Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 272)
Na Alžbětinské scéně Divadla Husa na provázku bylo jako o pouti. Pod mohutně okřídleným koněm vedl šéf a režisér Vladimír Morávek řeč na počest Aleny Ambrové: …která tolik milovala Provázek, až kvůli tomu umřela. Herečka nám do poslední chvíle vařila polívku…
Bylo chladno… Pamětníci se choulili na židličkách, mladší se ohřívali jeden od druhého. Herecká družina v kostýmech středověkých komediantů postávala pod loubím ochozu a dlaněmi ohřívala kov konstrukce. Velká vjezdová vrata do Alžbětinky byla pootevřená. Studený průvan čechral kadeře… Dal jsem si na hlavu čepici.
Za vraty se ozval zvuk motoru a následné houkání klaksonu… Režisér Morávek řval: Ticho, tichóó…! Tři muži s hrnci vběhli do nádvoří, křičeli: Polívka, teplá polívka. Kostýmovaní herci je vyháněli: Né, teď né, mluví šéf… Šéf řval: Ticho! Véén! Tichóó… Vyděšení muži běhali s hrnci mezi diváky a před šéfovským řevem prchali na ochozy. Tiše brebentili: Polívka, teplá polívka… Vladimír Morávek prohlásil něco ve smyslu, že je po atmosféře a vyzval všechny diváky k přeskupení na Zelný rynk: Židličky si vezměte s sebou, budete je potřebovat…
Židličky si vezměte s sebou, budete je potřebovat… FOTO archiv DHnP
Migrující obecenstvo se sunulo z kopečka, uhýbalo troubícím automobilům a herecká družina do vřavy pokřikovala: Dolů, valíme se dolů…
Pod vysokými sloupy s lampami pouličního osvětlení stálo pódium. Vedle něj roztřískaný klavír. Zakuklený komediant (Dominik Teleky) tloukl bubny a činely. Principál (Michal Hába) megafonem udílel divákům rady, kde a kam si mají umístit židličky.
Na pódium naskákali herci. V komických kostýmech rozhýbávali svá těla. Diváci tleskali. Shora sjížděla na rynk auta. Hrčela. Motorka s koženým jezdcem v sedle túrovala, hřmotila, jako by jela závod… Rynkem kroužil i popelářský vůz, vstřebával do svých útrob obsahy popelečních kontejnerů…Komedianti řvali: Tichó, my děláme umění…
Smál jsem se.
A pak se již rozběhl starobylý příběh o starci proměněném v kozla. FOTO archiv DHnP
A pak se již rozběhl starobylý příběh o starci proměněném v kozla a o jeho nenasytné ženě, která skončí zakopána na popravišti, tak, jak jej sepsal divadelník Hubert Krejčí a zrežíroval Vladimír Morávek.
Hrubozrnná komika se divákům líbila. Zrovna tak i lascivnost chtivých pohybů hříšných těl.
Prim v chlípnostech hrál Capitáno Ondřeje Kokorského. Jeho milostná vzplanutí drnčela rynkem, až se dům paní Husy zapaloval do růžova. Mimořádně přitažlivé tintítko, milostnice Onufria Terezy Marečkové v nakadeřené sukénce s hláskem dítěte vábila ty, na které měla zrovna chuť. V jednu chvíli však zařvala hlasem hladové lvice, až zmlklo i odbíjení věžních hodin a vylekaný prodavač zmrzliny zabalil krám a odejel s prodejním pultem z rynku pryč. Tolik hlasité bylo Onufrinino slovo Tichóó! Její manžel, lakomec Pantalone, trubec v trikotu s vypouklou bublinou břicha a hlasem tuřím, byl v podání Ondřeje Jiráčka borcem chudáčkem, neodolatelným tupcem. Fousatá čarodějnice Dalibora Buše plivala oheň, až jí ožehnuly chlupy ve tváři.
Proměna lakomce Pantalona v kozla, udivila svou komediální jednoduchostí a vynalézavostí. FOTO archiv DHnP
Proměna lakomce Pantalona v kozla, udivila svou komediální jednoduchostí a vynalézavostí. Propletenec těl pánů Jiráčka a Buše vyvolával nadšené aplausy. Dominik Teleky šplhal po sloupu osvětlení, třískal do činelů, imitoval koktavého biřice a exhiboval.
Uprostřed jarmarečního kraválu a ječení konkurence ze střechy kryté tržnice, zavelel režisér Morávek: Popravu půjdeme hrát jinam, tady to nemá zjihlost okamžiku, jdeme…!
Principál (Michal Hába) udílel divákům rady. FOTO archiv DHnP
Dali jsme se na pochod napříč Zelným rynkem. Prošli průchodem pod tržnicí a vstoupili do atria staré radnice.
Kupodivu, dvě přichystaná, skromně osvícená malá pódia jakoby na nás čekala. Člověk z hrnce nabízel krmi, další dva hulákali z radniční věže: Teplá polívka!
Čarodějnice umanutě šlapala ošlapané schodiště. Za chrastění virblů rozparádění komedianti dohrávali starobylý příběh o starci a jeho vilné ženě, co skončila zahrabána u popraviště.
Vzpomněl jsem si s obdivem na dávná festivalová putování Provázku. FOTO JAKUB JÍRA
Vzpomněl jsem si s obdivem na dávná festivalová putování Provázku. Tehdy v Itálii, u mořské laguny, předváděli Scherhauferovi komedianti Commedii dell´arte. Jarek Dulava plival oheň, Franta Kocourek ohýbal železa, Alenka Ambrová koulela očima, Pavel Zatloukal vášnil a Mirek Donutil také. Jirka Pecha hrál hloupého Pantalona a všemu kraloval král klaunů Boleslav Polívka. Výbuchy smíchů a aplausů trhaly mraky nad zálivem…
Chladno v atriu mě vrátilo zpět. Diváci tleskali a herci se ukláněli. Dojatý režisér Morávek se loučil.
Brněnský drak zavěšený pod klenbou radnice se zubil. Koukal jsem na jeho preparované břicho a broukal si větu Mahenovu: Vzal člověk husu na provázek a nechal se jí vést…
Brno – Komín, 20. 9. 2017
Divadlo Husa na provázku, Brno – Hubert Krejčí: Strašlivá proměna (Epilog projektu DHNP Smějící se bestie). Režie: Vladimír Morávek. Scéna: Martin Ondruš. Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková. Dramaturgie: Simona Petrů. Osoby a obsazení: Onufria- Tereza Marečková Pantalone, lakomec- Ondřej Jiráček Capitáno, chlípný zjev Ondřej Kokorský Soudce, biřic, kat a další potvory Dominik Teleky Principál Michal Hába Čarodějnice, permanentně plive oheň: Dalibor Buš Orchestrion David Janík Polívka I-III Filip Daňhel, Jan Mansfeld, Tomáš Žilinský. Premiéra: 7. 5. 2015. Psáno z reprízy 18. 9. 2017 věnované padesátému výročí vzniku DHNP.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 272)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
