Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 220)

    Chystal jsem se na cestu do Marty. Sprchoval si hlavu a vzpomínal př tom na dávný rozhovor s dramatikem Sašou Lichým na téma Gogolových Hráčů. Jednoaktovka, malé obsazení, scéna jednoduchá, nízký rozpočet, ale… je to přetěžká hra na hraní. To chce herce s velkou fantazií.

    O čem Hráči jsou? Podvodníci podvedou podvodníka. Ale jak tu hru inscenovat? Jako detektivku? Nevím. Představ si karbaníky, jak s kamennými obličeji rozehrávají zápletku. Má peníze? – Má – Kolik – osmdesát tisíc – obehrál statkáře – A jaké má karty? Nene. To by byla pravda, která diváka nezaujme. Takhle zběsilá groteska s překotnou konverzací a s výraznými hereckými typy. Jednooký, hrbatý, kulhající a ty bys hrál toho mladého, naivního, co ho ti chytřejší podvedou…, nabízel mi Lichý.

    Martě jsem se vrhl na program. Větší písmo – to si počtu, řekl jsem si. Četl jsem: Poker není o kartách, ale o hráčích. (úryvek ze hry). Dobré vročení… A poté třístránková pravidla pokeru Texas holden. To jsou paradoxy. Pod návodem další úryvek: Kdepak, chytrost hýbe světem! K životu člověk potřebuje vtip! Já se na to dívám takhle: žít jako hlupák, to není umění. Ale žít vtipně a chytře, žít tak, že všechny podvedeš, ale tebe nepodvede nikdo – to je kumšt, úkol a cíl! Poslední stránku s titulkem Záhadný Gogol jsem již nestačil přečíst, neboť byly otevřeny dveře a diváci se vhrnuli do sálu.

    Konečně se dostavil na schody hotelu hlavní hrdina, podvodný hráč pokeru Icharev. FOTO archiv JAMU

    Jevištní stupně kryl cihlově červený koberec, který se na horizontu pnul ke stropu. Na ploše horní plochy stál velký stůl. Pod schodem, v jakési kapse, vytvořil koberec obdélníkový pás sahající až k první divácké řadě. Uprostřed jsem zaznamenal zdobnou židli. Zdálo se to být takové rozlehle hranaté a nezabydlené.

    Z foyeru, chůzí „pozpátku“, prošel kobercem rozšafný muž. Když zmizel v temnotě zákulisí, počal na horní ploše se slovní exhibicí telefonního žongléra dlouhý elegán. V několika jazycích vysvětloval, že ano, pokoj je nachystán, ale pokoj není nachystán, protože nebyl rezervován. Byl servilní i popuzený a dokonce velitelsky rozkazovačný… Usoudil jsem, že prostor přede mnou je hotel a dlouhán jeho recepčním. Nebo mluvčím. Později byl oslovován jménem Alex.

    Poker se hrál ve stoje a dlouho. FOTO archiv JAMU

    Konečně se dostavil na schody hotelu hlavní hrdina, podvodný hráč pokeru Icharev. Byl rozpačitý a já nevěděl proč. Vypadalo to, že neví, kde se ocitl. Také recepční se k němu nechoval jako k hostu, co má nóblový kufírek a docela slušný „ohoz“. Icharev se musel dokonce zout… A museli se zouvat i další příchozí. A chodit po koberci v ponožkách…. Rčení: Jiný kraj, jiný mrav mělo malou chybu. Nebylo jasné, o čí mrav jde…

    Šéf podvodníků, snad na důkaz, že on na to má, si nazul trepky. Ty však drhly o koberec a bránily mu v chůzi. Takové kouzlo nechtěného. Dokonce jednu ztratil… V hotelu byly jen tři židle. Poker se hrál ve stoje a dlouho. Dobře mluvící herci klouzali po povrchu svých rolí. Hráli detektivku bez detektivního napětí.

    Vzpomněl jsem si, jak mě nabádala profesorka Skrbkovánemůžeš hrát jenom první plán role. Musíš si vytvořit vztahy ke všem osobám, které s tebou hrají. Někoho máš rád, jiného ne. Jsou postavy, kterých se bojíš. Divák musí poznat, že z nich máš strach. Že je respektuješ. Mezi tebou a takovou figurou musí být cítit napětí. Ty, když někomu věříš, tak naplno. To také není dobré. Měl bys mít v sobě červíčka nedůvěry. Chápej – věříš, ale… Musíš si tam nechat chvilku, kdy ti bleskne hlavou, ono to nemusí tak být. Když si to pomyslíš, změní to tvé jednání… Herecký výraz se tím obohatí…

    Nevím, proč se do všeho zamíchaly barové tanečnice. FOTO archiv JAMU

    Projev studentů byl stylizovaný, studený, jednoduchý a nudný… A poker se hrál opravdu ve stoje! Bez vnitřního zaujetí a bez napětí. Zřejmě dle programového vročení: Poker není o kartách, ale o hráčích.

    Jeden z hráčů byl živější, druhý chodil v trepkách a třetí měl pokřivenou páteř. Dva byli obléknuti do šedých uniforem hotelových sluhů. Jejich šéf do saka. Krugel, Utěšitel i Švochněv prohráli mnoho peněz. Pak dle předem připraveného plánu se s vítězným Icharevem spřátelili a obludnou intrikou naivního holobrádka obrali o vše.

    Herci mluvili zřetelně. Rozuměl jsem každému slovu. Ale nevím, proč se pak do všeho zamíchaly barové tanečnice. Recepční nadzvedl víko stolu a hanbaté dívky vylezly jako z kouzelné babiččiny krabičky…

    Velmi dobrou, výraznou postavu Glova staršího ztvárnil Jaroslav Tomáš. A Dominik Teleky prokázal, že není malých rolí. Jeho usměvavý „podržtaška“ v plandavých kalhotách Zamuchryško byl roztomilý a zapamatovatelný. Herecky nepřehlédnutelný byl recepční Alex Jana Mansfelda. A barové dívky inscenaci neublížily.

    Když karbaník Icharev konečně pochopil, že byl svými podařenými kamarádíčky obehrán, FOTO archiv JAMU

    Když karbaník Icharev konečně pochopil, že byl svými podařenými kamarádíčky obehrán, byl dlouhý červený koberec odstraněn. Zůstalo jen holé, pusté jeviště. Trochu mi to připomnělo závěrečné scény ze slavného filmu Podraz.

    Studentům se tentokrát „nezadařilo“. Nu, nevěste hlavy, vážení, to se občas přihodí. Kumšt totiž není pečení rohlíků…

    Šel jsem domů a byl smutný. Do mrazivé noci jsem šeptal: Sašo, měl jsi pravdu. Gogolovi Hráči jsou hrou přetěžkou…

    Brno – Komín, 12. 2. 2017

    Divadelní studio Marta, Brno – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Hráči. Překlad: Leoš Suchařípa, režie: Hana Marvanová, dramaturgie a úprava: Dagmar Haladová, asistent dramaturgie: Lubomír Višňovec, pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček, výprava: Stanislav Cibulka, hudba: Robin Schenk, zvuk: Roza Zichová, světla: Adam Gazárek, produkce: Monika Bársonyová. Hrají Icharev: Ondřej Kraus,  Utěšitel: Tomáš Žilinský, Švochněv: Petr Hanák, Krugel: Marek Šenkyřík, Michal Glov, Saša Glov: Jaroslav Tomáš, Zamuchryško: Dominik Teleky nebo Karel Vondrášek, Alex: Jan Mansfeld, sbor žen: Barbora Goldmannová, Markéta Hausnerová, Taťána Janevová, Dagmar Kopečková, Michaela Rykrová. Pedagogické vedení: prof. Nika Brettschneiderová, Mgr. Igor Dostálek, doc. MgA. Zbyněk Srba, Ph.D. prof. PhDr. Miroslav Plešák, doc. MgA. Blanka Chládková. Premiéra 5. 2. 2017.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 220)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,