Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Krvaví medvídci

    Macbeth Michala Háby v Divadle D21 mi silně připomněl Macbetha Jürgena Gosche z Schauspielhaus Düsseldorf (premiéra 2005). Jeden z mých největších divadelních zážitků. Podobný odstup, stejný cynismus, totožné záplavy divadelní krve… Hába ovšem používá méně nahoty a bahna a přidává medvědí symboliku – jsou tu plyšoví i ti medoví a také je inscenace zarámována příběhem o jednom neohroženém (skoro tak moc jako Macbeth, kterého nemůže zabít člověk, zrozený z ženy).

    Divákům nebudou u tohoto Macbetha kanout slzy, i když Hába ukazuje krvavá jatka… FOTO DAVID STELLA XXXFOTO IVAN DVOŘÁK

    Jenže – Gosch měl k dispozici herce (opravdu jen sedm mužů), kteří mu jeho inscenační záměr pomohli naplnit. Hába si vystačí s jedním – Petrem Pochopem, který ztvárňuje Macbetha, a čtyřmi herečkami – Kristýnou Podzimkovou, Marianou Čížkovou, Stelou Chmelovou a Johanou Schmidtmajerovou, jež jsou především svůdně dekadentními čarodějnicemi, stávají se však podle potřeby i ostatními postavami (vždyť ony jsou strůjkyně toho všeho). A právě herectví je největší slabinou pražské inscenace. Petr Pochop je spíše nevýrazný „uchvatitel moci“, což není koncepci na škodu, protože jeho dobrácky „medvědí“ vzezření může ukazovat na Macbetha, který je jedním z nás, žádná charismatická zrůda, jenom obyčejný člověk s chtíčem. Dívky ovšem nepronášejí své promluvy dostatečně precizně a odstíněně, zaniká tak význam jejich slov a vlastně ani někdy nepostřehnete, kterou postavu zrovna představují. (Tato mírná zmatenost je ovšem také vina režiséra.)

    Pozoruhodné je, že ve filmových dotáčkách byl projev všech herců mnohem poutavější. Vůbec tato pasáž v druhé části inscenace (kdy už si divák říká, jestli by přece jen neškodilo trochu víc emocí na úkor těch krásných stříkanců krve a šílených tanců) je pro mě vysvětlením, proč dnes Macbetha inscenovat takto. Kunderova definice kýče, zde citována, je odpovědí.

    Divákům jistě nebudou u tohoto Macbetha kanout slzy, i když Hába ukazuje krvavá jatka, ale ta jsou demonstrována s nadhledem a jako jakási zvrhlá samozřejmost.

    Divadlo D21 – William Shakespeare: Macbeth. Režie Michal Hába, dramaturgie Magdalena Frydrych Gregorová, hudba Jindřich Čížek, výprava Adriana Černá, projekce Marek Brožek. Premiéra 13. ledna 2017. (Psáno z reprízy 2. února 2017.)


    Komentáře k článku: Krvaví medvídci

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,