Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 607)
Doba je nemoudrá. Depresivní. Kol kolem řádí smrtící virus zvaný korona. Staví se polní nemocnice, shání lůžka, lékaři, zdravotní personál. Lepší je sedět doma. Občas větrat a myslet si, že bude líp.
Múza šeptá, lépe už bylo… Její alter ego, brýlatý bard, se šklebí: Ale stále ještě máme naději, že jednou přece jen bude nejlíp.
Neztrácet naději, říkal smutně profesor Scherhaufer, když znavený sledoval pestrý průvod maskovaných studentů proudící ulicemi Brna. Jsou svoji, učí se. Zvládají žongláž a dobře bijí bubny aj činely. Zlobí měšťáky. Tak to má být. Jsou mladí jen jednou…
Múza podotkla: Profesor zemřel a vaše školní mise byla u konce.
Brýlatý bard se rozhovořil: V té době ctitelé pouličního divadla pod režijním vedením Zdeňka Duška secvičili středověkou jarmareční taškařici a o divadelních prázdninách s ní putovávali od městečka k městu rušit jejich poklid. Žili z toho, co vybrali do klobouku. Bard udělal pukrle a zaskřehotal: Tramtarará…
Múza kontrovala: Encyklopedie praví – Commedia dell’arte znamená „komedie profesionálních herců“. Jde o druh improvizovaného divadla renesanční Itáli. Největšího rozmachu dosahovala v letech 1570-1650. Komedie dell’arte je založena na pevných, ustálených charakterech postav a improvizaci. Existovaly typy postav, které se objevovaly v každém představení. Všechny postavy měly vlastní masku, takže obecenstvo je hned poznalo. Před vystoupením se dohodla pouze jakási osnova děje (zápletka, konec), které se všichni drželi, ale samotné dialogy byly dílem herců přímo na jevišti. Pak se usmála: K jednomu prázdninovému vandrování mladých se připojil filmový štáb a natočil o něm dokument.
Odpověděl jsem: Barde bubnuj! Jdeme na to…
Bard tloukl vařečkami do monitoru počítače. Na obrazovce se rozjelo autíčko. Bílá dodávka. Na zadním skle se jí zjevil titulek Komedie… Cesta se klikatila, krajinu roubily patníky.
Múza s bardem zpívali: A já si letím jako pták, volný tak, volný tak…
Hlomozil buben, bubínek vířil, komedianti táhli ulicemi. Harlekýn vykřikoval: Lidičky, přijděte, bude sranda…Capitano má šavli, pod nosem vousiska na gumičce. Škrtí slova. Připomíná obecního šmidru.
Múza se směje: Pavel Liška huhlá jako kdysi na škole. Viďte?
Komik od Boha, dodává bard.
Táňa Vilhelmová ve strakatém úpletu vystřeluje nohy coby fangle na tingltangle. Bard šeptá: Lusk k vyloupnutí.
Cilombina a Capitano / Tatiana Vilhelmová a Pavel Liška. Foto archiv
Pantalone Marka Daniela je chlípný exhibicionista. Diváky dráždí nahotou. Vtipnými gagy vyvolává salvy smíchu. Múza říká: Jako na škole…
Milovník Leandro je směšný od pohledu. V bělostném trikotu hubené nohy, pod opelichanou hučkou kouká vejr. Bard se pošklebuje: Michal Bumbálek s brejličkami. Jako na škole, jako na škole…
Unavení aktéři, namáčknuti do sedadel autíčka, mlčí. Motor vrčí, autíčko jede, Michal brouká verše… A zase bubny, zvonce, píšťaly. Lidičky, přijděte, bude sranda…
Isabella a Capitano / Gabriela Ježková a Pavel Liška. Foto archiv
Roman Slovák je mužným Harlekýnem a Gabriela Ježková svůdnou Isabellou. Laškují. Múza zpívá: Muž má touhu rozsévače, žena úrodný klín…
Bard řekne: Výtečnou Isabellou byla i Dádulička Ambrová v legendární Scherhauferově inscenaci.
Komedianti na fortelných koloběžkách sjíždějí šumavskou sjezdovku. Taťána v úpletové strakatině jede též.
Bard pěje: Já píši vám…
Commedia dell`arte II. (premiéra: 1. 2. 2019, La Fabrika, Praha). Foto archiv
Andrea Marečková má půvab laně, hraje Colombínu. Múza šeptá: Tu neznáte. Přišla z Hradce.
Tři nahaté nymfy se noří do chladných vod nočního jezera. Bard notuje: Okolo Hradce v malé zahrádce kvetou tam tři růže…
V kostele po ranní mši Roman Slovák medituje: Jestli je herectví cesta do nebe? Herectví je cesta do pekla. Já nevím, kam je ta cesta?
Před farou sedí bělovlasý profesor Petr Oslzlý. Vypráví o kontextu žánru commedie dell´arte ve světovém divadle a jejím vřazení do dramaturgie Husy na provázku
Autíčko mizí v tmách. Dokument o putování a hledání svobody v letní atmosféře trmácení se od štace ke štaci, mnohdy dešti navzdory, je u konce.
Múza řekne: A ještě slova scenáristy a režiséra Benjamina Tučka: „Se štábem – dva kameramani, zvukař, a režisér jako příležitostný kameraman – jsme zaznamenávali divadelní úkaz, kterým pro mne bylo prázdninově kočující společenství herců různých divadel. Proč? Jako dítě jsem viděl v Kapucínských zahradách pod Petrovem slavnou provázkovskou Commedii dell´arte v Scherhauferově režii s Bolkem Polívku jako Harlekýnem. Natáčeli jsme v srpnu 2000 mezi Libercem, hradem Rábí, Železnou Rudou a farou Horní Duběnky, okres Jihlava. Film vznikl v koprodukci firmy Golden Dawn Daniela Tučka s Českou televizí.“
Repro archiv
Za okny byla tma. Pršelo. Vítr pofukoval. Koronavirus řádil…
Múza řekla: Pusťte si zprávy. Zdá se, že italská středověká commedie dell arte se promořuje v současnou českou grotesku.
Tramtarará, jedeme z kopce, skřehotal brýlatý bard…
Usnul jsem. Až se probudím, nevím, ale možná se leknu…
Brno – Komín, 23. 10. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 607)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
