Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování nad 29. ročníkem festivalu Setkání/Encounter (No. 1)

    Posunul jsem čas na letní. Pod okny rozkvetly keře i stromy a mezi zelenými travami vypučely žluté hlavičky pampelišek. Městem táhla tlupa komediantů, za bronzovým koněm na pódiu duněl rokenrol. Začal 29. ročník mezinárodního divadelního festivalu studentů Setkání/Encounter.

    Divadle na Orlí panuje řečový babylon. Divadelní vědátor Jan Grulich se zlobí. Proč festival neuvádí tituly inscenací i v češtině, vše je psáno jen v angličtině.  Zrovna tak jména škol… Copak Brno už není české?

    Řekl jsem: Němečtí studenti budou hrát texty anglického autora v němčině…

    Ano, německá slova si budeme moci přečíst na překladovém zařízení v angličtině, pravil vědátor…

    Múza Mab četla z Bulletinu: Academy of Performing Arts Baden-Württemberg, Alice (Ƨ). Based on Lewis Carroll.

    Alice (Ƨ). Based on Lewis Carroll. Foto archiv festivalu

    No, prosím, tohle mělo být v němčině… dodal pan Grulich.

    Pánové, něco česky, řekla Mab a četla dál: Akademie připravuje studenty jak na divadelní tak filmovou kariéru. Poskytuje výuku v oblasti herectví, režie, dramaturgie a scénického i kostýmního designu

    U vysoké bílé zdi se zjevilo deset Alicí v zeleně modravých šatičkách s podmalovanýma očima a parádními teniskami na nohou. Foto archiv festivalu

    Alice to byla věru jiná, než jakou známe z českých jevišť. Byla strašidelnější a krutější. Jako by ji napsali bratři Grimmové.

    U vysoké bílé zdi se zjevilo deset Alicí v zeleně modravých šatičkách s podmalovanýma očima a parádními teniskami na nohou. Šest herců a čtyři herečky komediálností a skvěle zpívanou i vyslovovanou němčinou udivovalo obecenstvo. Téměř všechny epizody Aliciina dobrodružství byly hrány ve svižném tempu. Představení, nepostrádající napětí, vynikalo hereckou kázní, mimickou přesností i stylizací zvířecích figur. Překvapovalo režijními nápady. Jen humor mu scházel…

    Mělo úměrnou dobu trvání (60´). Stalo se úspěšnou inscenací festivalu.

    ///

    My anxiety pax a weapon. Foto Klaudyna Schubert

    Pana Grulicha rozčilení neopustilo. Teď půjdeme na polskou hru Mateusze Pakula Mój niepokój ma przy sobie broń tedy Můj neklid má při sobě zbraň. V Bulletinu je její anglicky psaný název My anxiety pax a weapon, a to není přesné

    Šli jsme s Mab na kávu. Četla: Pakulova hra se dotýká problému znečištění přírody. Státní divadelní škola Ludwika Solského z Krakova má katedry – herectví, divadelní režie, loutkoherectví a tanečního divadla. Má právo udělit tituly –  magister výtvarného umění, doktor, docent a profesor divadelního umění. Škola spadá pod Ministerstvo kultury a národního dědictví… Zajímavé…

    Majestátní areál Divadla Husa na provázku otevřel náruč. Do bájného teátru přicházeli adepti divadelního kumštu.

    Hrací plocha přeplněná cáry potrhaného papíru. Foto Klaudyna Schubert

    Hrací plocha přeplněná cáry potrhaného papíru, krabicemi ledniček a mikrovlnek měla podobu smetiště. Před obrovitou zdí polepenou křiklavými plakáty se odvíjel děj. Civilizací deformovaní lidé se brodili v odpadcích. Nenormálnost prostředí se odrážela v jejich chování. Jako v hrůzném snu křepčili, povykovali, podobni červům prolézali kupami smetí, rvali se, měnili podoby a stávali se stvůrami. Obcovali v prapodivných orgiích. Vířili prach a vypouštěli oblaka smrdutých dýmů. Vytvářeli dojem ekologického pekla. Měli strach z budoucnosti, z chorob krve a pohlaví. Chrlili množiny polských slov…

    Inscenace postavená na verbálním sdělení nerezonovala, herci marně usilovali o porozumění publika. Téměř dvouhodinové představení se vleklo. Mělo několik konců.

    Znalec polštiny a polského divadelnictví, vědátor Grulich, dával najevo zklamání: Bohužel, byl to inscenační guláš

    ///

    Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění se prezentovala inscenací hry Faidřina láska anglické dramatičky Sarah Kane napsané na motivy Senecovy římské tragédie Faidra.

    Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění se prezentovala inscenací hry Faidřina láska anglické dramatičky Sarah Kane. Foto archiv festivalu

    Faidřina láska, hra o incestu vladařky Faidry a jejím vášnivém vzplanutí k mladíčkovi, nevlastnímu synu Hippolitovi, byla poprvé uvedena v roce 1996. Vyvolala skandální rozruch. Autorka, nejvýznamnější představitelka „coolnes“ dramatiky Sarah Kane o tři roky později spáchala v londýnské nemocnici sebevraždu. Bylo jí pouhých 28 let…

    Alexandra Bolfová, režisérka studentské inscenace, se před její premiérou vyslovila: Naša Faidrina láska bude cynickou poznámkou. Pracujeme s textom Sarah Kane ako s istým rámcom… Všetko je vystavané na pôdoryse estetizovanej perverzity.

    Prvním důkazem toho byla elegantní obálka, kterou jsme obdrželi při vstupu do Studia Marta. Byl v ní program inscenace vytištěný na hlazeném křídovém papíru. Mab četla: Pravda se nemá před nemocným skrývat, protože když lékař stanoví diagnózu, nečiní tak proto, aby nemocnému způsobil újmu…

    Režisérka jako na přehlídkovém molu předvádí modely lidské nespokojenosti a zrůdnosti zakleté do těl a myslí člověka. Foto archiv festivalu

    Atmosféra v hracím sále se zdála být mrazivou. Monstrózní bílé schodiště končící mezi stropní konstrukcí, pocit mrazivosti násobí. Do podkovy stavěných diváckých řad směřuje od schodů dlouhý bělostný jazyk pódia.

    Režisérka na něm – jako na přehlídkovém molu – předvádí modely lidské nespokojenosti a zrůdnosti zakleté do těl a myslí člověka. Postavy oděné v přiléhavé černé trikoty se světlými pásy kol boku s lesklými štítky z kovu, umístěnými na choulostivých místech v rozkroku, defilují před užaslými zraky zkoprnělého obecenstva. Intriky, oplzlosti, nenávisti, vulgarity se řinou z úst aktérů. Hádají se. Do děje vstoupí do půl pasu svlečený muž. Na zádech má baťůžek, na rukou zlatavé rukavice a v nich čidla kamery a zvuku. Promenuje se podél mola. Jím nasnímané záběry se zjevují nad antickými schody… Ze stupňů skáče dvojice zmalovaných klaunů. Neartikulovanými skřeky diskutuje s diváky. Mám pocit, že jsem se ocitl v „raplhauzu“ plném schizofrenních pacientů…

    Herci velmi dobře vyslovují. O souložích mluví jako o chlebu. Padne otázka: Matko, zašukáme si? Dvě postavy kopulují ve stoje. Urostlý muž se svléká, exhibuje. Hovoří. Přinutí hereckého kolegu k estetické perverzi… Ach jo, máme svobodu…

    V závěru, přímo pod nosy diváků, připravuje jeden z hlavních aktérů na rozpálené plotýnce býčí žlázy s ananasem a zeleninou. Foto archiv festivalu

    V závěru, přímo pod nosy diváků, připravuje jeden z hlavních aktérů na rozpálené plotýnce býčí žlázy s ananasem a zeleninou. Je mluvný, nervózní, možná se řízl do prstu…

    Šli jsme větrným večerem. Řekl jsem: První den festivalu je za námi. Ptám se: jsme skutečně nemocnou společností? Chce divák opravdu vidět perverzi a nahotu?

    Mab mi zabzučela do uší: Pokrok se zastavit nedá, to máte marný… Znělo to ironicky…

    Plížil jsem se ulicemi do přítmí komínského domova.

    Brno – Komín, 3. 4. 2019

    ///

    Více na i-DN: Setkání/Encounter


    Komentáře k článku: Mudrování nad 29. ročníkem festivalu Setkání/Encounter (No. 1)

    1. Miroslav Řezáč

      Profilový obrázek

      Já ty recenze hrozně rád čtu,
      mám pocit, že jsem přítomen. Je mi jasné, že tak to může napsat jen někdo, kdo má velké teoretické znalosti i praktické zkušenosti v oboru, a také jen ten, kdo má tak nádherný písemný projev.

      05.04.2019 (15.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,