Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 552)

Jsem ve střehu. V Curychu létají vosy. V Komíně holubi. Na desce kuchyňské linky se objevil mravenec.

Kvetoucí strom. Foto Mab

Múza je ironická: Poslové jara, teď už bude určitě lépe… Vidíte sám, je po Velikonocích a lidem otrnulo. Vláda uvolňuje opratě zákazů, co také jiného může dělat, že. Okamžitě však narůstá nevole volitelů i zvolených. Chytří jsou chytřejší, řvouni rvavější, a ti, co řídí stát, tak ti jsou… ach, tak ti jsou…

Chudáci, milá Mab, napovídám. Koronavirus ochromil svět. Kola ekonomiky se zastavují. Spousta problémů vytváří rovnice o několika neznámých, které dokáže vyřešit jen geniální stratég, co je v obraze, který ví, má „v nose“, a bude mít přízeň štěstěny…

Pampelišky a modřence. Foto Mab

To říkáte přesně, také si to myslím, chválí Mab. Pokračujte, je to zajímavé.

Premiér již chápe, že stát řídit jako firmu se nedá. Ale demokracie má velkou vadu. Dospět k finálnímu rozhodnutí lze až po diskusi zainteresovaných stran. Vládne-li koalice, rozhodnutí je hlasováno. Někdy správnější názor přijat není. Předseda vlády pak musí obhajovat to, co bylo mozolně vylicitováno.

Múza dodává: Je to zdlouhavé, ale jinak to v demokratickém státě možné není…

Kocour Dolfík. Foto Mab

Stát žije, nejdůležitější firmy pracují. Zrovna teď mi přišel pokyn zaplatit inkaso, telefon, internet… Naštěstí mám našetřeno a důchodová platba mi přišla na účet…

Pane, a co ti, kteří přišli o práci a na platby nemají…

Zazpíval jsem: Začnu jinou…. Letěla bělounká holubička…

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Foto Josef Kubíček

Výborně. Téma divadlo. Na otázku – jak umělci prožívají dobu, kdy nemohou hrát – odpovídá ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser: „Stejně jako ostatní občané této země. Sužují je obavy z toho, co bude dál. Schází jim kontakt s kolegy, a hlavně s publikem. Pracují doma na nových rolích, snaží se udržet v psychické i fyzické formě, aby mohli kdykoli naskočit do zkušebních procesů. Jako zaměstnanci veřejného sektoru mají alespoň jistotu, že jim pravidelně běží platy, byť z těch nejnižších tabulek, které stát pro své zaměstnance má.“

Mab, je to smutné téma, zrovna jako ta zpropadená choroba. Těšil jsem se na premiéru opery Bohuslava Martinů Řecké pašije… Představení bylo zrušeno… Činoherci zkoušejí, ale premiéra je v nedohlednu. Zrovna tak Divadelní svět a Janáčkův festival… Mab, nemáš v repertoáru něco veselejšího?

Mám, řekne Mab. Stiskne spouštěč a na monitoru se odvíjí záznam představení Městského divadla Brno – hra J. B. Moliéra Lakomec.

Múzo, řekl jsem, něco veselejšího. Lakomec z roku 1686, je tragikomedie.

Ano, pane, tragikomedie o lakomém Harpagonovi, lichváři, necitelném vdovci, který je ochoten pro peníze obětovat vše, i své děti. Hraje ho Bolek Polívka!

Jde o inscenaci do nepohody, uvidíte, že se budete smát…

Mab měla pravdu. Dvě hodiny jsem se chechtal. Foto MdB

Mab měla pravdu. Dvě hodiny jsem se chechtal proudu komediálních bravur, pohybovým gagům, chrlení vtipných replik, improvizacím a špílcům, kterým kraloval komik z největších, klaun a mim Bolek Polívka.

Když záznam skončil, tleskal jsem s diváky a utíral si uslzené oči.

Mab řekla: Koukám, ona ta doba koronovirová je k něčemu dobrá. Člověk vidí i to, co by nikdy neviděl. Protože by ho nenapadlo zastavit se, rozhlédnout a popřemýšlet. Dobrou noc, pane…

Brno – Komín, 16. 4. 2020

///

Více o TV přenosu Moliérova Lakomce z MdB na i-DN:

Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 15)

…

Více o inscenaci Lakomec v MdB na i-DN:

Bolkův Lakomec jako one-man show

…