Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 454)
Je pošmourná, červnová sobota. Polehávám a přemýšlím o včerejší světové premiéře dramatizace kroniky minulých časů, ve kterých byla dobrosrdečnost vzácností.
Listuji v programu inscenace. Alena Mornštajnová, rodačka z Valašského Meziříčí, úspěšná spisovatelka, napsala román Hana v roce 2017. Uhrančivé osudy tří žen a jednoho století převedla do jevištní podoby režie Martina Glasera, ředitele Národního divadla Brno.
Čtu jeho věty:
Proč stojí za to vracet se znovu k událostem před druhou světovou válkou? Proč se znovu trýznit hrůzami holokaustu? Proč hrát o tom, jak se naše společnost rozkládala v dobách komunistického teroru?
Hodnotový žebříček naší doby připomíná spíš než uspořádanou strukturu, hromadu dříví, ze které si každý vybere, co se mu zrovna hodí. Ztrácíme důvěru v hodnotu slova, používáme stejné pojmy, ale myslíme si pod nimi každý něco jiného. Nemáme společný cíl a vizi, kam směřovat. Chceme v klidu a spokojeně žít své malé životy. A kolem nás sviští velké dějiny a my se možná za pár let nebudeme stačit divit, co se to s námi všemi děje.
Na jevišti se leskly bílé kontury dětsky viděných domů. Foto NdB
Komínské nebe bylo prosto hvězd. Mraky hrozily, že spadnou. V Mahenově divadle jsem se zdravil s vlasatým šéfem Milanem Šotkem. Ozvala se múza Mab. Přivodila si úraz, přijde později. Na jevišti se leskly bílé kontury dětsky viděných domů. Maminka prostírala stůl. Tři děti a tatínek snídali…
Bylo jí devět let, když její sourozenci i rodiče zemřeli na tyfus (Elena Trčková). Foto NdB
Buclatá Míra vyběhla na forbínu a začala vyprávět tragický příběh. Bylo jí devět let, když její sourozenci i rodiče zemřeli na tyfus. Lidé se báli nákazy, nikdo ji nechtěl poskytnout přístřeší. Teta Hana, duševně nemocná, se ve svém domku zhroutila, v nemocnici vyskočila z okna. Míru vzala pod svou střechu milosrdná paní Horáčková. Pan Horáček a jejich děti protestovali. Míra poznávala, co je zášť a nenávist…
Půda mezi domy se podobala bažinatému třasovišti. Foto NdB
Soustava siluet rodných obydlí se počala rozjíždět, rozkládat. Půda mezi domy se podobala bažinatému třasovišti. Nohy aktérů se do ní bořily, jejich kroky byly nejisté. Symbolika opatrnosti vratké chůze dokreslovala pocity strachu obyvatel.
Teprve po demonstraci nepěkností se rozplétala tajemství rodinných klanů (Bedřich Výtisk a Martin Veselý). Foto NdB
Obrazivá bohatost poutavého líčení osudových propletenců začínala v podstatě epilogem. Teprve po demonstraci nepěkností, zažitých děvčátkem Mírou, se rozplétala tajemství rodinných klanů. Divák se dovídal, jak a proč vznikala a jak tomu na malém městě za dob před mnichovskou dohodou, za německé okupace i v letech poválečných, bylo.
Přesvědčivě vyzněla krutost odsunu židovských rodin i netečnost a chamtivost spoluobčanů (Tereza Groszmannová a Roman Blumaier). Foto NdB
Přesvědčivě vyzněla krutost odsunu židovských rodin i netečnost a chamtivost spoluobčanů – stejně jako výjevy z pekla koncentračního tábora, kterým židovská dívka Hana prošla…
Rozlehlá inscenace nepostrádala napětí. Autoři vršili fakta až do závěrečného vzdechu životem utrmácené, nebohé tety Hany. Někdo mě potřebuje, Míra mě potřebuje. A proto ještě musím žít…
Herecké výkony potvrdily vyrovnanost kvalitně sestaveného souboru (na snímku Tereza Páclová). Foto NdB
Herci hovořili sluchu lahodící češtinou. Jejich výkony potvrdily vyrovnanost kvalitně sestaveného hereckého souboru. Dámy Elena Trčková, Tereza Groszmannová, Tereza Páclová, Hana Tomáš Briešťanská, Klára Apolenářová, Jana Štvrtecká, Monika Maláčová, Drahomíra Hofmanová, Marie Durnová a zejména Eva Novotná v titulní roli se zhostily svých rolí nadmíru výborně – to jest pravdivě a působivě. Stejně upoutali pánové Martin Sláma, Tomáš David, Bedřich Výtisk, Jan Grygar, Martin Veselý, Roman Blumaier, David Kaloč, Pavel Doucek i hostující Matěj Marušin.
Znamenitá scénografie Pavla Boráka spolu s dobovými kostýmy Markéty Sládečkové-Oslzlé dokreslily inscenační záměr režiséra.
Někdo mě potřebuje. A proto ještě musím žít… (Eva Novotná v roli Hany) Foto NdB
Múza s ortézou na ruce nemohla tleskat. Řekla: Bravo! Další zdařilá inscenace činohry Národního divadla Brno…
Diváci tleskali dlouho. Děkovala se i tvůrkyně románu Alena Mornštajnová.
Než jsme dotleskali, Mab zmizela…
P. S. Pochvalu si zaslouží výtečně připravený, informacemi nešetřící program. Jeho autorka, dramaturgyně inscenace Lucie Němečková, končí touto sezonou svou brněnskou misi… Díky za ni.
Brno – Komín, 8. 6. 2019
Národní divadlo Brno – Alena Mornštajnová: Hana. Adaptace a režie Martin Glaser, dramaturgie Lucie Němečková, scéna Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková, světelný design Martin Špetlík Osoby a obsazení 7. 06. 2019 19.00 Hana: Eva Novotná Mira: Elena Trčková Elsa: Tereza Groszmannová Rosa: Tereza Páclová Greta: Drahomíra Hofmanová j. h. Jarmilka, Sestřička v nemocnici, Marie Horníková, Jarka: Jana Štvrtecká Ivana: Hana Tomáš Briešťanská Ida, Učitelka hudby, Bloková: Klára Apolenářová Ludmila Karásková: Marie Durnová Jarmilčina maminka, Úřednice, Reissová: Monika Maláčová Karel Karásek: Martin Sláma Jaroslav Horáček: Tomáš David Gusta Horáček, Leo: Matej Marušin j. h. Bruno: Jan Grygar Doktor, Trafikant Skácel: Bedřich Výtisk Eda Zedníček, Lapiduch, Matrikář, Příručí Urbánek, Vězeň: Martin Veselý Mirek Zedníček, Lapiduch, Kotelník, Rudolf, Vězeň, Mladík: Roman Blumaier Ervin, Kapitán Horník, Muž na ulici, Zapisovatel: David Kaloč Esesák: Pavel Doucek. Česká premiéra 7. června 2019 v Mahenově divadle v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 454)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
