Má divadelní bible (No. 71)
Peter Scherhaufer: Čítanka z dejín divadelnej réžie: dokumenty-poznámky-komentáre (z českého originálu přeložil Anton Kret, vydalo Národné divadelné centrum, Bratislava 1998)
NDC 1998 /zde/
Jako svou divadelní bibli bych mohl s klidným svědomím jmenovat zásadní díla, ve kterých moc rád listuji prakticky neustále – Brookovy knihy Prázdný prostor a Nitky času, Hnízdo Grotowského od Jany Pilátové a v neposlední řadě i Brockettovy Dějiny divadla.
Jistě by se našly i další knihy. Kupříkladu ty, které tvořily osu našeho vzdělávání v ateliéru režie na JAMU. Dodnes mám před sebou obraz velké knihovny přes celou stěnu ateliéru, kterou nám po sobě zanechal náš zesnulý vedoucí Josef Kovalčuk. Tam se našly velké klenoty!
Nad všechny ty klenoty bych ale rád ve spojitosti se studiem na JAMU vyzdvihl trochu nedoceněnou a mírně zapomenutou čtyřdílnou Čítanku z dějin divadelní režie Petera Scherhaufera (vyšla mezi lety 1998-2007). Ten ve čtyřech knihách (připravovaný pátý díl už nevyšel), které původně nesly podtitul Čítanka pro lenivé režiséry, shromáždil mnohé dobové materiály k tvorbě významných divadelníků a jejich současníků, které navíc obsahují i zajímavé Scherhauferovy komentáře.
První díl nese podtitul Od neadertálce po Meiningenské a druhý Od Goetha a Schillera po Reinhardta. Třetí svazek přináší autorův výběr materiálů k vývoji divadla od Marinettiho až k Ejzenštejnovi. Scherhaufer v něm představuje významné divadelníky, jakými byli Jarry, Piscator, Brecht, Mejerchold, Vachtangov, Tairov a další. Čtvrtý díl, který vyšel až po Scherhauferově smrti, doplňuje přehled o evropské a americké režii dvacátého století až po současnost. Scherhaufer se v něm věnuje činnosti francouzského Kartelu, divadla Grotowského, Kantora, Brooka.
Divadelný ústav, Bratislava (2007) /zde/
V celém cyklu jde o velmi zevrubný a inspirativní popis vývoje divadelní režie od jejích počátků až po naše časy. Scherhaufer vytvořil celistvý soubor teoretických statí a spisů o divadelní režii, estetice a režijních osobnostech světového (zejména evropského a amerického) divadla. Dík jeho zasvěcenému nadhledu se z dějin divadelní režie stává poutavý příběh, který nás má šanci doslova pohltit.
Materiály posbíral nejen z knih dostupných u nás, ale i po různých evropských knihovnách. Pamětníci vzpomínají, že kam přijelo Divadlo Husa na Provázku na zahraniční zájezd, tam se prý Scherhaufer zavřel do místní knihovny a sbíral informace, dělal si výpisky, studoval, bádal. Zkrátka – jak sám říkával – „tankoval informace“. Výsledkem jeho badatelské činnosti je obsáhlá čítanka, kterou jsme my, studenti divadelní režie, měli prakticky pořád na nočním stolku, neboť tvořila teoretický základ pro nejeden předmět, především tedy pro dějiny režie. Scherhaufer usnadnil mnohým zájemcům o divadelní historii i praxi cestu k informacím tím, že jim předkládá v dobovém kontextu a tematických celcích to nejpodstatnější z divadelnické literatury. Usnadňuje jejím čtenářům studování často poměrně náročné a dnes již i zastaralé literatury. Přitom nejde o zjednodušené encyklopedické přežvýkání faktů, ale o komentovaný pohled na dané texty a jejich výběr. Mnohé pasáže jsou jen okleštěny o balast poplatný době jejich vzniku.
Čítanka bohužel vyšla pouze ve slovenštině (Scherhaufer přitom všechna svá díla psal česky!), k jejímu českému vydání z různých – především autorskoprávních – důvodů asi jen tak nedojde. A to je škoda, protože je to dílo svým významem srovnatelné kupříkladu s u nás tak ceněným Brockettem.
Petr Smyczek
(1985) Divadelní ržisér
Komentáře k článku: Má divadelní bible (No. 71)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
