Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 357)

    Čtvrteční večer 28. června byl vlahý, i když pod hradbami hradu Špilberk teplo nebylo. Ve dvou plechových kotlech pálili sklepmistři dřevěná polena. Bělostný kouř se povaloval po zastřešeném pódiu a měnil se v řídký opar.

    Kapela Čikori se scházela nenápadně. Nejdříve Vladimír Václavek s kytarou usedl na židličku. Poté Jaromír Honzák přinesl basu a Oskar Török si vmontoval do trubky port. Iva Bittová přistoupila k notovému pultíku. Štíhlounká, ve slušivé bundičce, lila suknici a s neposlušnou šálou na krku. Kolíčky upevňovala povlávající papíry. Z pouzdra vyňala housle, postavila je na stojánek, pak vedle houslí zavěsila smyčec a do pouzdra odložila šálu. Trio hudebníků počalo hrát…

    Iva Bittová. FOTO archiv

    Iva Bittová rozhýbávala tělo cviky břišních tanečnic. Protahovala si ruce. Odešla z pódia a zavřela sklepní dveře. Pro fotografy při tom šklebila grimasy. Kouř z ohňů jí ovíval tvář. Prostupoval do její duše a měnil její mysl i tělo. Pozvolně vklouzla do muzicírování kolegů. Zpívala, vydávala zvuky, hrála na housle, pohvizdovala, žvatlala, kouzlila. Vtahovala diváky do říše nadreálna. Kouzel plná čarodějka čarovala svět dětských snů.

    Měl jsem v minulosti štěstí setkávat se s ní. Byla děvčátkem, mizela mezi panely rozestavěného komínského sídliště. Sedávala oproti mně na učebnách konzervatoře. Sledoval jsem ji při zkouškách a představeních Provázků. Vídal jsem ji při výuce hry na housle. V Amsterodamu na přídi mořské bárky cvičila etudy v plavkách. Ostřílení námořníci ji nazývali Najádou, Provázci Ivušou… Kmotry její dokonalosti jsou Miloš Štědroň a Eva Tálská…

    Iva Bittová a Čikori. FOTO archiv

    Dozpívala a řekla: Padesát sezon, to je dost, že. Byla jsem na Provázku v jeho nejslavnější dekádě, ale pak jsem se zvrtla jinam… Usmála se a opět zamířila do světa magie kouzel a čar. Skřehotala. Tělem kreslila siluety letících havranů, čarodějnic z Petrových kamenů, zaříkávačů ďábla i toužící, vášní posedlé nymfy.

    V jednu chvíli jí z úst křičeli ptáci. Vedle mne sedící Láry Hauser je jemnil vrkáním holuba…

    Víte, co je to čikori? V Anglii tak říkají čekance. Čikori. Mně se líbí ten zvuk. To cinknutí. Čikori…Řekla a její hlas se vpletl do drobných kadencí plechových tónů trubky.

    Vladimír Václavek a Iva Bittová. FOTO archiv

    A pak nastaly chvíle loučení. Na pódium vběhla smečka divých Provázků. Láry zahrál na foukací harmoniku tklivé sólo a Iva Bittová jako kdysi dávno zpívala smutnou píseň Eržiky: Zabili, zabili, chlapa z Koločavy… Obecenstvo notovalo s ní….

    Poté Dalibor Buš prožil píseň, která byla napsána Milanem Uhdem a Milošem Štědroněm na přání Bolka Polívky, ale do inscenace se „nevešla“: Umru, umru, nevím, kdy to bude. Umru, umru, nevím, kde to bude. A když umřu, ležet budu, hop cink tralala, vesele si zpívat budu, hop cink tralala…

    Iva Bittová jako Viktorka (Eva Tálská: Píseň o Viktorce, Divadlo na provázku, 1984). FOTO JAROSLAV KREJČÍ

    Smečka herců spustila oblíbený hit spoluzakladatele divadla Petera Scherhaufera Padesát cigaretek a v řad nastoupení bubeníci dlouhým bubnováním vybubnovali začátek zasloužených prázdnin.

    Věru, byl to skvělý tah dramaturgie rozloučit se s bouřlivou padesátou sezonou právě tímto způsobem…

    Vážení, těším se na viděnou v té další, jedenapadesáté…

    Brno – Komín, 29. 6. 2018

    Koncert Ivy Bittové a Čikori Závěrečné představení festivalu Provázek na hrad, 28. 6. 2018


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 357)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,