Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Masový produkt s historickou nálepkou

    Libreto opery Francesca Cavalliho La Calisto vychází z příběhu nymfy Kalisto zachyceného v Ovidiových Metamorfosách; historii její nešťastné lásky okořenil libretista Giovanni Faustini postavami commedie dell´arte, jejichž žertíky jsou někdy i hrubšího zrna.

    LSSH_Buchty_a_loutky_uvodni-jpg

    Pražské provedení na závěr Letních slavností staré hudby 6. srpna v budově Státní opery nabídlo výrazně zkrácenou verzi původně takřka tříhodinového díla. Na inscenaci spolupracovaly Collegium Marianum a loutkářskký divadelní soubor Buchty a loutky. Zapojení loutkářů bylo zřejmě motivováno i prakticky. Sólisté, jejichž jevištní projev se omezil na barokně stylizovanou gestikulaci, mohli zpívat z not (někeří), nebylo potřeba tolika zkoušek. Škrty ovšem znamenaly také vypuštění postav a tudíž destrukci struktury opery, která je pozoruhodná prolínáním vážného mytologického děje s vrstvou commedia dell´arte, která ho zlehčuje. Typy commedie dell´arte zasahují přímo do děje, zapojení loutek přirozeně nemůže tuto komickou vrstvu nahradit. Byla také vypuštěna (z velké části) i její hudební složka, v níž dominují falzety mužských sólistů.

    La Calisto FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Zapojení loutek nemůže commedii del´arte nahradit. FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Místo hlasové a kostýmní travestie mytologických postav přináší loutková verze „tvrdou realitu“ . Například proměna Dia v Dianu je velmi názorná: mužské loutce a pak i zpěvákovi jsou přimontována prsa a dojde skoro i ke kastraci. Podobné taškařice zvrátily obraz díla v zábavnou podívanou (i když je otázka, kolik z titěrných loutek mohli vidět diváci z I. balkonu), doprovázenou vcelku příjemně znějící hudbou. Vcelku dobrá byla úroveň instrumentální složky (i když by se přímo do nosiče tesat nemohla). Orchestr Collegium Marianum i zpěváky velmi dobře vedl od cembala Sebastian Knebel. V hudebním nastudování Jany Semerádové, charakteristickém diferencovanou dynamikou, agogikou, patřičnou zdobností linií i barevností historických nástrojů, zazněla orchestrální složka opery v působivém tvaru.

    La Calisto FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Stylově vytříbený, i když výrazově jednostrunný, byl výkon Hany Blažíkové v titulní roli Calisto. FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Sólisté, jak už to ve většině letních produkcí bývá, byli různé kvality. Rozhodně jim nesvědčil prostor největší pražské operní scény, protože některé hlasy měly spíše komorní objem. Úroveň výkonů se lišila podle dispozic i školení: u pánských sólistů klesala od profesionálního Jana Mikuška (Endimion) přes Tomáše Krále (Zeus) až k příjemně naturálním hlasem zpívajícímu Tomáši Lajtkepovi (Merkur). Stylově vytříbený, i když výrazově jednostrunný, byl výkon Hany Blažíkové v titulní roli Calisto, jako z běžné opery zněla Barbora Kabátková (Diana, Junona). Všichni sólisté vkládali do interpretace hluboké zaujetí, jež se přenášelo na posluchače.

    La Calisto FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Hlavním problémem bylo výrazné zkrácení opery a její deformace loutkovou ilustrací. FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Hlavním problémem provedení ovšem bylo výrazné zkrácení opery a její deformace loutkovou ilustrací. (Objevil se i Kašpárek-maňásek, jímž principál doprovázel česky vyprávěný obsah.) Obecenstvo, většinou neznalé díla, získalo z tohoto provedení dojem, že barokní opera může být docela sranda, když se „správně“ inscenuje. Dílo, které původně počítalo s publikem, jež znalo jak výchozí námět (totiž Ovidia), tak i commedii del´arte, a proto mohlo ocenit travestie i parodie, se tak proměnilo v masový produkt, s nálepkou „historická interpetace“. Pražští diváci byli s nabídnutým produktem spokojeni a hodně tleskali.

    LSSH-1

    Francesco Cavalli: La Calisto

    Collegium Marianum
    Jana Semerádováhudební nastudování
    Hana Blažíková – Calisto (S)
    Barbora Kabátková – Diana (S)
    Jan Mikušek – Endimione (A)
    Tomáš Lajtkep – Mercurio (T)
    Tomáš Král – Giove (B)

    Orchestr:
    Jana Semerádová – flétny
    Lenka Torgersen, Vojtěch Semerád – housle
    Richard Šeda – cink
    Hana Fleková – violoncello
    Jan Krejča – teorba
    Sebastian Knebel – cembalo

    Buchty a loutky
    Režie, scénické efekty – Vít Brukner
    Asistent režie – Zuzana Bruknerová
    Herci: Vít Brukner, Zuzana Bruknerová, Marek Bečka, Radek Beran
    Osvětlení – Lukáš Valiska
    Kostýmy – Radka Mizerová, Tereza Benešová
    Scéna a loutky scéna  – Robert Smolík

    Premiéra 14. června 2013, Boskovice, festival Concentus Moraviae.

    Psáno z reprízy 6. srpna 2015, Národní divadlo – Státní opera Praha, Letní slavnosti staré hudby.


    Komentáře k článku: Masový produkt s historickou nálepkou

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,