Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2020

ročník 28
18. 2.–2. 3. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Listování dějinami jedné ulice

    Pražská Ypsilonka slaví – už nějakou dobu – výročí: 55 let od první inscenace a 56 let od svého založení. Jsem pamětnicí doby předpražské, kdy původní liberecký soubor hrál pohostinsky na Žižkově, a dodnes si s divadlem spojuji tu slavnou „starou gardu“ se skvělým muzikantem Miroslavem Kořínkem a herci Karlem Novákem, Jitkou Novákovou, Rosťou Novákem st., Zuzanou Schmidovou či Václavem Helšusem. Od té doby se Studio Ypsilon hodně proměnilo a jedinou stálicí zůstává režisér Jan Schmid (a z hereckého ansámblu Jana Synková).

    Martin Bohadlo hraje v inscenaci architekta Jaromíra Krejcara, který navrhl budovu Olympic na adrese Spálená 16 foto Jiří Kottas

    Nevím, jak Ypsilonku vnímá dnešní mladá generace, ale pro mnohé z nás starších je spojena především s dobou dávno minulou. Svou nepravidelnou dramaturgií se naprosto odlišovala od tvorby jakéhokoli jiného divadla. S jakým nadšením jsme v sedmdesátých a osmdesátých letech hltali její počiny, jimž byla vlastní lehkost (či až odvážná lehkovážnost), hravost, ale zároveň v nich bylo možné mezi řádky číst nejrůznější vzkazy týkající se konfrontace výjimečné individuality se společností, ale i historických smyček a paradoxů, které mění malé i velké dějiny světa.

    Nejnovější inscenace Spálená 16 (právě na tuto adresu se Ypsilonka na sklonku sedmdesátých let z Liberce přestěhovala) mi svým způsobem připomněla tehdejší inscenace. Typický ypsilonkovský rej na scéně s hravě edukativním nábojem kumuluje zajímavosti z historie Prahy a dotyčné ulice se skrytě politickými a společenskými podtexty, pohrává si s fakty, přebujele propojuje zdánlivě neslučitelné a prolétá staletími tam a zpět. Opět se ukázalo, že Ypsilonce nejlépe sedí volné řetězení jednotlivých epizod, brechtovské zcizování s rozmanitými efekty a zapojení živé hudby, ať už v pěvecky-tanečních výstupech celého souboru, či v sólových číslech některého z legendárních zpěváků (po inscenaci Swing se vrací se opět představila Jitka Vrbová). Inspirace sahá až do období první republiky k dvojici V + W, a to hlavně v postavách průvodců dějem (či časem, chcete-li): Chronos Romana Janála symbolizuje čas plynoucí a Kairos Lumíry Přichystalové čas nejpříhodnějšího okamžiku.

    Průlet dějinami inspiruje k zamyšlení, které naznačuje podtitul inscenace: Svět je nám dnes otevřen, zato doma se už ani pořádně nevyznáme. Programový návrat k minulosti, úvaha nad plynutím času ukazuje paradoxy malých (i velkých) dějin, ale také úspěšně hraje na notu nostalgie. Koneckonců soudím, že trocha nostalgie může přijít vhod.

    Studio Ypsilon, Praha – Jan Schmid: Spálená 16. Režie Jan Schmid, dramaturgie Jaroslav Etlík, výprava Ondřej Zicha, hudební adaptace a nastudování Miroslav Kořínek, Jaroslav Krček a Dominik Renč, projekce Erik Bartoš, pohybová spolupráce Jan Onder, odborná spolupráce Eva Kulová. Premiéra 10. a 12. prosince 2019.


    Komentáře k článku: Listování dějinami jedné ulice

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,