Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 424)

    Z budovy Kina Art v Cihlářské ulici se stal „otloukánek“. Její rekonstrukce se protahuje, a tak se oblíbené místo schůzek s uměleckými filmovými snímky toulá Brnem. Všetečná múza Mab objevila produkce Kina Art v prvním patře Galerie TIC na ulici Radnická, v místnosti s lenoškami, křesílky a židličkami na sklapování. Je to takové domácí, zateplené, dobře větrané bytové zařízení. Chodím tam rád…

    K mému překvapení se mi dostalo pozvání do Kina Art od Veroniky Všianské, odchovankyně Studia Dům, absolventky Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky DIFA JAMU, na prezentaci jejího filmu Semillas (Semínka), který natočila v roce 2018 ve Španělsku s tamními herci – dle své divadelní hry.

    Internet mi na paní Veroniku prozradil, že je maminkou dvou dětí, že v Madridu roku 2014 založila soubor Semínka Teatro, se kterým uvedla autorskou inscenaci Pomíjivost – lo que se acaba, čerpající z české a španělské poezie. Rodinné drama Semillas o chybách, které s plynoucím časem narůstají v těžko řešitelný problém, hráli v madridském divadle Espacio Labruc a v Teatro Off de la Latina.

    Proměnlivé počasí a chůze od tramvajové zastávky mi braly dech. Dřevěné schody jsem vybelhal z posledních sil. Do náručí paní režisérky jsem málem upadnul. Na plátně běžely reklamy. Mé oblíbené krajní sedadlo v druhé řadě bylo jediné prázdné. Sundal jsem si bundu, posadil se a lapal po dechu.

    Veronika Všianská rozsvítila na stěně lampičku a řekla: Jsem ráda, že jste přišli. S přáteli jsme za tři dny s šesti herci a jednou ruční kamerou natočili v Sierra Guadalajara studentský film Semillas…

    Nemohl jsem uklidnit dech, tak jsem tomu moc nerozuměl. Nechtělo se mi věřit, že se dá v tak krátké době natočit hraný snímek. I když studentský.

    Paní Všianská zhasne lampičku, na plátně se zelená borovicemi obrostlá skála a na ní sluncem ozářená terasa honosné vily.

    Představování interiéru i osob je strohé. Statická kamera střídá záběry. Strmé schodiště, zdi z režných cihel, velký stůl, postavy, obličeje. Zviditelňuje útulnost domu i nervozitu chování jeho obyvatel. Dcera Blanca má osmnácté narozeniny. Bude oslava. Maminka, půvabná blondýna, popíjí. Tatínek, urostlý dobrák, vyjadřuje dceři otcovskou lásku. Dcera je hezká, tajemná a v rozpacích. Její dvacetiletý bratr se drží v pozadí. Maminka vede dialog s přítelkyní, lékařkou intelektuálkou. Otec s dcerou. Blanca vítá hosta. Staršího muže. Kdo to je? Její milý? Přítel? Kamera sleduje všechna vyřčená slova. Přítomnost neutrálně se chovajícího elegána vzbuzuje matčinu hysterii, doktorčinu vyzývavost a otcovy rozpaky. Dialogy se mění v hádky. Kamera je sleduje jako divák sportovní klání. Herecké výkony jsou brilantní, aktéři nehrají, své role žijí… Napětí stoupá. Dcera odhaluje rodinné trauma svého dětství a dospívání. Trapnost se dá krájet…

    Mistrovsky napsané, herecky dokonalé, filmařsky skvěle nasnímané a přesně sestříhané drama…

    Jako ve snách jsem se loučil s autorkou filmu. Na jazyku jsem měl mnoho otázek, ale gratulantů bylo hodně…

    Napsal jsem jí. Veronika Všianská mi odpověděla: Abych příběh Semillas uchovala a zároveň i mohla přivézt do ČR, rozhodla jsem se natočit jej jako film. Společně s kameramankou Petrou Bučkovou a zvukařkou Rebekou Uličnou (též absolventky JAMU) jsme vymyslely koncept inspirovaný skandinávským filmovým hnutím Dogma 95, jehož hlavním poselstvím je, že příběh je důležitější než forma a že kamera je tam, kde se odehrává příběh, nikoliv naopak. Štáb jsme tedy tvořily jen my tři. Rozpočet jsme neměly žádný. Natáčely jsme proto pouhé tři dny ve vile v pohoří Sierra Guadalajara, chronologicky, bez zastavení, tak aby se v hercích mohla vzbudit přirozená emoce. Neměly jsme scénář ani storyboard, neexistovaly předem naplánované záběry. Nechaly jsme herce příběh žít a my se to jen snažily zaznamenat tak, abychom je co nejméně rušily.

    Veronika Všianská. Foto archiv VV

    K tomu, abychom si takový dost náročný způsob natáčení mohly dovolit, využily jsme skutečnosti, že herci perfektně znali příběh, své postavy i vztahy mezi nimi z předchozích divadelních představení.

    Pak následovala práce střihu, kterého se ujal Jorge Calderón, absolvent katedry střihu na FAMU, Španěl, který umí česky. Dále se střihem pomáhal i Petr Kačírek. Studoval katedru Audiovizuální tvorby a divadla na JAMU, zrovna jako kameramanka Petra Bučková. Semillas je film velmi levný. Byl financován rodinou. Můj manžel Pavel opatřil film titulky a je autorem plakátu…

    Teď už nemám tolik volného času jako dřív, ale přesto se pořád snažím psát. Také překládám divadelní hry ze španělštiny. Mexickou Cestu pěvců uvedlo v roce 2016 v mé režii Studio Paradox. Soubor Semínka Teatro sice už není, ale do Madridu jezdím pravidelně…

    A vy jste mě učil mluvit a přednášet Máchův Máj. Hrála jsem v Polárce u paní Tálské Marii…

    Odepsal jsem: Ano, je to dávno a svět je malý… Váš snímek by si zasloužil pozornost českých klubových kin…

    Brno – Komín, 5. 3. 2019

    Kino Art, Brno – Semillas (studentský film). Režie Veronika Všianská, scénář Veronika Všianská, kamera Petra Kateřina Bučková, zvuk Rebeka Uličná, střih Jorge Sanchez, Petr Kačírek. Osoby a obsazení: Matka Helena – Laura Fernandéz, Dcera Blanca – Paula Ruiz Lopéz, Otec Yan – Óscar Oliver, rodinná přítelkyně Teresa – Roberta Pasquinucci, Syn Martín – Mario Patrón Álvarez, Host Adrian – Vicente Aguado Cabellos. Španělsko, 2018, 52 min. Psáno z produkce 2. 3. 2019 v Kino Art Brno, Radnická 4.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 424)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,