Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 550)

    Zvláštní doba, divný čas. V bytě ticho. Žluté květy spálil mráz. Mouchy nebzučí. Mravenci nelezou. Moli pochcípali. Ptáci nelétají. Asi odletěli. Sedím a říkám si… asi.

    Držte se, až chmury povolí, poletíme za nimi, za ptáky… Foto Mab

    Múza Mab přivezla proviant a řekla: Držte se, až chmury povolí, poletíme za nimi, za ptáky… 

    Nebo za těmi, co už nejsou, broukl jsem šeptem, abych nenarušil svátost ticha.

    Ahoj, Jardo, jak se vede? Řekla šmouha stínu.

    Jako vždy, stojí to za…, odpověděl jsem.

    Bože můj, Mirek Melena, kde ty se tady bereš? Foto archiv

    Neběduj, budeš mít krásné divadlo. Stávající jeviště dáš pryč, portály roztáhneš, sezení naklopíš, jste dětská scéna, diváci se musí dívat z kopce, a ne do kopce, stěny hlediště obiješ sádrokartonem, nad jeviště dáš akustický límec, uvidíš, jak lidé budou Polárku milovat…

    Bože můj, Mirek Melena, kde ty se tady bereš?

    Co se divíš, je opět zle, spát mi to nedalo… Bojím se, že nebudou peníze, a divadla budou mezi prvními, co to odstůňou.

    Mirku, nestraš…

    Vypadám snad jako strašidlo?

    Duch architekta, scénografa, pedagoga, projektanta mnoha divadel u nás i v zahraničí, se rozplynul.

    Klinkání počítače mě vrátilo k realitě. Výlevy vzteku a bezmoci cloumají stránkami facebooku. Lidé hledají příčinu a viníky neutěšeného stavu.

    J. P. Vlach cituje Villona – Bída z lidí vlky činí, a vlky z lesů žene hlad… Hasič Malík zavěsil na web povídání Alfreda Strejčka o díle Jana Amose Komenského. Kolega ze studií, herec spíkr, v současnosti upoutaný na lůžko chorobou nehybnosti, vydává svědectví o nedobrovolném putování Mistra Amose a jeho nabádání k smířlivosti, k vzájemné toleranci v řešení sporů, potyček i vád. Věru, skvostný pořad hodný pozornosti všech vášněmi zmítaných.

    Být čí nebýt, to je oč tu běží, cituje Hamletova slova pan Říha.

    Pan Voháňka tvrdí: Koronavirus se může stát další záminkou pro opatření, jež povedou ke ztrátě naší osobní svobody.

    Čtu i pana Svobodu: „Epidemie je snem mocných, umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý podléhá přímému vlivu moci,“ napsal již v roce 1975 francouzský filosof a sociolog Michel Foucault ve své knize Dohlížet a trestat.

    https://youtu.be/uLNfEEL4Mu0

    Unavený, moudrý klaun a principál Bolek Polívka vysílá ze svého, pro veřejnost uzavřeného divadla vzkaz nám všem, že se nelze vzdát. Bojuje s rouškou a mikrofonem, zpovídá syna Vladimíra, jeho slova jsou dojemná. Nohy slovenského mima Sariše rozrážejí vzduch, Jan Budař hraje na klavír a zpívá…

    Divadlo Feste se nevzdává. V prostorách mrazírny bývalých jatek města, dnešní Industrie, přezkoušelo a s nepočetným „štábem“ nasnímalo rouškami opatřenou inscenaci novely Jaroslava Rudiše Národní třída.

    Podobenství o lidech, kteří byli u toho, když se na Národní třídě běsnilo a zvonilo klíči, aby to později opět schytali od těch samých policistů, kteří zákon ochraňovali tehdy, bylo inscenováno sugestivně. Znamenitá režie Jiřího Honzírka dala vyniknout hereckému triu – Kateřina Jebavá, Tomáš Milostný, Petr Bláha. Jebavá je zručnou barmankou příhodné pražské putyky, Milostný komickým štamgastem karikujícím všemožné charaktery konzumentů a Bláha bravurním mluvkou, rváčem, boxerem a agresivním vládcem hospodského placu. Škoda, že jeho excelentní výkon unikl pozornosti těch, kteří rozhodují o udělení ocenění…

    Inscenaci uvádí vročení: Obnovovat inscenaci po derniéře je zvláštní, co skončilo, mělo by spát. Přesto může nastat společenská konstelace, v níž téma, věta, postava s novou intenzitou ožívá. Pro Národní třídu Jaroslava Rudiše to platí dokonale. Jazyk hry, kterou pro Feste napsal před šesti lety, je pozoruhodnou laboratoří populistických lží a polopravd v čase, kdy po republice demonstruje liberální veřejnost. Režie a výprava: Jiří Honzírek. Hudba: Jiří Starý. Light design: Jan Tranta.

    Po našimi okny je pusto, prázdno… Foto Mab

    Po našimi okny je pusto, prázdno. V pokoji ticho, jako po boji.

    Múza Mab šeptá: Nebo před bouří…

    Brno – Komín, 5. 4. 2020

    ///

    P. S. O scéngrafovi Miroslavu Melenovi jsem psal ve svém Mudrování (No. 367).


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 550)

    1. Eugenie Dufková

      Profilový obrázek

      Český (nebo moravský?) básník Klement Bochořák
      má ve své nevydané sbírce básní, nazvané „Co zbývá“, krásné a případné verše téhož názvu…..

      19.04.2020 (5.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,