Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mostecké mizanscény (No. 2)

    Festivalová středa byla ve znamení bezprostředních emocí amatérského divadla dětí a dospělých, venkovního dětského minidivadla jedné herečky a vyvrcholila hornickou groteskou v prostředí bývalého uhelného dolu.

    Éterická Karolína Herzinová a její rozverní kolegové Jan Beneš, Vít Herzina a Josef Ráček s bíle namalovanými obličeji kolorovali úvod pohybovými gagy. Foto LUCIE BARTOŠ

    Začněme koncem. Kdo nevěděl, co je site specific, navíc v komediálním duchu, mohl to zjistit ve středu odpoledne v Podkrušnohorském technickém muzeu v Kopistech na Mostecku. Právě happening ve zdejším bývalém dolu Julius III. měl být ojedinělým venkovním divadlem na netradičním místě. Překvapení v prostoru bývalého dobývacího prostoru (hnědého uhlí) jsme včera natipovali jako „divokou kartu“ druhého dne v rámci mosteckého festivalu Young for Young. V komediální půlhodinové ministorce vystoupil jako vysloužilý horník a vypravěč místo domácího Bohuslava Patzelta, jehož sklátila skruž bacilů, Jiří Domkář. Vzpomínal na svou havířské profesi. Vyprávění o jednom dni horníka prokládal historkami, které z těžké roboty dělalo i povolání, při kterém se užije i sranda. Té bylo dost nejen v jeho konferenciérském pásmu přerušovaného harmonikářskými vstupy. Éterická Karolína Herzinová a její rozverní kolegové Jan Beneš, Vít Herzina a Josef Ráček s bíle namalovanými obličeji kolorovali prozaický monolog postaršího horníka pohybovými gagy, které parafrázovaly činnost horníků při práci, jejich kooperaci v nenadálých podzemních situacích, včetně nezbytných životních potřeb, k nimž pochopitelně člověka nutí fyziologie bez ohledu na to, že se zrovna nenachází poblíž toalet…  Lehkým humorem a brilantní souhrou za doprovodu hudby blízké filmovým groteskám zapojili i taneční kroky a následně své humorně-pohybové divadlo beze slov rozbili a dali prostor dalšímu recitačnímu sólu, tentkrát Karolíny Herzinové v kontrastně bílý šatech.

    …Kahan mi zhasíná, do čela padly

    zcuchané vlasy a slepené potem,

    octem a žlučí se zalévá oko,

    ze žil a z temena lebky se kouří,

    zpod nehtů červená se lije krev,

    já kopu, já pod zemí kopu….

    …režisér PavelOndruch zakomponoval do humorné hornické fresky i Bezručovu báseň Horník a několik dalších „podpůrných“ textů. Ty – i zásluhou záměrně afektovaného přednesu Karolíny Herzinové – podpořily gradaci a dějovou nejednotvárnost komické pantomimy, která přitom rámcově představovala v podstatě dokumentární črtu v přírodním aranžmá.

    …Kahan mi zhasíná, do čela padly / zcuchané vlasy slepené potem. Foto LUCIE BARTOŠ

    Scénograficky vyšli tvůrci plně z možností daného prostoru, který je jinak přístupným technickým muzeem s funkčními stroji, simulovanou štolou a exponáty, jež jsou rozprostřeny i v areálu technických budov. Právě venku happening začal, poté se přesunul do simulované štoly, tedy do neosvětlených interiérových míst, které plně kopírují fárací realitu – pouze nejsou skutečně pod zemí a již zde není uhlí, pochopitelně. Přestože zde avizovaná patnáctiminutová exkurze začala jako běžný výklad (vedl jej přímo ředitel muzea Zbyněk Jakš), ze dvou návštěvnic v „podzemí“ se vyklubaly „blbé blondýny“, respektive herečky hrající méně inteligentní členky výpravy.

    Středeční divadlo pod širým nebem se v tomto případě stalo rovněž funkčním spojením divadelního site specific a takzvané zážitkové turistiky (která je na severu Čech stále více propagována a například tamní Uhelné safari se stalo cílem tisíců návštěvníků ze všech koutů republiky i světa). Do specifické role na pomezí průvodce a herce se dostal ředitel Zbyněk Jakš – improvizující, ale seznámený s (pro návštěvníky nečekanými) divadelními scénkami, které ve štole předvedly dvě blonďaté herečky „nastrčené“ mezi diváky, tedy divačky-herečky. Začalo to hloupými otázkami na průvodce, k čemu to uhlí vlastně je a jak je doma strká do radiátorů. Druhá se přidala s postřehem, že prý se uhlí dává i do bonbónů – slovní hříčka přešla k významu živočišného uhlí, což si blondýny horlivě zapisovaly do sešitků a nové poznatky pubertálně komentovaly, co z dnešního výletu si hodí na facebook a druhá ať jí to určitě olajkuje… Přednáška pokračovala osvětlením toho, jak vypadají pod zemí toaletní budky, návštěvníci si mohli osahat dochovaný toaletní papír, než na ně z vleček vybafli permoníci – diváci se dočkali i loutkového divadla, bohatě komentovaného nadšenými světlovláskami milým překvapením především pro malé diváky bylo i nečekané sledování zpívajících pimprlat.

    Škoda jen, že premiérový důlní site specific s výrazným improvizačním aspektem a intenzivní – obousměrnou – interakcí diváků a protagonistů (ať plánovaných či neplánovaných), mezi nimiž zcela chyběla rampa, zřejmě nedostane příliš příležitostí k opakovaným představením. V několika reprízách se ovšem konala druhá část produkce – uvnitř simulované štoly, a to proto, že do stísněných prostor se vejde jen kolem dvaceti osob, a tak příchozí stovka zvědavců vstupovala dovnitř po skupinkách jako při klasické exkurzi.

    V komediální půlhodinové ministorce vystoupil jako vysloužilý horník a vypravěč Jiří Domkář (vpravo). Foto LUCIE BARTOŠ

    MIZANSCÉNA C

    Malý exkurs do teorie divadla: Už víte, co je to SITE SPECIFIC (jinak rovněž „location performance“)? Podle teatrologického slovníku Základní pojmy divadla (zpracovaného Petrem Pavlovským, vydaného roku 2004) pojmenování označuje díla tvořená a vnímaná v divadelně neběžném a divadlu cizím prostoru. Specifická divadelní díla v divadelně nespecifickém prostředí (inscenace vznikají pro konkrétní, jedinečné a nezaměnitelné místo).(…) Inspirací pro vznik akce je jedinečnost místa, jeho historie, sociální a kulturní souvislosti – genius loci. (…)

    Podkrušnohorské technické muzeum se stává divadelní scénou jen sporadicky. Navštívit je však zájemci mohou stejně jako kterékoliv jiné muzeum – od roku 2003 zde mohou poznat historii dobývání a zpracování uhlí v centrální části severočeské hnědouhelné pánve – přesně v místech, kde se ještě nedávno opravdu těžilo. Díky tomu mají návštěvníci možnost „fárat“ do uměle vytvořené štoly. Dle propagačních materiálů je specifickým cílem celého muzejního areálu vytvořit zónu průmyslových a technických památek podkrušnohorského regionu, zaměřených na obory hlubinného a povrchového dobývání v hnědouhelných pánvích severozápadních Čech, úpravu a jiné využití uhlí, nebo chemický průmysl. Expozice ukazuje zvyky, obyčeje a tradice spojené s hornickým životem a obnovou krajiny narušené důlní činností.

    ***

    Střípky z divadelních drobností pro dětské diváky si nakonec s dovolením nechám do 3. dílu. Na závěr jen malé fotonahlédnutí do jedné z doprovodných aktivit druhého festivalového dne: Pod vedením profesionálky si každý mohl vyzkoušet techniku airbrush, a to buď dle vlastní invence nebo s pomocí připravených šablon. Jde o výtvarnou techniku, při níž se na plátno barva dostává za pomoci fixírky – barva se tedy na papír stříká skrze tento ruční nástroj.

    Inspirací pro začínající scénografy byla ve foyeru Městského divadla v Mostě výtvarná dílna specializovaná na techniku airbrush. Foto LUCIE BARTOŠ

    ///

    M E N U  N A   Č T V R T E K  12. 4.

    ● MOJE DIVOKÁ KARTA DNE: LETÍ PRAHA (loňský vítěz festivalu) – TERMINUS v dole od 19:00 hodin a Zkroťet si své koule II o dvě a půl hodiny poté

    ╠  Z programu:

    10.00 – KočéBR BRNO – KYTICE – Komorní scéna

    Erben zábavně. Vstupné: 50 Kč. Délka představení je 45 minut.

    16.00 – TANEČNÍ SKUPINA S7D TEAM – MAZEC PŘED DIVADLEM

    Street dance na schodech!

    17.00 – BUCHTY A LOUTKY PRAHA – ROCKY IX – Divadlo rozmanitostí

    Slavný příběh smutného boxer,a jak jste ho ještě neviděli! Vstupné: 80 Kč, studenti: 50 Kč

    délka představení je 70 minut.

    18.00 – 4 VOICES + JUNIOR BIG BAND ZUŠ LITVÍNOV – koncert – foyer

    zdarma

    19.00 – LETÍ PRAHA – TERMINUS – KOMORNÍ SCÉNA

    Mark O´Rowe. Divadlo Letí – loňský vítěz festivalu – Cena studentské poroty za hru Zpověď masochisty! Vstupné: 180 Kč, studenti: 90 Kč. Délka představení je 80 minut.

    21.30 – ZKROŤTE SI SVÉ KOULE II. – POIky  a TVORBA FESTIVALOVÉHO DIVÁKA / AGENTURA ŠTĚSTÍČKA – foyer

    ///

    M E N U  N A   P Á T E K  13. 4.

    zveřejníme zítra (v 3. dílu)

    ///

    OFF PROGRAM

    po celou dobu

    AŤ TO LÍTÁ – BARMANI ŠOUMENI A MÍCHANÉ DRINKY NAD HLAVOU; PRODEJ ŠPERKŮ AD.; AGENTURA ŠTĚSTÍČKO – MALOVÁNÍ NA OBLIČEJ + TVORBA RECYKLOVANÉHO DIVÁKA


    Komentáře k článku: Mostecké mizanscény (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,