Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 576)

    Hurá, pane, vstávejte, vůbec nic nemusíte, začaly prázdniny! hulákala mi do ucha radostná Mab. Pak začala zpívat, Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině…

    Od zpěvu k činům není u múzy nikdy daleko.

    Vystoupili jsme z vlaku a v žáru bodavého slunce vykročili. Schody Zapomenuté uličky vedly úžlabím kamenných stěn. Voněly mokrostí a chladem nočního deště. Mířily k nebesům. Lepty na kovových plaketách připomínaly památku kolínských velikánů. Jean Gaspard Debureau, František Frištenský, Terezie Brzková, František Kmoch

    Co schod, tím více slunečního svitu. Foto Mab

    Co schod, tím více slunečního svitu. Ulička se pařila. Z vrcholku skály se Kolín jevil být městem, kde – dle slov básníka – sotva přejdeš jedny hory, již se najdou jiné… Na nejvyšším krajinném bodu bylo vidět impozantní věže kostela svatého Bartoloměje.

    Múza zvolala: Naše meta, náš cíl. Foto Mab

    Múza zvolala: Naše meta, náš cíl. A poté dodala: Sundejte roušku svou, již není povinností, bude se vám dýchat lépe i svobodněji!

    Tak, tak, rád uposlechnu, múzo. Církev svatá stavěla svá útočiště na kopcích jako zdáli viditelné poutnické archy, mimo dosah povodní. Doufám, že ten výstup udýchám…

    Múza poučovala: Kolín byl a je městem bohatým. Jeho ráz utvářela možnost cestování po řece, obchodování, pěstování zemědělských plodin a pracovitost v něm žijících obyvatel. Architekturu městské zástavby určovaly mizérie častých válek, požáry, neklid idejí politických i uměleckých -ismů a rozmachy dob mírových. Koukejte, občanský dům postavený ve stylu rondo-kubistickém. Nebo tento nedefinovatelný, zubem času ohlodaný hybrid manýristického klasicismu s dekorem kubistických krychlí

    Koukejte, občanský dům postavený ve stylu rondo-kubistickém. Foto Mab

    Dlažba chodníků, pečlivě seskládaná z řezaných kamenů a drobných žulových kostek, na pohled úchvatná, dělala mým zvídavým krokům problém. Tenké podešve naznačovaly, že pro turistiku nejsou polobotky nejvhodnějším obutím.

    Usedl jsem na otesanou kládu, mezi pomníky těch, kteří zemřeli v odboji a ve válce. A koukal na zdi evangelického kostela. Trochu jsem si zdříml. Když jsem otevřel oči, měl jsem u nohou kytičku modrých hořců…

    Jsme na území židovského ghetta. Foto Mab

    V ulici starých domů prohlásila Mab: Jsme na území židovského ghetta. V tomto domě bydlel poslední kolínský rabín, PhDr. Richard Feder. Zde bývala židovská škola. 2 200 kolínských Židů bylo v roce 1942, v rámci konečného řešení, odvlečeno německými okupanty do koncentračních táborů, odkud pro ně nebylo návratu.

    S hlavou odkrytou jsem v synagoze pátral po stopách věřících v desatero božích přikázání. Foto Mab

    Ve sklepení se v sítích pavučin nacházely skulptury z pálené hlíny výtvarníků současnosti Foto Mab

    Otřískaní rousci z bílého kamene se k sobě tulili, jako by ožili. Foto Mab

    S hlavou odkrytou jsem v synagoze pátral po stopách věřících v desatero božích přikázání a múza brumlala starosvětské žalmy. Ve sklepení, v zasklených vitrínách, se v sítích pavučin nacházely skulptury z pálené hlíny výtvarníků současnosti. Otřískaní rousci z bílého kamene se k sobě tulili, jako by ožili.

    Na starém židovském hřbitově jsem hledal hrob rabína Becalel ben Jehudy. Foto Mab

    Na starém židovském hřbitově jsem hledal hrob rabína Becalel ben Jehudy, syna rabína Jehudy Löw ben Becalela, tvůrce Golema, a myslel na režiséra Arnošta Goldflama, který mi přisoudil hrát postavu ruského Žida s šábes deklem na temeni hlavy.

    Pod korunami vrostlých akátů řekla múza: I to ticho tady je takové židovské… Trochu bolí

    I to ticho tady je takové židovské… Foto Mab

    Kolem vlastenecky načančané Sokolovny jsem zamířil k řece. Pod hradební zdí, po dvojkolejné trati, jezdily vlaky. Dostal jsem hlad. Hryzal jsem oštiepok z Liptova a kolínský rohlík.

    Po schodech točité věže jsem se dostal na mostek a po něm na břeh řeky. Labe pěnilo, pádilo a šumělo. U protějšího okraje Kmochova ostrova se tetelily kačeny.

    Neúnavná Mab šla zkoumat pobřeží. Foto Mab

    Neúnavná Mab šla zkoumat pobřeží. Mně stačil pohled na proudící vody.

    Mušky a komáří mrchy však tuze štípaly. Vrátil jsem se do města.

    Mně stačil pohled na proudící vody. Foto Mab

    Městské divadlo lákalo na prázdninová vystoupení hereckých stálic. Foto archiv

    Městské divadlo lákalo na prázdninová vystoupení hereckých stálic. V obchodních domech prodávali zlevněné ovoce. Koupil jsem fernet a douškem si krapet posílil trávení. U měšťanského domu s nápisem Zde žil, tvořil a zemřel hudební skladatel, kapelník František Kmoch spustila múza Mab písničku Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, šenkuje tam má milá, má panenka rozmilá, šenkuje tam ve víně

    Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, šenkuje tam má milá, má panenka rozmilá, šenkuje tam ve víně… Foto Mab

    To se mi to spalo. Zdálo se mi o chudobkách, kvítečcích rozkvetlých na paloučku pod strání…

    Brno – Komín, 3. 7. 2020


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 576)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,