Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Miroslav Rutte: Tvář pod maskou

    Nemám jednu jedinou knihu coby tzv. divadelní bibli. A tak nechť je mi nejprve dovoleno uvést pár titulů, které mě nejvíc zaujaly, když jsem se pokoušel psát první články o divadle.

    Jan Císař: Divadla, která našla svou dobu; J. L. Styan: Prvky dramatu; Walter Kerr: Jak nepsat hru.

    Občas si v nich čtu i dnes. Stará láska nerezaví. Svého času jsem také nemohl odtrhnout oči od 5 her Friedricha Dürrenmatta vydaných Státním nakladatelstvím krásné literatury a umění, budoucím Odeonem. Nedávno jsem do nich opět nahlédl – a neradostně si uvědomil, jak zestárly a jak mě nezajímají. S výjimkou Romula Velikého. Skoro jako kdyby ho napsali Voskovec s Werichem, jenže mnohem lépe než jakoukoli vlastní hru.

    Abych však učinil zadání zadost, vybírám pro tuto rubriku jednu další ze svých „lásek“ – soubor kritik a esejů Tvář pod maskou, jejž Miroslavu Ruttemu vydal Štorch-Marien ve svém Aventinu v roce 1926. Jsou tu zachycena mladá divadelní léta naší první republiky. A jak! Možná se rouhám, ale psát s takovou empatií, s takovým vybroušeným slohem a s takovou schopností evokovat dávno mrtvé hry, dramatiky, herce, režiséry sotva dneska kdo dokáže. Dočítám se třeba o polozapomenutých Janu Bartošovi a Františku Zavřelovi – dramatiku síly a siláctví – či o Arnoštu Dvořákovi, na něhož zcela nezapomínáme jen díky Ladislavu Klímovi a jejich společné hře Matěj Poctivý. A dozvídám se i o mně zcela neznámém autorovi, u něhož se mi nepodařilo dohledat ani křestní jméno. O Mixově komedii Proud – uvedly Vinohrady – Rutte soudí, že přílišná víra v realismus bývá někdy zrádná… a skutečnost, i když ji přeneseme co nejpečlivěji na jeviště, může… podivuhodně vychladnout, kdežto iluse může podivuhodně ožít.

    Čteme tu ovšem i zcela zásadní kapitoly čapkovské, šrámkovské a langerovské a nechybějí ani pronikavé průhledy do světa: Bernard Shaw, dogmatik relativismu, Luigi Pirandello, metafyzik relativismu nebo Eugen O’Neill, mystik země.

    Miroslav Rutte byl konzervativec a začínající Osvobozené divadlo Na Slupi neskousl. Přesně je popisuje, ale vnímá je pouze jako kabaret, klauny a revue. Dosah této velké divadelní reformy nedohlédl, ale floskule, jíž tuto avantgardu kaceřuje, platí an sich: Módnost je pro umění stejně zhoubná jako konvence: neboť obojí je formulka bez žhavého obsahu.

    (kulturní žurnalista, dramaturg a dramatik, v letech 1992–2014 šéfredaktor Divadelních novin)


    Komentáře k článku: Miroslav Rutte: Tvář pod maskou

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,