Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 525)

    Jsem na světě dlouho. Když zemřel Jan Masaryk, říkala babí Jadrná, bolševici ho zabili. Maminka se křižovala a zacpávala jí ústa. Ticho, někdo to uslyší. Stará paní se nedala. Ležel v rakvi a u spánku měl kytičku. Tou zamaskovali otvor po kulce…

    Ležel v rakvi a u spánku měl kytičku. Tou zamaskovali otvor po kulce… Foto archiv

    V chladu lednového večera jsem kráčel dvorem brněnské Industrie. Hala ukrývající „divadelní sál“ má modře natřená okna a nové vchodové dveře. Uvnitř je teplo.

    Múza Mab povídá: Jakub Macek, spoluzakladatel Divadla Feste, napsal text Diagnóza: Masaryk a šéf Jiří Honzírek jeho v pořadí osmý opus inscenoval. Hrát budou: Štěpán Princ, Šárka Šildová, Annette Nesvadbová, Daniel MožnarDěti Charlotte Garrigue Masarykové trpěly dědičnou duševní poruchou. U Jana se to projevovalo chorobnými depresemi s příznaky schizofrenie. Proto název diagnóza.

    Před chrastivou, nápisy počmáranou oponu předstupuje bosá dívka. Je hezká, usměvavá. Říká si Klára. Říká: O smrti Jana Masaryka hrát nebudeme. Předvedeme dobu jeho působení v Londýně, kde zastával funkci ambasadora Československé republiky.

    Představuje se novinář. Jsem Karel, příjmení nemám. Mým úkolem je napsat článek o panu velvyslanci.

    Přísná blondýna je Alice Masaryková. Mračí se. Má starosti.

    Na scénu vstupuje její bratr. Ambasador. Jeho nohy kmitají pohybem revuálního tanečníka. Sympatický, veselý chlapík chrlí vtipné repliky. Na oponě je i značka V+W. Však také písničky Osvobozeného divadla několikrát londýnské ovzduší zpříjemní. Nad hlavami aktérů visí plechová vana. Tluče se do ní tyčí, na způsob úderů gongu, před produkcí anglického filmu.

    Inscenace představuje Jana Masaryka jako rozporuplnou osobnost. Jako velké dítě s chorou hlavou. Pošetilého klauna holdujícího večírkům. Člověka marně toužícího po štěstí a společenském uznání.

    Divadelní Masaryk balancuje na hraně krajností. Na bedrech vláčí krosnu. Řez domem. Hraje si s ní jako s loutkovým divadlem. Pimprlaty jsou mu otec a matka. Nechává v ní hořet plamínky rituálních svící, odkládá do ní baňaté sklenice s koňakem. Holdování alkoholu je vášní, milostná vzplanutí k sekretářce Kláře útěkem od reality a představování v telefonních hovorech: Masaryk, Jan Masaryk komickou trapností. Sestrou Alicí je peskován a umravňován. Byla vždy paní rodu. Velící vychovatelka zastupuje zesnulé rodiče i nyní.

    V rychlém tempu jsou hrány dialogy. Informace o hroucení Evropy a neochotě britské vlády jednat o obraně Československa podávány poutavě. Vpád Hitlera do Rakouska, Chamberlain a jeho jednání s Hitlerem, mnichovská zrada spojenců, diktát Anglie prezidentu Benešovi, kdo by obstál… I po tolika letech z toho jde hrůza…

    V nejtěžších chvílích aktéři pojídají kyselé okurky.

    Za oponou je skryta velká modrá kresba hlavy rodiny, Tomáše Masaryka. Synovi se záchrana otcova díla nezdaří, prezidentova podobizna je povalena.

    Mab cituje Janova slova: Být dítětem Tomáše Masaryka je břímě. Ať už jste nebo se stanete kýmkoliv, jste vždy derivací velkého muže, který měnil svět. Jste odvozeninou. Jste nositelem velkého jména, které máte potřebu si zasloužit a které je strašlivě těžké si zasloužit. Jste poměřováni. Sami se poměřujete. Náš táta nám solidně naložil.

    Jan odjíždí do Ameriky, Alice do Prahy, smutek je převeliký…

    Tiše opouštím své místo v první řadě. Balím se do kaftanu, šálu si motám kolem krku a na hlavu nasazuji čepici. Mab říká: Vynikající inscenace se skvělými hereckými výkony. Mistrovská režie, výtečný scénář, úžasná scénografie i kostýmy

    Na ploše dvora Industrie stojí sanitní vozy záchranné služby. Řekl jsem: Souhlasím. Představení má v erbu ironii a nadsázku, jemnou svými jinotaji. Jejími znaky jsou šarm, hravost, herecká bravura a poezie klauniád. Trochu jsem doufal, že se dovím něco nového o smrti Jana Masaryka, ale o to autorům nešlo… Je to inscenace k zamyšlení.

    Zdálo se, že mluvím do větru, tak jsem zmlkl…

    Brno – Komín, 23. 1. 2020

    Divadlo Feste, Brno – Jakub Macek: Diagnóza: Masaryk. Režie: Jiří Honzírek, výprava: Jana Hauskrechtová, světla: Tereza Papáčková, grafika: Matěj Málek, fotky: Kuba Jíra. Produkce: Veronika Starová, Kristýna Břečková. Osoby a obsazení: Jan Masaryk – Štěpán Princ, Alice Masaryková – Šárka Šildová, Klára – Annette Nesvadbová, Karel – Daniel Možnar. Premiéra 22. 1. 2020, Industra Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 525)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Vzácný článek, videa a záznamy té doby,
      kterou pamatuji. Je po odstupu pěkně chronologicky shrnuta a zachycena snímky filmových týdeníků. V té době jsme byli odkázaní na rozhlasové komentátory.

      05.02.2020 (19.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,