Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/6)

    Festival je obdobou studánky s živou vodou. V sobotu jsem viděl znamenité představení Janáčkovy opery Osud. Diváky vyprodaného Mahenova divadla Ostravští nadchli.

    Historie vzniku opery je jímavá. V roce 1903 zemřela dcera skladatelova Olga. V březnu, měsíc poté, dokončil Janáček Její pastorkyni, kterou pražské Národní divadlo odmítlo uvést. Mistr odjel v srpnu do lázní. V Luhačovicích se setkal s osmadvacetiletou Kamilou Urválkovou. Ta mu vyprávěla příběh svého vzplanutí ke skladateli Čelanskému, který ji opustil a napsal o ní operu Kamila. Ta byla roku 1897 úspěšně uvedena na scéně pražského Národního divadla. Kamila podarovala Janáčka růžemi a ten se do ní bezhlavě zamiloval. A byla jedna z nejkrásnějších. Hlas její byl jako violy d´amour. Slanice luhačovská byla v úpalu srpnového slunce…

    Vrací se do Brna s předsevzetím napsat moderní operu z prostředí Luhačovic. Už 2. října mu píše nedočkavá Kamila, zda již operu Hvězda Luhačovic napsal… Mistr odpověděl: Teď bych si přál libreto svěží, moderní, překypující životem, elegancí… Ach, kdo mi napíše nové libreto?

    Ke spolupráci přizval mladinkou učitelku Fedoru Bartošovou, přítelkyni zesnulé dcery Olgy. Sdělil jí: Napíši děj i jednotlivé scény, vy vše zveršujete. Forma verše mi tane na mysli taková, jak ji Puškin užívá v Oněginu… Chci mít I. jednání zcela realistické, odkreslené ze života lázeňského, II. jednání má býti vlastně přelud… má ukazovati přepych interiéru dámských pokojů… III. jednání bude divné. Jest aulou, slavnostní síní konservatoře… Elévi hádají se o opeře…

    Hudební nastudování se opíralo o vynikající výkony orchestru a pěvců. Foto archiv festivalu

    Paní učitelka Bartošová se snažila, možná se i překonávala, leč na verše kvalit Puškina nedosáhla. Janáček operu komponoval dva roky (1903 – 05). V letech 1906 – 07 ji revidoval. Její provedení zadal právě postavenému Vinohradskému divadlu. Intriky divadelní zapůsobily a pražské divadlo operu odmítlo. Šeptalo se tehdy, že bylo na vině málo kvalitní libreto. I stalo se, že Osud byl uveden až roku 1934 v brněnském rozhlase za řízení dirigenta Břetislava Bakaly. Prvního scénického provedení se opera dočkala v roce 1958 v divadle Na hradbách. Osud v úpravě Václava Noska nastudoval a řídil dirigent František Jílek. Režie Václav Věžník, scéna Josef A. Šálek.

    Z ostravské inscenace vyzařoval pokorný obdiv a úcta ke skladateli. Foto archiv festivalu

    Z ostravské inscenace Osudu režiséra Jiřího Nekvasila vyzařoval pokorný obdiv a úcta ke skladateli. Hudební nastudování dirigujícího Jakuba Kleckera se opíralo o vynikající výkony orchestru a pěvců. Veronika Holbová, Petra Alvarez Šimková a Martin Šrejma si zaslouží známku nejvyšší. Nádherou vzdušných klobouků dýchaly bělostné kostýmy a zdi, pojednané kresbou klaviatur klavírů, navozovaly tvůrčí rozpoložení hudebníků. (Simona Rybáková a Daniel Dvořák). Ostravské představení Janáčkova Osudu bylo silným diváckým i posluchačským zážitkem.

    Zdi pojednané kresbou klaviatur klavírů navozovaly tvůrčí rozpoložení hudebníků. Foto archiv festivalu

    Cestou mi múza Mab šeptala: Když tak všichni kritizují úroveň libreta opery, proč ještě nikoho nenapadlo jeho podobu přepracovat…

    Myslíš jako přeložit je z češtiny do češtiny?

    Ano, pravila Mab.

    Aha. No to je v době experimentů zajímavý nápad…

    Brno – Komín, 25. 11. 2018

    Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Leoš Janáček: Osud. Libreto: Fedora Bartošová, dirigent: Jakub Klecker, režie: Jiří Nekvasil, scéna: Daniel Dvořák, kostýmy: Simona Rybáková. Obsazení – Živný, skladatel: Martin Šrejma, Míla Válková: Veronika Holbová, Dr. Suda: Tomáš Kořínek, Lhotský, malíř: Roman Hoza, Matka Míly: Petra Alvarez Šimková, Konečný: Lukáš Bařák, Slečna Stuhlá, učitelka: Eva Dřízgová-Jirušová, Doubek, syn Míly a Živného jako pětiletý: Ondřej Mager, Doubek, syn Míly a Živného jako šestnáctiletý elév: Filip Kasztura, Poeta: Václav Čížek, 1. dáma: Karolína Žmolíková, 2. dáma: Ivana Ambrúsová, Stará Slovenka: Tatiana Pituchová. Psáno z uvedení v Mahenově divadle v Brně 24. 11. 2018 v rámci festivalu Janáček Brno 2018.

    ///

    Více na i-DN:

    Mezi secesí a psychologismem

    Janáček Brno


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/6)

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      Koukám,
      že jste přesedlal na historii. 🙂

      26.11.2018 (12.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Díky tomuto článku
      se dovídám o provedení Janáčkovy opery Osud, kterou jsem kdysi zpíval jako člen spojených brněnských sborů Moravana a VSMU pod taktovkou Janáčkova žáka Břetislava Bakaly. Provedení bylo v sále Stadia v Brně. Dirigent Bakala nám úvodem řekl, že Janáčkovy proměny scén jsou tak rychlé a je jich tolik, že se opera nedá inscenovat. Přesto s ní chce seznámit posluchače pro její silně invenční hudbu. V tom měl pravdu. Provedení se mi zapsalo do podvědomí tak, že při vzpomínce vystupuje hudba jednotlivých scén v plném znění na povrch. Podle tehdejších zvyklostí měl Bakala pravdu, ale jen co se týká inscenování. Současné technické možnosti dovolují proměny scén provádět bleskovou rychlostí.
      Tušil Janáček, že tato možnost jednou přijde?

      26.11.2018 (15.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,