Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 182)

    V noci se zatáhlo a k ránu se na brněnskou metropoli snesl déšť. Vláha je potřebná, ale proč musí pršet zrovna dnes, řekl jsem při pohledu z okna…

    tucek-leto-na-stare-radnici-950

    Múza Mab slouží v nemocnici, na večer jsme domluveni, že půjdeme na koncert nadaných a půvabných dívek Gardew Way Quartet, které mají hrát na nádvoří Staré radnice

    Prší…

    Je podvečer, déšť ustal, na koncertním pódiu jsou plavecké bazénky pro žížaly. Paní kasírka je rozpačitá – koncert se bude konat v Křišťálovém sále… Zpropadený déšť… Zájem není, jak jsme doufali…

    Mab přiběhla na poslední chvíli. Sedli jsme si do první řady.

    Na pódium za notové stojany si stouply usměvavé, poněkud nekonvenčně do „sportovního“ obléknuté dívky. FOTO archiv souboru

    Na pódium za notové stojany si stouply usměvavé, poněkud nekonvenčně do „sportovního“ obléknuté dívky. FOTO archiv souboru

    Na pódium za notové stojany si stouply usměvavé, poněkud nekonvenčně do „sportovního“ obléknuté dívky. Violistka s hennovou tetováží na předloktí levé paže měla na nohou kotníčkové boty do deště, houslistka domácí trepky. Jen primárius s krátce střiženými blonďatými vlasy má na sobě rozverně rozevlátou košili barvy nočního baldachýnu a tenisky…  Ovšem nástroje – nástroje pluly v rukou umělkyň jako svátosti nejsvětější…

    Diváci tleskají. Primárius Gabriela Vermelho odkládá na klavír pětistrunný kvinton a v rukou housle usedá na židli… Pak hovoří do mikrofonu. Má podmanivý, chlapecký hlas. Hezky se poslouchá. Jako hudební nástroj. Co povídá, však nevím… Reproduktory si s jejími slovy pohrávají ve stereo podobě a tříští je do nesrozumitelnosti.

    Dámy probírají prsty struny, smyčce drhnou strunoví. Hlubiny sametových tónů jihnou pod klenbou chladného křišťálu. Dámy hrají úvodní skladbu – své Respighi.

    A pak už se střídají písně – lidové, upravené pro smyčcový kvartet, kterým vévodí jedinečný témbr Gabriely Vermelho střídající polohy jako rejstříky na varhanách.

    Primárius Gabriela Vermelho odkládá na klavír pětistrunný kvinton a v ruce housle. FOTO archiv

    Primárius Gabriela Vermelho odkládá na klavír pětistrunný kvinton a v ruce housle. FOTO archiv

    O přestávce jsem vedl monolog: Na internetu jsem se dočetl, že Gadrew Way Quartet je ve světě uznávaný. Realizoval turné po Evropě, vystupoval v zemích Asie, v Austrálii i v Jižní Americe…

    Tady v Brně – jen tak málo diváků. Jako bychom pro svou neznalost pohrdli jejich uměním. Řekla Mab.

    Dámy ale i přesto hrají s obrovskou vitalitou… Pořád se u hraní na sebe potutelně usmívají, jako by si jen tak muzicírovaly doma v salónku. Nabyl jsem dojmu, že některé skladby obohacují o své okamžité hudební nápady…

    Gabriela Vermelho – první housle, Ludmila Budínská – druhé housle, Helena Vovsová – Viola, Adriana Voráčková – violoncello. FOTO archiv souboru

    Gabriela Vermelho – první housle, Ludmila Budínská – druhé housle, Helena Vovsová – Viola, Adriana Voráčková – violoncello. FOTO archiv souboru

    Gabriela Vermelho – první housle, Ludmila Budínská – druhé housle, Helena Vovsová – Viola, Adriana Voráčková – violoncello jsou členkami významných hudebních ansámblů: Českého národního symfonického orchestru, Talichova komorního orchestru, orchestru Národního divadla Praha, orchestru Státní opery Praha… Dámy umí…

    Oči Mab se smály…

    Znám paní Vermelho z Provázku. V Morávkově inscenaci o Janáčkovi procházela dějem jako fátum… S alabastrově nalíčeným obličejem hrála na housle sóla. Když zazpívala á cappella píseň Ej lásko, lásko, ty nejsi stálá, srdce se mi tehdy sevřelo…

    Znám paní Vermelho z Provázku. V Morávkově inscenaci o Janáčkovi procházela dějem jako fátum… FOTO archiv DHnP

    Znám paní Vermelho z Provázku. V Morávkově inscenaci o Janáčkovi procházela dějem jako fátum… FOTO archiv DHnP

    Ve druhé části podivuhodného koncertu Gabriela Vermelho představila i hru na pětistrunný kvinton a opětovně udivovala svou pěveckou bravurou. České lidové písně střídaly rytmy argentinské a zpívaly se i židovské písně.

    K mému překvapení zazněly i tři písně Miloše Štědroně z dávné inscenace Evy Tálské Příběhy dlouhého nosu. Dědeček u Vesuvu, Čajník a O jehle, co byla rozpláclá v Karpatech… Kdysi ji na Provázku zpívala nezapomenutelná Monika Maláčová.

    Gardew Way Quartet. FOTO archiv souboru

    Gardew Way Quartet. FOTO archiv souboru

    Stále pršelo…

    Šli jsme omoklou uličkou a Mab řekla: Přes židli paní  Gabriely, prosvítala na klavír postavička připomínající zrzavou lištičku. Jak paní Varmelho tahala smyčec, lištička hýbala packami a na tlamičce se jí třepotal žlutavý motýlek. Hezký a milý koncert to byl, viďte… Poté si Mab přes sebe přehodila kašmírovou pašmínu a já se vsoukal do saka. Chladno bylo citelné. Řekl jsem: Jak jsem četl na internetu – Gadrew Way hrají stylově neohraničený repertoár virtuózně s chutí a drivem… Múza Mab se zamyslela a poté se rozloučila. Šla se domů vyspat. Zítra večer na ni čeká dvanáctihodinová směna.

    Psáno ve spoluprácí s Martou Poláškovou

    Brno – Komín, 25. 8. 2016


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 182)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,