Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 482)

    Do Studia Marta na premiéru Goldoniho Poprasku jsem přišel s úsměvem na rtech. Obhlížel jsem černé stěny a vzpomínal na uprchlou mladost i na svoji paní profesorku Skrbkovou. Řekla: Jardo, pojedeme do Národního na Poprask na laguně, tak měj oči otevřené…

    Seděl jsem tenkrát kdesi na bidýlku a dole ve zlaté jámě kraloval na jevišti Mistr Ladislav Pešek. Drobnými kroky čapatých nohou šněroval scénu a žvatlal slova prapodivnou hatmatilkou. Věru, nerozuměl jsem mu. Pamatuji si jen jeho tenorové volání: akramenský enský, akramenský enský… Smál jsem se, až mi tekly slzy…

    Paní Lola nás zavedla i do Disku. Studenti řádili v tuze odvázaném Goldonim. Profesorka poznamenala: Jardo, jestlipak jsi poznal, že hráli Poprask na laguně? Pamatuj si, příběh je důležitý, herecké špílce jej nesmí překrýt… Studentům se to podařilo. Bohužel.

    Rozevlátý Jiří Kodet šněroval noční Perlovkou a vedl řeč: Nepochopím, co je na tom avantgardního, zápasit na jevišti s pérovými pružinami a vykřikovat při tom – zabiju ho… Doufám, že víte, o čem mluvím, páni kolegové, snad k vám na Jámu dolehlo, co to slůvko avantgarda vlastně znamená…

    Jevištní podoba městečka Chioggia se probouzela. Foto Terezie Fojtová

    Zvuk šumění moře mě probral ze zamyšlení. Na prknech Marty svítalo. Lodičkář Toffolo se vyhrabával zpod deky. Mžoural, protahoval se a obhlížel věci, které vyplavilo na břeh noční moře. Jevištní podoba městečka Chioggia se probouzela.

    Jako velká voda vtrhli mezi pomačkané plechovky, plastové židličky, desky a stolky vnadné dryáčnice a bujaří rybáři. Foto Terezie Fojtová

    Jako velká voda vtrhli mezi pomačkané plechovky, plastové židličky, desky a stolky vnadné dryáčnice a bujaří rybáři. Nešetřili se. Taliánské temperamenty cloumaly jejich těly. Gestikulovali a hulákali, až se modravé horizonty zelenaly. Herecké mládí, rvavé, vedoucí zápas o své příští, předvádělo, co se naučilo a co už umí… S potěšením jsem sledoval urputnost aktérů nalézt pro figury osobitosti charakteru, detaily jedinečnosti i komičnost.

    Herecké mládí, rvavé, vedoucí zápas o své příští, předvádělo, co se naučilo a co už umí… Foto Terezie Fojtová

    Adepti herectví výtečně vyslovovali, jimi vystřelovaná slova měla nosnost i zřetelnost. Kupodivu však bylo diváckých smíchů v hledišti poskrovnu.

    Zpomalení překotného tempa v druhé polovině inscenaci prospělo. Suverénní herecké výkony Johny Horáka (Patron Fortunato) a Matěje Beneše (Isidoro, vyšetřující soudce) vnesly do představení jemnost i jistotu. Dialogy přestaly být spojením monologických projevů. Zápletky příběhu se staly zřetelnými a jevištní gagy získaly na přesnosti.

    Rozpoutané představení Poprasku na laguně gradovalo. Foto Terezie Fojtová

    Diváci se začali smát. Rozpoutané představení Poprasku na laguně gradovalo. Jeho finále nadchlo. Inscenace se stala úspěšným prologem absolventské sezony hereckého ročníku doc. Aleše Bergmana.

    Tak už nám ten kolotoč nové divadelní sezony započal…

    Odcházel jsem z Marty v povznesené náladě. Bylo mi mezi mladými tuze dobře. Myslím, že i paní profesorka Skrbková by byla spokojená…

    Brno – Komín, 6. 9. 2019

    Studio Marta, Brno – Carlo Goldoni: Poprask na laguně. Překlad Jaroslav Pokorný, režie Aleš Bergman, asistentka režie Jana Štvrtecká, dramaturgie Václav Cejpek, výprava Klára Vincourová, hudební nastudování Petr Svozílek, fotografie a grafika Terezie Fojtová. Hrají Lukáš Dohodil, Hana Drozdová, Štěpánka Romová, Klára Bulantová, Eliška Vocelová, Eliška Brumovská, Filip Ježowicz, Šimon Bilina, Johnny Horák, Radek Melša, Matěj Beneš, Jaromír Chmelař, Jakub Zelinka, Daniel Gajdoš. Premiéra 5. září 2019.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 482)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Radost čiší ze slov
      popisujících první premiéru divadelního studia na JAMU. To, že bylo méně publika, než by si živelné projevy mladých adeptů herectví zasloužilo, bylo patrně způsobeno návraty z dovolených, začátky ve škole a na mnoha místech. Však budou reprízy! Konfrontace s někdejším uvedením zmíněné hry v Praze a dokonce i s ukázkou je velmi příjemně zvolena. Kdo tam byl? A kdo by o tom mohl lépe referovat než pozorný herec – divák, kterému utkví v jeho paměti každý detail a dovede na něj vzpomenout i po letech.
      Moc hezký článek!

      21.09.2019 (19.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,