájmu výstava zrušena…

    Teatr.doc

    Malý sklepní prostor pro necelou stovku diváků se stal ohništěm prodemokratických a lidskoprávních politických zápasů… Teatr.doc FOTO ARCHIV

    V Rusku nežádoucí

    Cenzorský zákon, který je již rok v platnosti, ale není zdaleka prvním ani posledním krokem k ovládnutí veřejného prostoru a komunikace v Rusku posledních let. Ještě víc než kultura trpí nevládní sektor, obzvlášť prodemokratické a lidskoprávní neziskové organizace. Již od roku 2012 je v platnosti zákon o zahraničních agentech, který umožňuje ukládat prověrky a sankce všem ruským nevládním organizacím, které jsou (byť částečně) financované ze zahraničí. V květnu 2015 byl navíc přijat zákon o „nežádoucích zahraničních a mezinárodních organizacích“, který umožňuje bez procesu zakázat činnost neruským organizacím na území Ruska. Oficiálně má zákon za cíl omezit činnost organizací, které ohrožují bezpečnost státu a občanů a které mají teroristické pozadí.

    První taková nežádoucí organizace byla do seznamu zapsána 29. července – je jí americká Národní nadace pro demokracii The National Endowment for Democracy…


    Komentáře k článku: Na Boha není spolehnutí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,