Miroslava Meleny (1937–2008).">
Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Miroslavu Melenovi v nebi

    Pražské quadriennale, mezinárodní přehlídka scénografie, návrhů divadelní architektury a aktivit scénografického školství, se divákům otevřelo 15. června za zatím historicky nejvyšší účasti sedmdesáti států. Tento významný kulturní fakt inspiroval i velkorysejší (finanční) nabídky paralelních výstav i náročnějších publikací, což všechno by se daleko obtížněji obhajovalo v obdobích méně divadelně exponovaných. Týden před zahájením celé akce, ale ovšem v těsné souvislosti s ní, zaplnila křížovou chodbu Staroměstské radnice (8.–28. června) vzpomínka na dílo scénografa a architekta Miroslava Meleny (1937–2008). Snad tato zpráva přivede na místo činu ještě pár návštěvníků navíc. Protože:

    Studio Ypsilon – N. Erdman: Sebevrah, 1988. Scéna Miroslav Melena
    FOTO ARCHIV

    Milý Mirku, měli bychom velkou radost, kdybys výstavu i katalog k ní mohl vychutnávat s námi. Bohužel mám obavy i zkušenosti, že za života se oslav vlastní práce dočkají jen málokteří. Byl bys doufám s výběrem exponátů spokojen: věnují se, pokud jde o scénografii, především tvé spolupráci s Ypsilonkou Jana Schmida a pokud jde o architekturu, tvým divadelním projektům, interiérům, polyfunkčním sálům, konstrukcím letních kin, přestavbám, rekonstrukcím… Výstava je to vlastně veselá: ve scénografické části přenášejí návrhy scén a kostýmů a výrazné černobílé fotografie s detaily herců do jisté míry hravou poetiku tohoto mimořádného divadla i na nás diváky. V architektonické části je kromě fotografií, kreseb, plánů a filmové smyčky, která nás provádí interiéry Tvých divadel, i jakási replika Tvého ateliéru s velikou obrazovkou, z níž k nám promlouváš. Jsou tu k vidění Archa Na Poříčí, Fidlovačka, multifunkční sály pro Jana Schmida, Borise Hybnera, Jiřího Suchého. Dál areál Městského divadla v Brně, divadlo v Jihlavě, atd. Mnohá města, ale především divadelní Praha by byla hodně jiná bez Tvého zásahu, uvědomme si to.

    Každá výstava, i ta sebepoutavější, pomine. Ovšem, v našem případě se k ní pojí publikace, termín katalog je tu skoro nevhodný. Ať už jsi kdekoliv, Mirku Meleno, a já věřím, že v nebi, nejsi tam ještě tak dlouho, abys s námi ztratil definitivně kontakt. Katalog – kniha, výpravný několikakilový artefakt, Ti trochu té nesmrtelnosti zaručí. Doufám, že to vnímáš.

    Upozorní na tvou roli v historii výtvarných umění, zařadí Tě ve scénografické disciplíně jako jednoho z tvůrců slohu akční scénografie – notabene asi posledního jasně definovaného slohového názoru našeho času. Kromě postmoderny, která tě ale zasáhla jen velmi okrajově. Studie Marie Zdeňkové zachytila pro budoucí čtenáře všechny Tvé zásadní scénografické počiny včetně těch pro loutkové divadlo, o nichž se málo ví, a které dávají mnohé odpovědi na ta PROČ Tvé tvorby. Studie Josefa Vomáčky shromáždila návrhy Tvých divadelních budov a interierů doma i v zahraničí. Byl jsi významný divadelní architekt, a protože není nikdo doma prorokem (aspoň v Česku), víme to konečně pořádně až teď. Závěr knihy tvoří vzpomínky současníků, přátel a dětí i zápis jednoho rozhovoru s Tebou. …Že prostě jakmile člověk trošku uhne od toho hledání a od tý cesty k pravdě, tak je prostě namydlenej… měl jsi říct v roce 2005, tři roky před tvou věru předčasnou smrtí.

    Publikace je doplněna soupisem díla, rejstříkem, životopisem a výběrovou bibliografií. Koncepci, redakci a obrazovou přílohu pro scénografickou část podepsala Helena Albertová, grafickou úpravu celé publikace navrhly Tereza MelenováMartina Donátová. Postrádám jejich medailonky a fotografie, patří přece k zásadní informaci vědět něco o těch, kteří věc napsali a připravili.

    Jenom na závěr, aby nebyla samá chvála: Michelangelo Buonarroti se píše se dvěma r, zato s jedním t. Tak krásně to rrrrrr tehdy z jeviště artikulovali.


    Komentáře k článku: Miroslavu Melenovi v nebi

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,