Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 133)

    Proměnil jsem se v bělovlasého kluka a šplhal po dřevěných schodech do útrobí vrzavého korábu. Po palubě pobíhaly děti stíhané důstojnými doprovody rodičů, babiček, strýčků a tetiček. Jásavá světla reflektorů odhalovala hnízda velkých i malých loutek. Ředitel Divadla Radost zahajoval vernisáž loutek ostravského výtvarníka Tomáše Volkmera.

    Jevištní výtvarník a loutkář Tomáš Volkmer s loutkou Zobana. FOTO LUCIE MIČKOVÁ

    Jevištní výtvarník a loutkář Tomáš Volkmer s loutkou Zobana z dětská opery Vrať nám, ptáku, hastrmana Divadla loutek Ostrava (2015). FOTO LUCIE MIČKOVÁ

    Kompozice loutek z představení Malované na skle a Jiráskovy Lucerny mně připomenuly mou hereckou minulost. Bělostný zbojník a zelení vodníci, to bylo moje. Ze dřeva tesané či dlabané sošné figury inscenace Starých pověstí českých jsou ohromujícím uměleckým dílem zrovna tak jako z hedvábí lepené loutky Andělské pohádky

    Drobotina se usadila na mrňavé sedánky, reflektory nasvítily stůl i chaloupku s okýnky a bílými obláčky. Sympatický herecký pár postavil na stůl kočičku a pejska a začali si povídat s dětmi.

    Dva kočičí andílkové se spustili z nebes a přinesli zvířátkům dárečky. FOTO archiv Divadla Radost

    Dva kočičí andílkové se spustili z nebes a přinesli zvířátkům dárečky. FOTO archiv Divadla Radost

    Zazpívali písničku a loutky jim pod rukama ožily. Pejsek s kočičkou se těšili na Vánoce. Psali dopis Ježíškovi, strojili vánoční stromeček, stavěli sněhuláka a zpívali si. Kukačka vykukovala z hodin a kukala „kuku“, zubatý zajíček hopsal po domečku, povětřím létal pošťák s poštovní brašnou, na obláčku seděla Svatá Petra a razítkovala poštu. Dva kočičí andílkové se spustili z nebes a přinesli zvířátkům dárečky. Nestačil jsem se divit, jak všechny tyhle předměty, loutky, jejich pohyby i mluvu a zvuky mohou zvládnout čtyři ruce a dvě ústa…

    Veselé vánoční hody, zpívejte, zvířátka koledy, o tom co se vskutku stalo, že se nám narodilo, děťátko. FOTO archiv Divadla Radost

    Veselé vánoční hody, zpívejte, zvířátka koledy, o tom co se vskutku stalo, že se nám narodilo, děťátko. FOTO archiv Divadla Radost

    Kočička s pejskem rozbalili dárky a zazpívali koledu: Veselé vánoční hody, zpívejte, zvířátka koledy, o tom co se vskutku stalo, že se nám narodilo, děťátko.

    Zazvonily zvonečky a pohádce byl konec. Kočička s pejskem seděli před domečkem a dětem se nechtělo domů. Chtěly si hrát. Blonďatá holčička vyčarovala z batůžku nohatou barbínu, převlekla ji do bílé halenky a postavila do expozice Lucerny vedle mlynáře a Haničky… Děvčátko v květované sukénce se procházelo mezi loutkami bosé. Maminko, neboj se, já nenašlapu. Já jsem se zula… Drobotina byla v korábu jako doma… Ani mně se z dřevěného království nechtělo.
    Ale musel jsem. Chvátal jsem, abych stihnul začátek představení Tajbele a její démon ve studentské Martě.

    Divadlo Radost, BrnoVlastimil Peška na motivy knížky Josefa Čapka: Jak Pejsek a Kočička chystali Vánoce. Režie a scénická hudba: Vlastimil Peška. Výprava: Jaroslav Milfajt. Asistent režie: Stanislava Havelková. Dramaturgická spolupráce: Eva Janěková. Hrají. Stanislava Havelková / Michaela Baladová: Herečka, Kočička, Zajíc, Kočička Svatá Petra. Pavel Novák / Jiří Daniel – Herec, Pejsek, Pejsek nebeský pošťák. Premiéra 29. listopadu 2015

    ///

    Tucek-Tahbele-poster

    Na cestě do Marty jsem se zastavil před Mahenovým divadlem, kde rozsvítili veliký smrk. V ohrádce, pod zelenými větvemi pobekávaly ovce. Pan výčepní mi daroval kelímek se svařeným vínem. Pane, pokoj lidem dobré vůle a na zdraví! „Svařák“ bodnul…

    Žena v rozpuku touží po lásce, až z toho blouzní. FOTO archiv Studio Marta

    Žena v rozpuku touží po lásce, až z toho blouzní. FOTO archiv Studio Marta

    Mám rád inscenace, ve kterých jsou ctěny texty autorů a jejich slova dolétají sluchu diváka. Měl jsem pocit, že čtvrtý ročník působící v současné sezoně v Martě hraje povídku Isaaca Bashevise Singera Tajbele a její démon právě tak. Příběh povídky je anekdotou hodnou Boccacciova Dekameronu. Mladinkou Tajbele opustí manžel. Žena v rozpuku touží po lásce, až z toho blouzní. Vymýšlí si svět démonů. Spící Tajbele začne být navštěvována mladým, statným, „démonem“, pobudou Alchononem. Věrné a pravidelné snové milování však skončí náhlou smrtí milence…

    Vymýšlí si svět démonů. FOTO archiv Studio Marta

    Vymýšlí si svět démonů. FOTO archiv Studio Marta

    Kristýna Hulcová vytvořila roli manželem opuštěné Tajbele pravdivě. Byla odměřenou obchodnicí, důsledně dodržující přikázání a tradice víry, ale také po lásce toužící, vášnivou ženou. Výbuchy hněvu střídala s klidovými, lehce erotickými polohami i se záchvaty radostného obcování.

    Škoda, že charakterotvorné a pohybové prostředky urostlého chlapa Adama Mašury nebyly v rovnováze s mluvním projevem. Sexuálního štvance, nahotou nešetřícího Alchonona hrál s půvabem a elegancí. Gesta, stylizovaná do nadpřirozenosti démona, měla půvab i jemný humor.

    Scénografka Stella Šonková vymyslela jednoduchou, funkční scénu. FOTO archiv Studio Marta

    Scénografka Stella Šonková vymyslela jednoduchou, funkční scénu. FOTO archiv Studio Marta

    Pro židovskou dívku Rivku zvolila její představitelka Tereza Slámová podobu poněkud retardované, zakoktávající se, lekavé, po sexu dychtící holčičky. V bílých, zdravotních botkách s otvory, s našpulenou pusinkou, stále v mírném předklonu někam spěchající, byla komicky rozkošná.

    Agáta Kryštůfková hrála mladinkou maminku Jentl v komediální nadsázce. V kočárku vozila dítě a trousila slovní gagy. Hrála jako na kameru. Čistě, jasně, bez zbytečností. Zatím svůj nejlepší školní výkon předvedl Martin Hudec v postavě pracovitého a moudrého Jojna. Vláčnost projevu mu svědčila.

    Režie Jana Tomandla nenápadně organizovala jevištní dění, vedla herce k přesnosti a kázni projevu. FOTO archiv Studio Marta

    Režie Jana Tomandla nenápadně organizovala jevištní dění, vedla herce k přesnosti a kázni projevu. FOTO archiv Studio Marta

    Scénografka Stella Šonková vymyslela jednoduchou, funkční scénu. Na pódium hracího sálu umístila prodejní plochu krámu, se zavěšenými kostýmy na půlkruhovém věšáku a malou výkladní skříní, s propagační figurínou. Za prvek scénického pohybu zvolila do sebe zapadající krychličky – krabice. Pod pódiem pak bylo dostatek místa pro výjevy na ulici nebo na hřbitově. Kostýmy ctily herecké akce a dotvářely styl inscenace.

    Režie Jana Tomandla nenápadně organizovala jevištní dění, vedla herce k přesnosti a kázni projevu. Prokládala scénický tvar citacemi melodií Jiřího Bulise, ctila autorem napsaný příběh! Představení mělo spád a divákům se líbilo.
    Tleskalo se dlouho, kytek a dárků dostal herecký septet nepočítaně.

    Studio Marta, Brno Isaac Bashevis Singer, Antonín Přidal: Tajbele a její démon. Režie: Jan Tomandl. Dramaturgie: Markéta Špetíková. Scénografie: Stella Šonková. Pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček. Hudba: Jiří Bulis. Výběr hudby: Veronika Čermáková. Produkce: Anna Plevová. Osoby a obsazení. Tajbele: Kristýna Hulcová. Alochonon: Adam Mašura. Rivka: Tereza Slámová. Jentl: Agáta Kryštůfková. Jojne: Martin Hudec. Pedagogické vedení: doc. Mgr. Aleš Bergman, prof. PhDr. Josef Kovalčuk, doc. Břetislav Rychlík. Premiéra 29. 11. 2015.

    Repro archiv

    Repro archiv

    První adventní neděle skončila. Byla tak krásná a usměvavá, že jsem se bál pustit televizi. Ani na internetové zprávy jsem neměl chuť. Jen jsem psal a psal…

    Brno – Komín, 30. 11. 2015


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 133)

    1. Josef Kovalčuk

      Profilový obrázek

      Děkuji J. Tučkovi
      za výstižnou recenzi, charakterizující konkrétně velmi kvalitní herecké výkony i ducha inscenace. Těším se, že to nebude jediná recenze, která bude o tomto pozoruhodném představení napsaná.

      05.12.2015 (12.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Soňa Čapková

      Profilový obrázek

      Ano,
      pan Jaroslav Tuček dokáže velmi výstižně přiblížit a popsat velice živě jakékoliv představení a osoby v něm. Považuji jej opravdu za velice vnímavého a pozorného diváka a zároveň skvělého vypravěče.
      Jako čtenářka si jeho „Mudrování“ nesmírně vážím. Precizní práce, kterou dělá navíc s láskou, alespoň já to tak cítím.

      06.12.2015 (21.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,