Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 567)

    Důl v Darkově desinfikují hasiči. Na tři stovky pacientů se léčí. Covi-19 je na ústupu. Lidé jako opilí vyrážejí do ulic. Roušky na tváři nosí jen ti prozíraví a odvážní.

    Repro Fagi

    Rodinka jde na výlet. Tatínek, maminka jsou zamyšlení. Oslněni sluncem rázují chodník. Jejich dceruška běhá kolem nich jako pejsek. Z panelového domu vychází dívka v bílých kalhotách a slušivé blůzičce. Přicupitá k ní holčička a plivne na ni. Na dívčině odění se zaleskne slina. Rodiče nereagují, kráčí svými samotami dál. Sluncem zalitý chodník jim nestačí.

    Přítomná múza Mab řekne: Jde to všechno nějak šejdrem. Zdá se, že nastává doba postmoderní. Roušky zmizí, děti dostanou náhubky a budou chovány na vodítcích.

    Nelekej mě, múzo. Foto archiv

    Nelekej mě, múzo. To je natolik děsivá vize, až mi na rtu vyrazil opar.

    Bojím se, pane lekavý, že bude ještě hůř. Svět opouští dobu korony a vrací se k normálnosti. Budete mít opary po celém těle…

    Múzo, prosím, obraťme list.

    Múza řekne, jak si přejete, jsem jedno ucho, spusťte.

    Boris Hybner: Bluff (r. Peter Scherhaufer, prem. 17. 12. 1982, Divadlo na provázku, Brno). Scénografický návrh Jána Zavarského. Repro archiv IDU

    A já počal vyprávět: Bylo to v roce 1982, v době, která se v tehdejším Československu nazývala normalizací. Do mé šéfovské kukaně vpadl režisér Peter Scherhaufer: „Jarošu, budeš hrát. Dádulička si ťa obsadila. Těší sa.“ Hrál jsem u Aleny Ambrové v groteskní němohře Bluff stín vlka. Měl jsem na sobě bílý doktorský plášť a dlouhým nožem bodal do neznáma.

    Mab se smála. Skutečně trefná role. Přímo šéfovská…

    Také jsem si to myslel. Přiznávám, jsem upřímně rád, že už mám všechny radosti plynoucí z řídících funkcí vychozené navždy!

    Múza kývala hlavou: Tak to vám věřím. Proč to vlastně vzpomínáte?

    Monika Maláčová (Holka) a Pavel Zatloukal (Frank Stone) v inscenaci Bluff (autor: Boris Hybner, r. Peter Scherhaufer, prem. 17. 12. 1982, Divadlo na provázku, Brno). Foto archiv DHnP

    Ani nevím. Snad proto, že se na mě obrátila jedna profesorka filosofie s žádostí a poslala mi několik dokumentů o projektu Bluff jako připomenutí. Zásilka má však chybu. Jednotlivé listy jsou scénované poněkud netradičně. Luštil jsem je ve stoje i vleže. Scénář, dokonce jako hebrejštinu, zprava doleva. Jen článek režiséra Scherhaufera má normální parametry.

    Náhle jsem se zarazil a řekl: Múzo milá, už vím proč. Protože české slovo „normální“ je ve své podstatě velký prevít.

    Brno – Komín, 3. 6. 2020 


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 567)

    1. Milana Suská

      Profilový obrázek

      Trochu hystericky se směji
      tomu, co je vlastně normální. A technická poznámka. Proč máte tak špatně udělané nebo nastavené odpovědi na mail, když člověk musí opravovat velká písmena a mezery mezi emailem atd.

      14.06.2020 (0.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,