Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 236)

    Vesnické drama bratří Viléma a Aloise Mrštíků Maryša patřila a stále patří do školních čítanek. Realistické drama nešťastné travičky, děvčice z moravských Těšan, patří k erbovním klenotům českého divadla. Není divu, že dramaturgie HaDivadla v době změn, kterými prochází naše společnost, po titulu sáhla. Nerovnost mezi nemajetnými a bohatými narůstá, touha po majetku ovlivňuje myšlení a mnohdy vede k lidským selháním a tragédiím.

    Inscenace mi dlouhou dobu unikala. V prvních jarních dnech roku jsem navštívil jednu z jejích repríz.

    Oslovila mě již zvláštností scénického řešení. Pódium a na něm strohá, nezabydlená místnost z rezavých plechových plátů se zavěšenými židličkami černé barvy. Odchýlením od dřívějších režijních koncepcí se vyznačovalo mnoho scén a postav hry. Aktéři obléknutí do černých sak oznamovali divákům potřebné orientační informace. Na scéně jsou kamna, hraje se první jednání… Dívenka, vesnický klaun v bíle košulence (Táňa Malíková), vytočila dlaní napřažené ruky znak slováckého verbuňku a zajuchala: Juchů

    Vávra, plecatý, postarší muž, moukou poznamenaný dobrák s ústy žabáka (Cyril Drozda), držel v náručí zarámovanou podobiznu nebožky ženy. FOTO archiv HaDi

    Vávra, plecatý, postarší muž, moukou poznamenaný dobrák s ústy žabáka (Cyril Drozda), držel v náručí zarámovanou podobiznu nebožky ženy. Dvě odrostlé děti mu stály po boku. Vesničané přicházeli kondolovat. Stavěli se do řady jako nad hrobem. Poslední přišlo urostlé děvčisko v krátké plisé sukničce, vlnilo se v bocích, kroutilo zadkem, na lýtku mělo vytetováno znamení červených růžiček. Maryša dnešních dnů (Sára Venclovská). Jediná mlynáři neprojevila soustrast. Smuteční hosté zpívali: S Pánem Bohem, idu od vás, neublížil jsem nikomu z vás…

    Majitel půllánu, rozumbrada, rozšafný stařík Lízal (Miloslav Maršálek) pajdal o holi v ošuntělém saku okolo mlynáře Vávry a jako handlíř na dobytčím trhu, mu nabízel svou dceru Maryšu. FOTO archiv HaDi

    Majitel půllánu, rozumbrada, rozšafný stařík Lízal (Miloslav Maršálek) pajdal o holi v ošuntělém saku okolo mlynáře Vávry a jako handlíř na dobytčím trhu, mu nabízel svou dceru Maryšu. Když sděloval dceři, že má pro ni zámožného ženicha, posadil si odrostlou dceru na koleno a ta mu na něm poskakovala jako dítě. Rozlučkové setkání Francka (Jan Grundman) s Maryšou před jeho odjezdem na “vojnu“ bylo naplněno zběsilým milováním. Maryšina tetka Lízalka (Kamila Valůšková), vyhublá, připomínala štamgasta brněnské kavárny. Jako kulomet chrlila slova, která měla přinutit Maryšu k sňatku. Její výřečnost nezlomil ani alkohol. Ukončil ji až Strouhalčin manžel (Miroslav Kumhala) brutální fackou. Horačka, Franckova matka, interpretovaná dříve jako chudá ubožačka, byla v podání Věry Zástěrové temperamentní, výbojnou ženou, baráčnicí, která se umí zpít a utancovat do zamdlení. Lízalka Simony Pekové stála pevně na svých nohou. Tvrdá, logicky myslící žena s těžkým srdcem pozorovala nezvladatelné chování Maryšino. V hospodských scénách se namísto pití štamprlat psaly na plech stěny křídou čárky i čáry. Postupem času z nich vznikl pozoruhodný obrazec proudících siločar lidských osudů.

    Rozlučkové setkání Francka (Jan Grundman) s Maryšou před jeho odjezdem na “vojnu“ bylo naplněno zběsilým milováním. FOTO archiv HaDi

    Přítomní studenti sledovali představení s velkým zaujetím.

    Furianství namyšleného Lízala se před našimi zraky měnilo v osobní tragédii. Jeho souboje s Vávrou, ale i dcerou byly přesvědčivé. Stejně jako herecké výkony Miroslava Maršálka, Cyrila Drozdy a Sáry Venclovké. Maryša, po prohraném boji s rodiči, se stala odevzdanou a poslušnou manželkou, kterou z majetkové závislosti nedokázal vytrhnout ani Franckův návrh odejít společně za prací do Brna. Až Vávrova střelba a vyhrožování, že Francka zabije, ji vytrhlo z otrocké poslušnosti.

    Proč seš na mě taková zlá? Ubyde ti, když se na mě vlídně podíváš? FOTO archiv

    Závěrečné dějství bylo ukázkou režisérova umu překvapovat. Jeho Maryša se stala milou, usmívající sfingou. Svému muži naservírovala otrávenou kávu v několika šálcích. Vávra vkleče žebronil: Proč seš na mě taková zlá? Ubyde ti, když se na mě vlídně podíváš? Pil jeden hrníček za druhým. Zemřel připíchnutý na plechovou zeď. Zaznělo očekávané: Děvčico nešťastná, ty si jé otrávila. Maryša postoupila na okraj pódia a pokrčila rameny… Představení končilo tak, jak začalo. Pohřbem. Vesničané v černém zpívali.

    V hlubokém zamyšlení jsem opouštěl divadlo.

    Maryša bez folkloru, bez selského koloritu a rezonující u diváků… FOTO archiv HaDi

    Maryša bez folkloru, bez selského koloritu a rezonující u diváků… Takový návrat klasiky na dnešní jeviště je možný… řekl někdo za mými zády… Začal jsem si broukat. S Pánem Bohem, idu od Vás, neublížil jsem, neublížil jsem nikomu z vás…

    P. S. Jan Grundman vytvořil v roli Francka jednu ze svých nejlepších divadelních kreací.

    Brno – Komín, 25. 3. 2017

    HaDivadlo, Brno – Alois a Vilém Mrštíkovi: Maryša. Režie: Lukáš Brutovský. Dramaturg: Miro Dacho. Kostýmy Zuzana Hudáková. Hrají. Lízal, sedlák: Miloslav Maršálek. Lízalka, jeho žena: Simona Peková. Maryša: Sara Venclovská. Rozára, služka: Táňa Malíková. Vávra, mlynář: Cyril Drozda. Francek, rekrut: Jan Grundman j. h. Horačka, jeho matka: Věra Zástěrová j. h. Strouhalka, Maryšina teta: Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j. h. Strouhal, její muž: Miroslav Kumhala / Jiří Miroslav Valůšek. Hospodský, Franckův poručník: Jan Lepšík Rekrut: Zbyšek Humpolec / Jiří Miroslav Valůšek. Vávrova dcera: Denisa Čepická j. h. / Natálie Petlachová j. h. / Rozálie Petlachová j. h. Vávrův syn: Šimon Klacl j. h. / Tomáš Gut j. h.  Premiéra: 10. 1. 2014. Psáno z reprízy 23. 3. 2017.

    ///

    Více na i-DN:

    Maryša v časech hypermoderny

    Maryša brněnského HaDivadla Inscenací roku

     


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 236)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,