Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Martin Hilský: Šíře ostravských oslav je naprosto nebývalá

    Projekt Shakespeare Ostrava 2016 byl slavnostně zahájen 25. ledna 2016 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka přednáškou profesora Martina Hilského. Přednáška pod názvem Fenomén Shakespeare byla věnována životu a dílu Williama Shakespeara. Jak tedy vnímá oslavy Shakespearova znovuzrození profesor Hilský a co je Fenomén Shakespeare?

    Martin Hilský zahajuje projekt  Shakesperae Ostrava 2016  Foto Vojtěch Žižka

    Martin Hilský zahajuje projekt Shakesperae Ostrava 2016 Foto Vojtěch Žižka

    Vzpomenete si na vaše první setkání se Shakespearem?

    První setkání si nepamatuju, protože to bylo určitě v dětství, ale pamatuju si setkání v roce 1964 v Národním divadle v Praze. Byl to Shakespearův Hamlet v režii pana Pleskota a Radovan Lukavský byl tenkrát Hamlet. Bylo mi jednadvacet let a já jsem do toho divadla přišel, viděl jsem Hamleta a odešel jsem trošku jiný, než jsem přišel.

    Shakespeare slaví 400 let – v Ostravě se uchytilo vaše označení – od svého „znovuzrození“. Kdy vás toto označení napadlo?

    Často se říká, že se oslavy týkají čtyři sta let od úmrtí Williama Shakespeara, ale pro mě je to jinak. Třiadvacátého dubna roku 1616, kdy Shakespeare zemřel, jeho fyzický život skončil, ale začal jeho druhý život – ten posmrtný, který je daleko delší než ten fyzický. Shakespeare zemřel ve dvaapadesáti, jeho druhý život trvá právě čtyři sta let a je také dramatičtější, bohatší a pro nás samozřejmě daleko důležitější. Už proto, že když řeknete tu šifru „Shakespeare“, tak většině lidí nenaskočí syn rukavičkáře ze Stratfordu na Avonou, tedy konkrétní fyzická osoba, ale většině lidí se okamžitě vyjeví Hamlet, Král Lear, Macbeth, Sen noci svatojánské, Bouře a nebo ty úžasné shakespearovské postavy. Tohle je pro mě ten nejdůležitější aspekt fenoménu Shakespeare. Jemu se vlastně podařil zázrak – přežil svou smrt způsobem světským, svým dílem, a to samozřejmě nepotká každého a je to něco zcela výjimečného. Zároveň je to velká radost pro nás pro všechny. Mít takový text, ke kterému se odkazujeme častěji než k jiným textům, protože si myslím, že to souvisí s kořeny naší civilizace a vůbec lidským bytím na tomto světě.

    A ještě je na tom zajímavá jedna věc, že když řeknete slovo renesance, tak to slovo je také znovuzrození! To, že těch 400 let lze nazvat slovem znovuzrození, je zajímavá shoda okolností…

    Zmínil jste pojem „Fenomén Shakespeare“. Přednáškou se stejným názvem jste zahajoval i projekt Shakespeare Ostrava 2016. Kdo přišel s tímto nápadem?

    O projektu mi řekl ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil a zároveň mě požádal, jestli bych nepronesl úvodní přednášku. Dohodli jsme se na názvu „Fenomén Shakespeare“, který mi jen tak mimochodem uklouzl. Řekl jsem úplně bezděčně, že nejlepší by bylo hovořit právě o tom fenoménu, kterému se říká Shakespeare, a on se toho hned chytil. Zahajovat tento projekt pro mě byla velká pocta a radost, protože Divadlo Antonína Dvořáka je nádherné a já jsem byl sám na jevišti hodinu a půl před plným hledištěm…

    Jak vnímáte všechny oslavy, které se s tímto výročím pojí? A jak se v této konkurenci daří Ostravě?

    Pro mě jsou tyto oslavy spíše festivalem, takovým pohyblivým svátkem Shakespeara a vnímám to tak, že třeba anglicky mluvící lidé po celém světě – spisovatelé, básníci a divadelníci – měli přání tento svátek udělat čili že to vzniklo spontánně a z radosti, že to nebylo nadekretováno nějak shora, že to není pouhá pieta a že je to poděkování za ten veliký dar, kterému se říká Shakespeare. Fenomén Shakespeare je zajímavý tím, že je globální, že je planetární, že je to věc, která už nepatří Angličanům jako dřív, ale patří celému světu.

    Pokud jde o ty oslavy naše – tak nejlepší oslavou je vždy dobrá divadelní inscenace. A to se stalo jednak tady v Ostravě díky inscenaci Něco za něco v divadle Komorní scéna Aréna, ale stalo se to i v Praze. Velkou radost mi udělalo představení Zimní pohádka v Dejvickém divadle.

    A pokud jde o Ostravu, tak tam mě fascinuje jedna věc – šíře těch oslav je naprosto nebývalá, protože se jí účastní nejenom všechny soubory, ale spousta dalších institucí. Netroufám si tohle odhadnout, ale myslím si, že i město Ostrava, včetně pana primátora a radních, musí fungovat nějakým zajímavým způsobem, v němž se tyto činnosti vzájemně prolnuly. V té šíři a komplexnosti, ale také takové spontánní radosti, se kterou se to tady dělá, vidím velký přínos ostravských oslav.

    • Autor:
    • Publikováno: 22. října 2016

    Komentáře k článku: Martin Hilský: Šíře ostravských oslav je naprosto nebývalá

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,