Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Kontext

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 640)

    S múzou za zády jsem se vydal online cestičkou mezi keře, do polí a luk. Sluníčko zářilo, povíval vánek. Nad řekou kvetly jehnědy. V travinách voněly bledule a žlutily se petrklíče. Zajíc, umělec, okusoval odrostlou hlávku kapusty do tvaru lidské lebky.

    S múzou za zády jsem se vydal online cestičkou mezi keře, do polí a luk. Foto Mab

    Urostlý chlapík, bývalý horník, sbíječkou narušoval ticho. Hloubil hrob. Povídá: Tuhle ten je dnes druhý. Do večera musím vyrubat ještě pět. Je nával…

    Pak se ptá: Nechcete si předplatit? Vidím, že nechcete. Nevadí. Stejně beru jen akutní zakázky.

    Pane, jestlipak jste četl Shakespearova Hamleta? Když jsem se rekvalifikoval, netušil jsem, že se z hrobnictví může stát až tolik výnosný kšeft.

    Sluníčko zářilo, povíval vánek. Foto Mab

    Skočil do jámy, lopatou vyhazoval kamení a zpíval: Jaro, léto, podzim, zima, tři nepřátelé lidstva.

    Múza křičí: Čtyři!

    Hrobník řve: Je to možný, na počty jsem nikdy moc nebyl

    Nad hřbitov vylétne hejno vran. Krákají.

    Múza šeptá: Obávám se, že všude bude vše jinak. Corona-virus převrátí svět na ruby. Už tady nikdy nebude to, co bývalo.

    Jdu po hrázi říčky. Klouzám blátem.

    Smuteční vrby vytáhly pokroucené proutí z kalných vod a roní slzy. Foto Mab

    Smuteční vrby vytáhly pokroucené proutí z kalných vod a roní slzy.  Lidské odpadky jim vlají z větví jako fábory. U hřiště jsou sroubené lavice a svačinový stůl.

    Zdráhám se usednout. Přede mnou tady byli lidé. Zanechali na stole prázdné láhve od alkoholu a o dřevěné hrany odpočívadla si otřeli bahno z bot…

    Zdráhám se usednout. Přede mnou tady byli lidé. Foto Mab

    Po železničním náspu chrčí rychlovlak.

    Múza se směje: Kolik vozů má? Jen dva. Náhle dodá: Pojedeme do Pardubic! U bílého koníčka si dáme kafé.

    Tomu se směji já: V Římě žil politik, Cató se jmenoval. Každou svou řeč, ať mluvil o čemkoli, končil větou „Karthago esse defendam“ (Kartágo musí být zničeno). Když vojska jiných Kartágo zničila, zemřel, neboť dosáhl cíle.

    Hrází prošel kouřící vandrák. Odplivl si a řekl: Dobře bylo, dokud bylo jenom zle…

    Rozbolely mě nohy. Sundal jsem si z tváře respirátor a múza pustila zprávy. Farizejové a farizejky vařili a pekli dort…

    Brno – Komín, 25. 2. 2021 


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 640)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,