Divadelní noviny Aktuální vydání 1/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

1/2019

ročník 25
8.–21. 1. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Michal Zetel: Slovácké divadlo má potenciál…

    Michal Zetel

    Jste první sezonu ředitelem Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Co byste chtěl změnit? Na co chcete navazovat?

    Začíná nás trápit zázemí divadla, stáří a stav jevištních technologií, nedostatek skladovacích prostor a vůbec problémy technického rázu. Chtěl bych více vytěžit ze skvělého zvuku značky Slovácké divadlo ve smys­lu fundraisingu ze soukromého sektoru. Doby hojnosti z veřejných peněz jsou, obávám se, nenávratně pryč a my musíme lépe a více získávat prostředky ze soukromého sektoru a více vydělávat. Ale již teď jedeme téměř nadoraz.

    Navázat chci naopak na skvělé umělecké výsledky, rozvíjení mimořádného vztahu s našimi předplatiteli, ale i ostatními diváky a na až téměř manickou chuť kolegů v divadle pracovat, ne všech pochopitelně, ale drtivé většiny. Je to nakažlivé.

    Zvolen jste byl téměř přesně před rokem. Jak jste se s fungováním divadla seznamoval? Změnily se za tu dobu nějak vaše představy o Slováckém divadle i Uherském Hradišti?

    Jistý čas na přípravu jsem měl, ale vzhledem k tomu, že jsem se s chodem divadla seznamoval čistě ve svém volném čase a na vlastní náklady, přitom jsem ten rok bydlel stále v Brně, zase tolik toho času nebylo. Mé představy se ani tak příliš nezměnily, spíš jsem nedokázal dohlédnout závažnost některých problémů, které jsem tak nějak očekával a tušil. Zcela nová je pro mne role správce veřejných statků s přímým dohledem zřizovatele. Přestože radnice v Hradišti je v zásadě velice vstřícná, některé představy politiků o chodu divadla a srovnávání ho s jinými institucemi zcela odlišného typu, například základními školami, je občas úsměvné. Ale toto chápu jako jeden ze svých úkolů – obhajovat a vysvětlovat specifika a potřeby divadla. Náklady na jeho provoz s ohledem na velikost Uherského Hradiště jsou totiž obrovské. Dle mého jsou to ale velmi dobře investované peníze.

    Slovácké divadlo oslavilo počátkem října sedmdesáté narozeniny. Je pro vás tradice zavazující?

    Nesmírně. Slovácké divadlo již mnohokrát s mimořádným úsilím překonalo nepřízeň doby a mocných a zejména za éry mého předchůdce Igora Stránského si vydobylo vynikající uměleckou úroveň a výjimečné postavení v regionu. Úsilí všech, kteří se o to zasloužili, nesmí být promarněno.

    Prozradíte více o snaze, aby bylo divadlo zapsáno do České knihy rekordů?

    Jedná se v podstatě o jakési oficiální uznání mimořádnosti hradišťského a slováckého publika, a to zejména předplatitelů. Pokud se nám v sezoně 2016 (SD funguje na principu sezon odpovídajících kalendářním rokům) podaří opět, již potřetí v řadě za sebou, překonat hranici osmi tisíc předplatitelů, budeme zapsáni v České knize rekordů jakožto divadlo s nejvyšším počtem předplatitelů v ČR, pochopitelně v kategorii jednosouborových divadel. Mimochodem bude to vůbec první divadelní zápis v této knize. Naše kampaň se tedy neskromně jmenuje: Jsme první! Společně do knihy rekordů.

    Jste mimo jiné i spoluzakladatelem brněnského souboru Buranteatr a olomoucké Tramtárie. Jaké poznatky a zkušenosti z těchto misí byste chtěl přenést do Slováckého divadla?

    Buran i Tramtárii jsem s kolegy de facto vybudoval naprosto z ničeho a vím, že ledascos lze dokázat i s pouhým odhodláním a nějakým tím nápadem. Ani ten pověstný talent není úplně nezbytný, vím to. Naučil jsem se, že téměř každý problém je řešitelný a že společný cíl a chuť spolu být jsou leckdy víc než honorář. Také jsem se ale naučil, že nelze v těchto podmínkách setrvávat věčně. Slovácké divadlo nabízí byť ne dokonalé, ale vesměs stabilní zázemí pro uměleckou práci a cítím z něj potenciál být něco více než jen institucí se zaměstnanci.

    Jaké inscenace plánujete režírovat ve „svém“ divadle?

    Na jedné straně chci režírovat věci, které bych si takzvaně jinde neudělal. Jako je například následující kus SD: Schimmelpfennigův Zlatý drak, a na straně druhé věci, které jsou, jak se říká, potřeba. Na konci letošní sezony mě čeká například pohádka na motivy Hrubínova Špalíčku veršů a pohádek a je to výzva, se kterou se velmi rád popasuji. Záběr repertoárového oblastního divadla (byť s nadregionálními ambicemi) tak, jak jej chápu já, zkrátka musí nabízet divadlo pro všechny a já jsem tu mimo jiné od toho, abych tuto paletu doplňoval, bude-li třeba, a pokud budou ty nejnáročnější kusy SD nadále ochotny režírovat osobnosti formátu Radovana Lipuse, J. A. Pitínského, Zdeňka Duška či Martina Františáka, milerád jim půjdu z cesty a budu dělat to, co bude třeba. Svou roli jakožto režiséra chápu až jako úkol v druhé linii priorit. Alespoň momentálně. Budu se věnovat chodu divadla a vytvářet jakožto i umělecký šéf adekvátní podmínky a prostor pro ty, které vnímám jako daleko povolanější pro čistě umělecké úkoly.


    Komentáře k článku: Michal Zetel: Slovácké divadlo má potenciál…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,