Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mostecké mizanscény (No. 5)

    Moc růžové vaty škodí. Moc sladkostí (a sladkých řečiček) také. Ale jak to dělá Květa Fialová s tou svou bezmeznou laskavostí, během níž i slova jako řiť i heterák zní tak nějak slušně, těžko říct. Svou přímostí a nadhledem přijela do Mostu zakončit festival YOUNG FOR YOUNG, který nabídl divákům kolem dvacítky divadelních kusů pro obecenstvo od 3 do 100 let.

    Extrémně pozitivní pohled Květy Fialové na stárnutí a život obecně (a nepřízeň k heterosexuálním mužům) je znám, neřkuli je doslova osobním koloritem této téměř třiaosmdesátileté dámy.

    Trochu mě udivilo, že v herecké komunitě velmi zralých osobností se tato žijící legenda českého herectví dostala k ocenění FOREVER YOUNG na řadu až třetí v pořadí (loni cenu převzala Luba Skořepová, předtím Lubomír Lipský). Paní Květu Fialovou jsem oslovila už před dvěma lety. Tehdy mi ale odpověděla, že nemůže, protože každý den hraje – ve svých letech! zněla na dotaz velezvídavé publicistky odpověď dramaturgyně festivalu Ivany Bonaventurové. Jak mě to mohlo nenapadnout!

    Duchem stále mladá Květa Fialová byla oceněna jako FOREVER YOUNG. FOTO TOMÁŠ BRANDA

    Předání ceny, která zosobňuje vizi, že mládí ducha je více než mládí těla a mladí duchem můžeme být třeba do 100 let, byla české herečce předána poslední den festivalu Young for Young jako jeho slavnostní ukončení.

    Květa Fialová, známá svou cílenou eliminací všeho, co snad ze stáří činí handicap, nad nímž je třeba se ošklíbat, si v Mostě nejen převzala ocenění, ale představila se ve více než dvou hodinovém pořadu Fialové květy štěstí (Divadlo ABC Praha, režisér Petr Svojtka). V rámci benefičního představení tak s sebou přivezla do Mostu i několik svých populárních kolegů, kteří jí pomohli zrekapitulovat divadelní formou celý její pestrý život.

    Květa Fialová v oblaku růžového světa… FOTO TOMÁŠ BRANDA

    …Jistě, někteří jí v tom jejím oblaku růžového světa vytýkají, že její optimistická poloha je možná určitou pózou, kterou jako výborná herečka s noblesou může zahrát. Ať je to pravda či je její esprit, nadhled a názory na život skutečný, trochu růžové vaty prostě člověka posilní, když nám jinak z obrazovek i divadla teče morální čerň jako odraz společnosti. A o Květě více psát nebudu (koneckonců k čemu by pak byla Wikipedia, že).

    Mimochodem – víte, že letošní rok vyhlásila Evropská komise EVROPSKÝM ROKEM AKTIVNÍHO STÁRNUTÍ A MEZIGENERAČNÍ SOLIDARITY? Přeji tedy krásné stárnutí plné sarkastického humoru nad bolavými koleny. Dovolte mi závěrem trochu ironickou, leč zároveň poetickou myšlenku o stáří vyjádřit veršem:

    ZÁVĚR

    Až budeš muset nosit plíny

    a potečou ti nevědomky sliny,

    zachumlám se k tobě láskyplně do peřiny.

    Pohladím ruku, zkontroluju moč

    a naplánujem výlet na kolotoč.

    Hoďku to vydržíš a budem se jen smát

    a když to pustíš? Vždyť k čemu umím prát…

    Mysl ti zpomaluje, tep srdce není rychlý,

    žili jsme příběh jak v krasoněžné bichli.

    Chci, abychom ve stejnou chvíli ztichli…

    Pokud nějakému scénáristovi chybí text písně na téma –  forever love, jsou tyhle sloky k dispozici!


    Komentáře k článku: Mostecké mizanscény (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,