Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 246)

    Byla to velká a zároveň i smutná událost zimy roku 1952. Na scéně Mahenova, tehdy Janáčkova, divadla měl koncem února premiéru balet Spící krasavice Petra Iljiče Čajkovského v choreografii Iva Váni Psoty. Psota krátce před ní – 16. února zemřel.

    Pamětníci s obdivem vyzvedávají tehdejší taneční výkony souboru i jeho sólistů a především výjimečnou choreografii Mistra Psoty… Podruhé byla Spící krasavice uvedena v roce 1984 na jevišti Janáčkova divadla a držela se na repertoáru devět let.

    Dramaturgie současného souboru, který umí dokonale přejít jeviště „plnou nohou“, stejně jako „na špičkách“, zařadila do svého nekonvenčního dramaturgického plánu i Čajkovského – Spící krasavici. Milovníci baletu tak budou moci uvidět v Brně vedle Labutího jezera a Louskáčka i Čajkovského podobu pohádky Šípková Růženka.

    Původní premiéru měl balet v Petrohradě na jevišti Carského Mariinském divadla roku 1880. Choreografickou podobu mu tehdy vtiskl legendární choreograf Marius Petipa.

    Děj baletu je dětsky pohádkový. FOTO archiv NdB

    Hostující choreograf současné inscenace Bachram Juldašev původní podobu baletu zkrátil a choreografii Mariuse Petipy přenesl na půdorys jeviště Mahenova divadla.

    Děj baletu je dětsky pohádkový. Královský pár uspořádá oslavu narození své dcery, princezny Aurory, ale zapomene na ni pozvat příbuznou, tetu Carabosse. Ta na dítě uvalí kletbu – kterou však změní Dobrá víla: Aurora nezemře, jen usne, a s ní celé království. Vysvobodit ji může láska – polibek prince.

    Ve foyeru Mahenova divadla panovala sváteční nálada. Emeritní dramaturgyně Eugenie Dufková řekla: Tady to baletu slušívalo, věřím, že mu to bude slušet i dnes. Dodal jsem: Pamatuji se na představení Romea a Julie s Miroslavem Kůrou i na Ples kadetů s Jano Šprlákem Pukem. – A na mne se nepamatuješ?, smál se bělovlasý tanečník Karel Fuks

    A pak náhle, kde se vzala, tu se vzala, do divadla přiběhla pohádková víla jménem Mab, posadila se vedle mne a v sále se zvolna šeřilo. K dirigentskému pultu přicházel usměvavý dirigent. Do Čajkovského hudebního kolotání začaly klapat špičky piškotů tanečnic.

    Z jeviště dýchla nablýskaná síň paláce. FOTO NdB

    Z jeviště dýchla nablýskaná síň paláce. Chrabří junáci v bohatýrské stroji se předháněli v poklonách a dvorní ceremoniář si od organizování málem strhal ruce i hřbet. Víly-sudičky, vkládaly osudové věštby do povijanu zavinutému děťátku a král s královnou se dmuli pýchou. Sošnost důstojného tančení narušily jen černé příšerky rozcapených ďáblíků vezoucích na muří káře zlou vílu Carabosse.

    Thoriso Magongwa byl vílou uhrančivou a zlou, v proklínání démonickou. Drobnými gesty však naznačoval, nebojte se, já si na zlou jen hraji. Odjezd na kárce jeho padoužství posouval do polohy komické…

    Thoriso Magongwa byl vílou uhrančivou a zlou, v proklínání démonickou. FOTO NdB

    Po proměně přibylo na jevišti fialových barev. Stěny paláce pokryly ornamenty, vytvářející v divákovi pocit porcelánové nádoby. Jevištní prostor nestačil, pojmout tolik účinkujících, tanečníci často museli danému prostoru přizpůsobit rozpětí a rozlet svých „pas“. Tvůrci asi počítají s návratem inscenace na rekonstruované jeviště Janáčkova divadla.

    Závěrečné dějství rozjásalo plochu jeviště světelným svitem a radostí pohybu. FOTO archiv NdB FOTO NdB

    Závěrečné dějství rozjásalo plochu jeviště světelným svitem a radostí pohybu. Inscenace nepatrně vykročila ze studenosti severských nocí.

    Děkovací manévry byly dlouhé…

    Loučili jsme se. Paní Eugenie Dufková řekla: Hostující choreograf Bachram Maripovič Juldačev uvedl na brněnské jeviště podobu světového baletu, který je prubířským kamenem umělecké úrovně světových scén. Premiéra potvrdila lichotivou pravdu, že soubor baletu Národního divadla Brno ovládá nejen tanec výrazový, ale i tanec klasický i s jeho nejobtížnějšími prvky.

    Byla to taková vánoční podívaná. Blikavá a barevná. Pěkná. FOTO archiv NdB

    Byla to taková vánoční podívaná. Blikavá a barevná. Pěkná. Ale – jako by jí scházela duše. Se slečnou Mab jsme spěchali na noční rozjezdy autobusů. Mab dodala: Souhlasím, svátek jako by to nebyl

    Brno – Komín, 28. 4. 2017

    Národní divadlo Brno / Janáčkovo divadlo – Petr Iljič Čajkovskij: Spící krasavice / Šípková Růženka jako klasický baletní klenot. Choreografie: Bachram Juldašev, režie: Bachram Juldašev,  dirigent: Pavel Šnajdr,scéna: Peter Čanecký, kostýmy: Ľudmila Várossová, asistenti choreografie: Jana RuggieriGustavo Beserra Quintans. Osoby a obsazení (22. 4. 2017 v 19 h.) – Princezna Aurora: Klaudia Radačovská  Princ Désiré: Karel Audy j. h. Šeříková víla  Andrea Popov Smejkalová Zlá víla Carabosse : Thoriso Magongwa Král: Karel Littera  Královna: Jana Ruggieri Dirigent představení: Pavel Šnajdr. Premiéra v Janáčkově divadle v Brně 22. dubna 2017.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 246)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,