Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 428)

    BuranTeatru to dýchá. Dělá se tam chudé, ale dobré divadlo. Sotva překročíte podprahovou jamku z hrbolatého betonu, okouzlí vás tmavé zdivo pojednané kudrlinkami zdobného písma a fotografiemi těch, co v divadle působili, i těch, kteří teátrem žijí dnes.

    Kounicova 22, Brno. Foto archiv

    Pozorný návštěvník si zajisté povšimne psaných výzev k aktivní ekonomické podpoře tohoto mladého spolku nadšenců. Plocha nad schodištěm je věnována výstavě fotografií bělovlasé, nakrátko ostříhané dívky. Divadelní bar se stolečky a darovanými židlemi je korunován dobře temperovaným klavírem s psanou výzvou: Zahrajte si

    Komorní šansonový muzikál Domeček měl v BuranTeatru premiéru 5. června 2014. Podařilo se mi kritikou chválenou inscenaci uvidět až nyní.

    Čtvercové pódium pokreslené čarami stavební projekce a na prospektu namalovaný patrový dům. Před podiem pianino, po levé straně akordeon…

    Vyvalila se oblaka mlhy. Z mlžného oparu vystoupili protagonisté příběhu. Žena tloukla do bedýnky, muž se probíral strunami kytary. Moc pěknou písničku zpívali. Rozpustilou. O domečku a tak vůbec. Muž se pustil do filozofování nad údělem chudého teátru, co nemá na dekorace ani na rekvizity, a nad beznadějí člověka, který se stane bankovním dlužníkem.

    Malá česká existenciální hra Petra Michálka startovala tempem závratným. Foto David Konečný

    Malá česká existenciální hra Petra Michálka o tom, jak bída vzdělance vzniká v okamžiku realizace vidiny Postavím dům, zasadím strom a zplodím dítě, startovala tempem závratným. Režisér a tvůrce scénografie Tomáš Studený prošpikoval smutnou komedii o rozvedeném manželském páru Petra a Mariky písničkami, vtípky i tutovými gagy. Naordinoval hercům bláznivá konverzační tempa, která vyvažoval zvolněním při akcentování rádoby tragických momentů příběhu. Nápad, aby herci hráli i režijní poznámky, se ukázal jako šťastný. Hereckou slovní bravuru obohatil o absurdnost vyvolávající smích diváků. Závratná kvanta slov zvládali oba aktéři excelentně. Výtečně zpívali a hráli na hudební nástroje.

    Miroslav Ondra by snad mohl vystupovat ve varieté v roli excentrika. Foto David Konečný

    Miroslav Ondra by snad mohl vystupovat ve varieté v roli excentrika. Žongloval s větami, hrál na klavír, kytaru, ukulele i na harmoniku. Rozvedeného Petra předváděl jako vtipem oplývajícího bonvivána deptaného osudem. Zoufalce, hledajícího možnost úniku z nesnází a životních proher i za cenu sebevraždy.

    Marika Kateřiny Veselé se jevila jako vypočítavá, živočišná, rozvodem raněná treperenda, co nedá pokoj, dokud nedosáhne svého… Foto David Konečný

    Kateřina Veselá mu byla rovnocennou partnerkou. Její Marika se jevila jako vypočítavá, živočišná, rozvodem raněná treperenda, co nedá pokoj, dokud nedosáhne svého… Scénu s imaginární rekvizitou – servírování a pojídání špaget – hráli s takovou chutí, až se mi sbíhaly sliny.

    Manželství dvou lidí spojených osudovou jiskrou náhody není dlouhodobě udržitelné… Foto David Konečný

    Inscenace dokazující, že manželství dvou lidí spojených osudovou jiskrou náhody není dlouhodobě udržitelné, měla u diváků úspěch.

    Rozesmátý jsem vyrazil dlouhou chodbou ze sálu. Otevřel jsem dveře a vletěl mezi zamyšlené návštěvníky baru poslouchající trio hudebníků, hrajících skladbu Antonína Dvořáka. Plížil jsem se tiše a nenápadně kol popsaných stěn k šatně. Housle, violoncello a klavír pod prsty studentů JAMU předly svou.

    U černého klobouku cedulička hlásala: Vstupné dobrovolné

    Brno – Komín, 30. 1. 2019

    BuranTeatr, Brno – Petr Michálek: Domeček. Režie a scénografie Tomáš Studený, dramaturgie Jan Šotkovský, hudba Lukáš Janota, texty písní Lukáš Janota, Miroslav Ondra, Jan Šotkovský. Osoby a obsazení: Petr – Miroslav Ondra, Marika – Kateřina Veselá. Premiéra 5. června 2014 v BuranTeatru. Psáno z reprízy 29. 1. 2019

    Výstava fotografií Filipa Kartouze

    Sára Struhařová: Voda a sucho. Prezentace skleněných kachlí za okny baru.

    Koncert Trio con Colore z děl Antonína Dvořáka. Tereza Lásková – housle, Kateřina Blahová – violoncello, Marián Kubačka – klavír.

    Autorka písemných ornamentů na zdech BuranTeatru: Simona Vaškovičová


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 428)

    1. Tomáš Studený

      Avatar

      Dobrý den,
      rád bych pouze doplnil, což autor recenze pochopitelně nemohl vědět, neb patrně neměl možnost seznámit se s tištěným textem hry, že všechny ty dobré nápady, jako rozehrané scénické poznámky a proložení celé hry písněmi, pocházejí z hlavy autora a režisér je pouze plnil. Pouze bych rád, aby to tímto bylo ozřejmeno a děkuji mnohokrát.

      24.03.2019 (14.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Obdivuji pisatele článků Jaroslava Tučka,
      jeho podrobné pojednání o brněnských i mimobrněnských představeních, které stačí v neuvěřitelném rozsahu navštívit a předat svůj věrný dojem nám čitatelům.
      Po takových informacích vždy dostávám chuť najít si v centru Brna podnájem, abych to, o čem zde čtu, uviděl na vlastní oči. Je to v mém věku utopie, ale o čemsi vypovídá. Jde-li o skutečné umění a pravé umělce, nerozhoduje, ze které dílo pochází. Dobré umění nestárne, stejně jako projev talentovaného umělce. A Brno je jejich líheň.

      24.03.2019 (18.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,