Divadelní noviny Aktuální vydání 1/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

1/2020

ročník 28
7.–20. 1. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 519)

    Naučit se hereckému řemeslu – osvojit si podstatné prvky jevištního jednání, pohybu, mluvy či logickému myšlení, to chce každodenní trénink adeptů, jejich zaujetí a kvalitní vedení pedagogickým týmem.

    Andrea Buršová. Foto archiv

    Igor Dostálek. Foto archiv SD

    V listopadových dnech se mi dostalo pozvání na projekt monodramat studentů 3. ročníku ateliéru činoherního herectví Igora Dostálka a Andreji Buršové. Deset adeptů, čekatelů na řeholi nejednoduchých životů, stvořilo etudy startující jejich možnou uměleckou kariéru.

    Čtu anotace a hlavou mi kmitá vzpomínka na sérii grotesek Bluff inscenovaných režisérem Peterem Scherhauferem na Provázku. Scénář Borise Hybnera tehdy sloužil souboru k rozvíjení jevištní fantazie, tvůrčímu uchopení příběhu a zákonům tvorby gagu. Peter říkal: Vieš, být na scéně sám za seba, to je největší kumšt…

    Boris Hybner: Bluff (r. Peter Scherhaufer, prem. 17. 12. 1982 Divadlo na provázku). Foto archiv DHnP

    Potěšil mě fakt, že mezi tvůrce studentského klání patří hvězdy Provázku – Dominik Teleky, Milan Holenda a Ondřej Jiráček.

    Dílem náhod se stalo, že jsem v pochmurném večeru zavítal do zákulisí Divadla na Orlí a hledal zkušebnu, na které se odehraje monodrama Likvidátor.

    Divadlo na Orlí. Foto archiv

    Kde, prosím, najdu pana profesora Dostálka?

    Ve čtvrtém patře v nahrávacím studiu nebyl, v šestém, ve zkušebně orchestru, o něm nevěděli, v pátém mě uvítal Ondřej Jiráček: Rád vás vidím, posaďte se u nás.

    Rozkoukávám se. Černá místnost. Obdélník s akustickými vlnolamy na stěnách. Pod stropem konstrukce z kovové kulatiny osázená malými reflektory. Za dvoudílnou elevací s židličkami a na nich sedícími studenty má režisér diktafon. Zkušebna z říše snů.

    Přede mnou na hadrových bocháncích se tísní další diváci. Poznávám aktéry absolventského představení Poprask na laguně. Atmosféra je přátelská.

    Baculatý usmívající se ogar Daniel Gajdoš. Foto Facebook

    Dva nízké praktikábly jsou spojeny tmavou izolepou. Diváckou uličkou přichází baculatý usmívající se ogar Daniel Gajdoš ověšený těžkými igelitovými taškami. Položí je na desku praktikáblu a počne mezi hrací prostor a diváky napínat bezpečnostní pásku. Je krátká. Dvakrát ji nastavuje. Vytváří tak zónu policejně umělecké události.

    Špetka studentské recese a trošku dada, překvapivý začátek, šeptá múza Mab.

    Ogar se zubí, mele rychlopalné věty, až se zajíká. V pauzách se upomíná, jak tomu vlastně bylo. Vypráví příběh chlapce, který se v sedmi letech stal likvidátorem.

    Zpozorním, snad jsem se nepřeslechl. Čeho likvidátorem? Mab napovídá: Ambientní výpověď kluka, který si plní své sny…

    Usměvavý uličník je vlastně klaunem… Foto archiv

    To jsi vzala kde?

    Čtu v anotaci… Usměvavý uličník je vlastně klaunem. Přede nit jako vrnící kočka. Dětské motivy posouvá do vod dospívání. Přeskakuje z jednoho příběhu do druhého, šeptá Mab. Šeherezáda v texaskách. Mele a mele, co všechno ještě nesemele…

    Zubící se sympaťák strhne bezpečnostní pásku, vytáhne z tašky kuchyňská prkénka, rajčátka, papričky a nožem počne krájet zeleninu na drobné dílky. Pozve si na pomoc kolegy a pak společně tvoří studentské menu. Z okruhu veřejné samoty zaznívají slůvka rozkoše ze svobody konání… Divákům jsou rozdávány sklenice, plechovky s pivem a lžíce. Produkce se mění na happening skromného obžerství. Dejte si, neváhejte…

    Překvapení se mění ve všeobecné veselí…

    Mab šeptá: Kde je nějaká pointa?

    Adept herectví Daniel Gajdoš se uklání…

    Jeden z diváků se ptá: Draku, kdo tě sponzoruje?

    Prodírám se mezi rozesmátým mládím.

    Divadelní fakulta JAMU. Foto Monika Šarlejová

    Mab šeptá: Škoda, že není dostatek času na zhlédnutí dalších monodramat. Třeba – Wer Ich, nebo Co se stane s liškou, když narazí do zdi, či Domov je, by jistě stály za vidění…

    Jsme šťastnou zemí. Rodí se nám talentovaní lidé a máme systém uměleckého školství, který dovede naučit talenty létat. Kéž by byl svět jejich létání nakloněn.

    Brno – Komín, 29. 11. 2019

    Daniel Gajdoš: Likvidátor. Režie Ondřej Jiráček, dramaturgie Soňa Mucinová, produkční Šimon Koleček, kostýmy Eliška Mikšová, lightdesign Filip Postoják. Pedagogické vedení doc. Mgr. Igor Dostálek & MgA. Andrea Buršová Ph.D. Premiéra: 27. 11. 2019 ve zkušebně v 5. patře Divadla na Orlí.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 519)

    1. MilanaSuská

      Profilový obrázek

      To bych asi musela vidět.
      Už některým alternativním hrám ani nerozumím. Nekritizuji, nemám co, když jsem neviděla .Viděla jsem pár představení nějaké skupiny Divadla na provázku, která hostovala ve Valticích, a bylo to moc špatné. Od té doby se obávám jakékoliv novoty. Tím nechci křivdit, mohlo to být výborné. Musíš to umět.

      11.01.2020 (19.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,