Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2020

ročník 28
31. 3.–13. 4. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 539)

    Chystal jsem se zhlédnout příběh mučednice lásky Marguerity Gautierové. Osušil jsem osprchované tělo a navlékl si čistou košili. V uších mi zněla slova múzy Mab: Román Dáma s kaméliemi napsal roku 1848 čtyřiadvacetiletý syn slavného otce, autora Tří mušketýrů a Hraběte Monte-Christa, Alexandre Dumase – Alexandre Dumas mladší…

    V autobiografické výpovědi líčí příběh svého bolestného milostného vztahu ke kurtizáně Marii Duplessisové, která zemřela na tuberkulózu mladičká ve třiadvaceti letech roku 1847. Tragický milostný vztah počestného Armanda a prodejné ženy, krásné Marguerity, uvedlo po průtazích s cenzurou – v roce 1852 – pařížské Divadlo Vaudeville jako drama o pěti dějstvích. O rok později italský skladatel Giuseppe Verdi, inspirován dramatem, složil operu La Traviata, která byla premiérována v Benátkách. Verdiho hudba umocnila vroucí pocity lásky a zoufalství. Dáma s kaméliemi nastoupila vítěznou cestu světem.

    Dáma s Kaméliemi byla více než dvacetkrát zfilmována. Repro archiv

    Svátečně vyšňořen jsem si vykračoval ulicemi Komína.

    Mab hovořila: Dáma s Kaméliemi byla více než dvacetkrát zfilmována a počet baletních inscenací nelze ani spočítat.

    Janáčkovo divadlo zářilo jako bóje majáku. Znalcům a obdivovatelům baletního umění otevíralo prosklenou náruč…

    Tam, kde chybí slovo, nastupuje tanec. Repro archiv

    Múza Mab pokračovala ve výkladu: Rozvoj vyjadřovacích prostředků tance a baletu umožnil zviditelnit nuance duševních hnutí a probouzet pocity v naší přítomnosti již nevznikající… Emocionálně vypjaté téma Dámy s kaméliemi zvýšilo význam hudebního doprovodu pro baletní výraz. Tam, kde chybí slovo, nastupuje tanec, když intenzita emocí přesahuje výrazové možnosti pohybu lidského těla, vizuální vjem je umocněn intenzitou hudební složky v souladu s myšlenkovým záměrem. Nejvíce oceňované baletní verze Dumasova románu jsou spjaty s výrazovostí virtuózních klavírních skladeb (Franz Liszt, Frederyk Chopin), které zvyšují vizuální účin tanečního textu a oživují sensualitu současného diváka romantickou naléhavostí.

    Řekl jsem: To zní až vědecky, kde jsi k tomu přišla?

    Cituji Janu Hoškovou z programu k inscenaci…

    Cítil jsem ve vzduchu vzrušení z očekávaného zážitku… Foto NdB

    Prodíral jsem se zástupy odborných veličin a mistrů baletu. Cítil jsem ve vzduchu vzrušení z očekávaného zážitku. Někdejší vynikající sólista Josef Kubálek mi kynul pravicí…

    Mab se nenechala vyrušit: Dámě s kaméliemi s chorvatskou tvůrkyní inscenace Valentinou Turcu: Tenhle román má renomé. Sexuální. Morální. Individualistické. Společenské. Jak důvěrné, tak skandální. Je to nadčasové dílo. Stylové, intenzivní a dráždivé. Bezpochyby ideální materiál pro taneční představení… Naše představení je dynamické, běží filmovým tempem. Diváci se cítí jako ve filmu. Vtáhneme je do emocí velké ztráty, lásky, vášně a bolesti… Vybrala jsem Schubertovu hudbu. Vyvolává ten správný pocit, tu vášeň, rozpor. V jeho hudbě cítím stále jistou diagnózu a úzkost, která se jeví ideální pro Margueritin krátký život. Abych byla věrná naší době, rozhodla jsem se dát Schubertově hudbě nový rozměr. Andrei Pushkarev přepracoval a obohatil partituru do poslední vteřiny.

    Realistický civilismus, pantomima bez popisných gest, taneční pohyb nepatrný, atmosféra nemocničního chladu, nevídaný začátek… Foto NdB

    Tisícihlavá sešlost je tichá, světla v sále pohasínají, z orchestřiště zní teskné allegro moderato z osmé symfonie h-moll Franze Schuberta, jakoby to byla ouvertura k zádušní mši…

    Mab šeptá: Koncertní provedení bez jakéhokoliv scénického dění, to jsem už dlouho nezažila.

    Prominentní kurtizána, krásná Marguerita, pózuje pro fotografa. Foto NdB

    Opona se zvedá, na jevišti se nachází třídílná výloha domu se špatnou pověstí. Prominentní kurtizána, krásná Marguerita, pózuje pro fotografa. Je stižena záchvatem zhoubné tuberkulózy a přispěchavší lékař ji ošetřuje. Přibíhá muž v elegantním černém obleku, vévoda, mecenáš choré.

    Mab pronese: Realistický civilismus, pantomima bez popisných gest, taneční pohyb nepatrný, atmosféra nemocničního chladu, nevídaný začátek…

    Dekorací i nábytkem pohybují tanečníciFoto NdB

    Dekorace jsou v pohybu. Skleněná klec odjíždí. Přisouvána je pohovka. Když zmizí, je přisunut hrací stůl kasina…

    Mab řekne: Úžasné. Dekorací i nábytkem pohybují tanečníci. Na způsob šachových mimochodných tahů. Plynule přecházejí z úkonů technických pracovníků do poloh aktérů dramatu.

    Prvkem luxusní okázalosti společenských sálů jsou pohyblivé viselce kuželovitých lustrů z blýskavých krystalků broušeného skla. Svítí nad hlavami hříšníků v podobě mečů Damoklových. Memento smrti…

    Choreografie je úsporná. Foto NdB

    Inscenace je sledem stále se posouvajících, kompozičně působivě kreslených obrazů. Galerií mistrů palet a štětců… Choreografie je úsporná. Taneční pohyb efektní. Každou postavu obdařuje výrazovým znakem.

    Mab je nadšená: Olympie (Helena Enguidanos) v černých upnutých legínách, kožené bundě, s havraní parukou na hlavě překypuje energií, je vynikající

    Piruet a skoků je v inscenaci poskrovnu, zvedaných figur hojnost. Půvab žen je dáván na odiv.

    Taneční pohyb je efektní. Foto NdB

    Mab špitá: Krupiér je znamenitý tanečník, odvádí skvělý herecký výkon… (Thoriso Magongwa)

    Technicky vytříbené, výrazově podmanivé pas de deux tančené umírající Margueritou (Klaudia Radačovská) a vnitřně rozpolceným Armandem (Artur Abram) je vrcholem inscenace.

    Brilantní taneční výkony byly vtěsnány v krátké časové úseky. Foto NdB

    Šel jsem volným krokem, světla divadla mizela. Mab řekla: Valentina Turcu přivedla na brněnské jeviště neobvyklý tvar baletu podobný precizně snímanému filmovému snímku. Brilantní taneční výkony byly vtěsnány v krátké časové úseky. Dominantou večera se po právu stala orchestrem výtečně hraná hudba. Symbolem inscenace jsou stěny skleněné klece plačící nad smrtí nevěstky lásky Marguerity Gautierové a smáčené chladnými slzami deště…

    Bylo poměrně chladno. Zahalen do pláště nastoupil jsem do tramvaje. Hlavou mi zněla mollová melodie Franze Schuberta

    Brno – Komín, 9. 3. 2020

    Národní divadlo BrnoFranz Schubert, Andrei Pushkarev: Dáma s kaméliemi. Choreografie, režie, dramaturgie Valentina Turcu, hudba Franz Schubert, Andrei Pushkarev, dirigent Robert Kružík, scéna Marko Japelj, kostýmy Alan Hranitelj, světelný design Alexander Čavlek, asistent choreografie Anton Bogov, Markéta Pimek HabalováGustavo Beserra Quintans, videoprojekce Martin Svobodník. Osoby a obsazení premiéry 6. března 2020 – Marguerite Gautierová: Klaudia Radačovská, Armand Duval: Arthur Abram, Vévoda: Martin Svobodník, Prudence: Taela Williams, Gaston: Peter Lerant, Doctor : Ilya Mironov, Olympia: Helena Enguídanos Compañ, Nanine: Jana Přibylová, Krupiér: Thoriso Magongwa, La Belle: Emilia Vuorio, Pan Duval, otec Armanda: Karel Littera, Lékařský asistent: Jaime Montero. Dirigent představení: Robert Kružík. Premiéra 6. března 2020 v Janáčkově divadle v Brně.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 539)

    1. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      Zajímavý článek
      s mnoha záběry z baletu Dáma s kaméliemi. O takovém uchopení románu a převedení na scénu jako balet čtu poprvé. Všeobecně známá opera TRAVIATA jen na této brněnské scéně byla v různých obměnách uvedena nejednou, ale je vidět, že podobného uchopení námětu si brněnský balet před lety připravil z Marie Stuartovny, k němuž vybral hudbu z Prokofjevových symfonií patrně sám choreograf. Zde posloužila vybraná hudba z Franze Schuberta. Nevím, zdali je to nový způsob pro balet, nebo nedostatek autorů hudby, kteří by byli ochotni a schopni napsal původní hudbu, třeba i ve stylu, který má choreograf v oblibě a dobře by se mu dařilo námět na tento styl pohybově ztvárnit.
      Vedle epických baletních příběhů jsou balety s abstraktním „dějem“. Viděl jsem tanečně zpracovanou Janáčkovu Glagolskou mši rovněž v Brně, v Praze pan Pavel Šmok se svým baletním souborem dělal různé humorné skládačky bez vzájemné návaznosti, velmi vtipně a netradičními baletními prvky vyjádřené byly působivé a vytvářely Šmokovu baletu originalitu. Zdá se, že současným choreografům více vyhovuje tento způsob než stálé návraty ke klasickým baletům, ala Labutí jezero, Louskáček nebo Spící krasavice.
      Každopádně mne cesty baletu zajímají a doufám, že Dámu s kaméliemi uvidím.

      23.03.2020 (22.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,