Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 388)

    V předvečer stého výročí vzniku Československa přichází ambiciózní ročník oboru muzikálového herectví Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění s rozpoutanou inscenací, kaleidoskopem historických událostí, písní a popěvků z bouřných časů, ve kterých zrozen a o své bytí bojoval stát mnohanárodnostního společenství.

    Hru Václava Havla Zítra to spustíme soustředěnou na osudy muže 28. října 1918, politika, ministra financí první vlády Československé republiky Aloise Rašína, rozšířili inscenátoři o pohledy na kritické okamžiky lopotných sta let naši státnosti. Vznikl živý, obrazivý, meditativně vtipný politický kabaret jiskřící umem a nadšením talentovaného mládí.

    Již inscenační předsazení bylo úsměvné. Foto Nikola Minářová

    Již inscenační předsazení bylo úsměvné. Osobní vědomostní výpovědi aktérů na téma, kdo byl Alois Rašín, promítané na plochu divadelní kulisy svědčily ve prospěch potřeby doplňování dějinné paměti nejen u těch mladších… Samotné představení pak probíhalo v dikci Komenského „školy hrou“.

    Mezi temné portálové sloupy nechal výtvarník Rostislav Pospíšil postavit šednoucí stupňovité plochy pódií vedoucích k výšinám… Strakatinami naivisticky pojednaných kulis dodával dění vůni kabaretní nadsázky a myšlení tvůrců volnost. Mnohohlavý chór lidu obecného oblékl do šedi tepláků, ponožek a triček s dlouhými rukávy umožňujícími skotačivý pohyb i vyniknutí půvabů mládí.

    Komediálně disponovaný herecký oktet, s vervou zpívající i mluvící, nenechal diváky vydechnout. Foto Nikola Minářová

    Komediálně disponovaný herecký oktet, s vervou zpívající i mluvící, nenechal diváky vydechnout. Zaslouží si být jmenováni: Tamara Dikyová, Dušan Kraus, Daniel Mišák, Kristína Oríšková, Kristína Jurková, František Herz, Kristína Kubačková, Jan Ludva. Obdivuhodná dikce češtiny potěšila především u studentů slovenského původu. Jejich zakomponovaná nelibost proti nezpívání slovenské hymnické písně se stala mementem složitosti vztahů v soužití sobě blízkých národů…

    Hudební koláž Zdeňka Kluky, aranže i její nastudování Dagmar Klementovou jsou kořením této inscenace. Píseň Kat a blázen trojice Voskovec, Werich, Ježek se setkala s bojovnou Jiřího Bulise – Svět patří vám a Šlitrův song Kamarádi na slova Jiřího Suchého se stal voničkou dění. Zazněl i dvojsbor z Libušina proroctví Český národ neskoná a Krylův zlobný popěvek Tak vás tady máme. U Kramářů hráli Janáčka. Úryvky z klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku. A nechyběla ani Škroupova teskná melodie z Tylovy Fidlovačky Kde domov můj. Opět jsem si uvědomil její pěveckou obtížnost a zapřemýšlel i o tom, proč ji Čechové vybrali za svou píseň písní… Dle slov jednoho z aktérů – aby to nebylo omšelé – viděli jsme i vstupy ohnivých raperů…

    Ivo Krobot je výtečný pedagog, jeho „školské“ režie svědčí o kumštu naučit a strhnout adepty k naplnění náročných zadání. Foto Nikola Minářová

    Ivo Krobot je výtečný pedagog, jeho „školské“ režie svědčí o kumštu naučit a strhnout adepty k naplnění náročných zadání. Havlovu hru doplnil o připomenutí nacistické okupace, událostí po vítězném únoru, přepadení republiky sovětskými vojsky a jásavou radost sametové revoluce.

    Jednání herců i davových scén obohatili Ladislava Košíková a David Strnad mimořádně zdařilými ornamenty pohybu. Sokolové cvičili a revoltující lid byl k neudržení. Jejich nadšení nebralo konce. Tempo jevištního dění bylo závratné.

    Alois Rašín se stal hybatelem dějinného převratu. Foto Nikola Minářová

    Alois Rašín se stal hybatelem dějinného převratu. Po atentátu, který byl v roce 1923 na Rašína spáchán, umírající ministr řekl: U nás není možno dělat politiku… Z reproduktorů se ozval záznam části novoročního projevu prezidenta Václava Havla: Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám lhal. Naše země nevzkvétá. Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti…

    Představení mělo úspěch. Studenti ateliéru Muzikálové herectví vedeného Sylvou Talpovou si velmi hlasitě řekli o angažmá v divadlech českých i slovenských.

    Studenti ateliéru Muzikálové herectví si velmi hlasitě řekli o angažmá v divadlech českých i slovenských. Foto Nikola Minářová

    Múza Mab mi vrtala ve svědomí: Pokud je mi známo, Václav Havel napsal hru Zítra to spustíme na požádání Petra Oslzlého pro soubor Provázku v roce 1988. Tehdy jste byl jeho šéfem.

    Máš pravdu, byl jsem šéfem, co to nesměl vědět. Hra se stala hitem Scénického časopisu Rozrazil… Klopot kolem jeho uvedení bylo bohatě. Ovšem následné slávy daleko víc…I s tou však byly potíže…

    Pozorovala jsem, že jste sledoval produkci studentů s úsměvem a textové ironie častoval smíchem…

    Ano.

    Vážení, nenechte si politický kabaret studentů ujít. Jde o prvotřídní podívanou…

    Brno – Komín, 19. 10. 2018

    Divadlo na Orlí, Brno – Václav Havel: Zítra to spustíme (historická meditace o pěti dějstvích). Režie: Ivo Krobot, výprava: Rostislav Pospíšil, hudba: Zdeněk Kluka, hudební spolupráce: Dada Klementová, Daniel Rymeš, pohybová spolupráce: David Strnad, Ladislava Košíková. Hrají studenti 4. a 1. ročníku Muzikálového herectví a 1. ročníku Činoherního herectví Divadelní fakulty JAMU. Premiéra: 18. 10. 2018.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 388)

    1. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      Neznám většího odborníka
      přes divadla všech žánrů, který dovede tak barvitě vylíčit a popsat navštívená představení, jako je em. herec, režisér, ředitel divadla a nyní vzácný pamětník Jaroslav Tuček, z jehož pamětí se bude jednou v budoucnu čerpat představa o současnosti v brněnské kultuře.
      Jsem mu vděčný za jeho mudrován už nyní, neboť jisté potíže věkové mi neumožní navštěvovat tolik zajímavého dění v Brně.

      28.10.2018 (19.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,