Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 569)

    Noci bývají dlouhé a sny hloupé. Je lepší být bdělý, snům nepropadat i za cenu, že spát vůbec nebudete, šeptala mi do ucha múza Mab. Otevřel jsem oči a řekl: To je zlá rada, můžeš mi povědět, co bych dělal?

    Kvetoucí hadinec. Foto Mab

    Sledoval neustálý tok dění. Třeba třesk klání zrodů a zániků -ismů světa.

    Sledovat bláznění bláznů toužících po slávě, majetcích a moci mě štěstím nenaplní.

    Tak se dejte na cestování. Staňte se věčným milencem, jeďte, třeba na Tchaj-wan.

    Múzo, co bych tam dělal.

    Zívnul jsem, zavřel oči, řekl: Ach milenci, utíkejte, prchejte, jenom se, probůh, nevracejte, a usnul.

    Beruška na kvetoucím bodláku. Foto Mab

    Zdál se mi sen. Z vlaku jsem vydrápal na střechu nádražní budovy. Byla mlha. Prašná tma. Průvodčí sípal, Praha, Praha. Lezl jsem po chladu úzké traverzy. Puít, puít, houkal sýček a hlas zpíval, já se tam vrátím, já se tam vrátím, já se tam i po slepu vrátím. Bál jsem se hnout.

    Mab mi ťukala na čelo: Vstávejte, spáči, je čas ranního svítání, kyselo stojí na stole…

    Podmáslí s vločkami mělo chuť pečených jablek, uvedlo organismus do stavu vrcholné pohotovosti.

    Motýl na hadinci. Foto Mab

    Múza řekla: Zkuste se zamyslet nad významy slůvek – mé, má, moje, můj, jistě vám to prospěje.

    Odpověděl jsem: Mé starosti, má vlast, moje město, můj domov…

    A co divadlo?

    Tak, to bude složitější…

    Proč?

    Prošel jsem mnoha divadly, vždy jsem říkal, „moje divadlo“, ale mé de facto žádné nikdy nebylo.

    Múza se usmála: A přesto jste se k některým choval, jako by vaše byla. Budoval jste je, přestavoval, modernizoval, hýčkal. Proč?

    Kvetoucí jetel. Foto Mab

    Zaklimbal jsem. Usnul. Židlička se mnou letěla nad městem. Byla hvězdná noc. Mezi věžičkami Petrova fičel vítr, na Bayerově ulici stavěli palác soudu, nad Tučkovou pršelo a po Cejlu lomozila tramvaj. Do ulice trčela příď buclatého korábu. Na dvoře stál chlapík ve staroselské režné košili s brejličkami na nose: Vítej v mém království, bojovníku. Ty teď lítáš na židli? Principál Peška uvázal židli k sloupu ztichlého amfiteátru a poté mi navlékl režnou košili s křídly. Když loutkové divadlo, tak to musí všude vonět dřevem. Koukej, muzeum, krejčovna, stolárna, dílna, malá sklepní scéna, scéna hlavní, občerstvovací bar, byty pro hosty, pro zaměstnance, provozní kanceláře, ředitelna, pokladna, WC, divácké šatny, foyer, dřevěný ochránce, ogar s fujarou, co to všechno tady hlídá. Líbí se ti mé divadlo?

    Líbí, řediteli, věru líbí. Je to tu hezké, zabydlené a ředitelna prostorná, s výhledem na Brno. Jistě po ní mnozí touží…

    Vlastimil Peška (nar. 1954) byl ředitelem loutkového Divadla Radost dvacet sedm let. Foto archiv DR

    Ťuk, ťuk na čelíčko, buch, buch na vrata. Probuďte se, nebo všecko zaspíte! Múza se mi šklebila do obličeje: Napněte slechy, zpráva z webu Divadelních novin: Vlastimil Peška končí v čele brněnského loutkového Divadla Radost. Z pozice ředitele a uměleckého šéfa odchází po 27 letech. V ředitelském křesle ho vystřídá Pavel Hubička. Toho odcházející Peška na post sám doporučil.

    Podmáslí konalo své. Šoural jsem se uličkou, se stehny staženými a zaťatými zuby, k bělostné míse. Má ústa cedila slova: Jeden si nevybere, bdění i sny teď nestojí ani za psí štěk!

    Brno – Komín, 9. 6. 2020

    ///

    Více na i-DN:

    Peška končí v čele Divadla Radost


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 569)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,