Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Masový produkt s historickou nálepkou
Libreto opery Francesca Cavalliho La Calisto vychází z příběhu nymfy Kalisto zachyceného v Ovidiových Metamorfosách; historii její nešťastné lásky okořenil libretista Giovanni Faustini postavami commedie dell´arte, jejichž žertíky jsou někdy i hrubšího zrna.
Pražské provedení na závěr Letních slavností staré hudby 6. srpna v budově Státní opery nabídlo výrazně zkrácenou verzi původně takřka tříhodinového díla. Na inscenaci spolupracovaly Collegium Marianum a loutkářskký divadelní soubor Buchty a loutky. Zapojení loutkářů bylo zřejmě motivováno i prakticky. Sólisté, jejichž jevištní projev se omezil na barokně stylizovanou gestikulaci, mohli zpívat z not (někeří), nebylo potřeba tolika zkoušek. Škrty ovšem znamenaly také vypuštění postav a tudíž destrukci struktury opery, která je pozoruhodná prolínáním vážného mytologického děje s vrstvou commedia dell´arte, která ho zlehčuje. Typy commedie dell´arte zasahují přímo do děje, zapojení loutek přirozeně nemůže tuto komickou vrstvu nahradit. Byla také vypuštěna (z velké části) i její hudební složka, v níž dominují falzety mužských sólistů.
Zapojení loutek nemůže commedii del´arte nahradit. FOTO JIŘÍ SLÁMA
Místo hlasové a kostýmní travestie mytologických postav přináší loutková verze „tvrdou realitu“ . Například proměna Dia v Dianu je velmi názorná: mužské loutce a pak i zpěvákovi jsou přimontována prsa a dojde skoro i ke kastraci. Podobné taškařice zvrátily obraz díla v zábavnou podívanou (i když je otázka, kolik z titěrných loutek mohli vidět diváci z I. balkonu), doprovázenou vcelku příjemně znějící hudbou. Vcelku dobrá byla úroveň instrumentální složky (i když by se přímo do nosiče tesat nemohla). Orchestr Collegium Marianum i zpěváky velmi dobře vedl od cembala Sebastian Knebel. V hudebním nastudování Jany Semerádové, charakteristickém diferencovanou dynamikou, agogikou, patřičnou zdobností linií i barevností historických nástrojů, zazněla orchestrální složka opery v působivém tvaru.
Stylově vytříbený, i když výrazově jednostrunný, byl výkon Hany Blažíkové v titulní roli Calisto. FOTO JIŘÍ SLÁMA
Sólisté, jak už to ve většině letních produkcí bývá, byli různé kvality. Rozhodně jim nesvědčil prostor největší pražské operní scény, protože některé hlasy měly spíše komorní objem. Úroveň výkonů se lišila podle dispozic i školení: u pánských sólistů klesala od profesionálního Jana Mikuška (Endimion) přes Tomáše Krále (Zeus) až k příjemně naturálním hlasem zpívajícímu Tomáši Lajtkepovi (Merkur). Stylově vytříbený, i když výrazově jednostrunný, byl výkon Hany Blažíkové v titulní roli Calisto, jako z běžné opery zněla Barbora Kabátková (Diana, Junona). Všichni sólisté vkládali do interpretace hluboké zaujetí, jež se přenášelo na posluchače.
Hlavním problémem bylo výrazné zkrácení opery a její deformace loutkovou ilustrací. FOTO JIŘÍ SLÁMA
Hlavním problémem provedení ovšem bylo výrazné zkrácení opery a její deformace loutkovou ilustrací. (Objevil se i Kašpárek-maňásek, jímž principál doprovázel česky vyprávěný obsah.) Obecenstvo, většinou neznalé díla, získalo z tohoto provedení dojem, že barokní opera může být docela sranda, když se „správně“ inscenuje. Dílo, které původně počítalo s publikem, jež znalo jak výchozí námět (totiž Ovidia), tak i commedii del´arte, a proto mohlo ocenit travestie i parodie, se tak proměnilo v masový produkt, s nálepkou „historická interpetace“. Pražští diváci byli s nabídnutým produktem spokojeni a hodně tleskali.
Francesco Cavalli: La Calisto
Collegium Marianum
Jana Semerádová – hudební nastudování
Hana Blažíková – Calisto (S)
Barbora Kabátková – Diana (S)
Jan Mikušek – Endimione (A)
Tomáš Lajtkep – Mercurio (T)
Tomáš Král – Giove (B)
Orchestr:
Jana Semerádová – flétny
Lenka Torgersen, Vojtěch Semerád – housle
Richard Šeda – cink
Hana Fleková – violoncello
Jan Krejča – teorba
Sebastian Knebel – cembalo
Buchty a loutky
Režie, scénické efekty – Vít Brukner
Asistent režie – Zuzana Bruknerová
Herci: Vít Brukner, Zuzana Bruknerová, Marek Bečka, Radek Beran
Osvětlení – Lukáš Valiska
Kostýmy – Radka Mizerová, Tereza Benešová
Scéna a loutky scéna – Robert Smolík
Premiéra 14. června 2013, Boskovice, festival Concentus Moraviae.
Psáno z reprízy 6. srpna 2015, Národní divadlo – Státní opera Praha, Letní slavnosti staré hudby.
Komentáře k článku: Masový produkt s historickou nálepkou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
