Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Let’s get WILD! (No. 1)

    Přijde-li řeč na queer kulturu, nejednomu z nás vytanou na mysli duhové pride pochody, estetická rozmanitost a především bujará atmosféra nespoutané radosti. Jenže queer kultura nesestává jen z optimistických atributů – skrývá totiž i temnější, naléhavější zákoutí. Právě do nich nás letos zavede jediný český queer divadelní festival WILD!, jehož třetí ročník se i letos odehrává v prostorách Venuše ve Švehlovce.

    Foto: Michaela Škvrňáková

    Nahlédneme-li do programu, zjistíme, že většina inscenací letošního ročníku zpracovává dílo francouzského spisovatele Édouarda Louise, který se ve své sociologicko-dokumentární tvorbě inspirované vlastním životem orientuje na témata jako je kritika společnosti nebo sociální odloučenost. Jelikož je sám přiznaným homosexuálem, hojně ve své tvorbě reflektuje i témata sexuálních či rasových předsudků. Právě v tomto chmurném duchu započal i letošní festival.

    První večer festivalu byl zahájen zinscenovanou novelou Édouarda Louise Kdo zabil mého otce? v podání souboru Depresivní děti touží po penězích. Původní dílo je koncipováno jako literární zpověď a k zachování žánrové autenticity proto zvolil režisér Jakub Čermák žánr monodramatu.

    Ocitáme se na pohřbu otce. Jeho syn (Daniel Krejčík) se s květinou a sklenkou šampaňského chystá pronést smuteční řeč. Z té se záhy stává salva výčitek, hněvu a především rozkrývání hlubokých ran z minulosti. Postupně se nám skrze střípky ze synova vyprávění skládá obraz problematického vztahu otce a syna, v němž se syn snaží najít cestu k vlastnímu otci.

    Foto: Michaela Škvrňáková

    Režisér zpestřil příběh přidáním další postavy – mlčícího otce (Adam Mašura). Jeho němá přítomnost je doplněna o fyzické, až akrobatické akce podle toho, co syn zrovna vypráví. Mašurovy pohyby ovšem nemají pouze ilustrující funkci – skrze jeho přítomnost jakožto vzpomínky na otce je syn nucen konfrontovat sám sebe, díky čemuž dochází ke vzniku silných, emočně vypjatých momentů. Například když syn vyčítá otci, že se odstěhoval a s hněvem, do jisté míry až frustrací ho osočuje z jeho vlastní nefunkčnosti, kdy je nucen žít na podpoře přístrojů. Během této promluvy se trmácí rozklepaný Mašura o berlích směrem ke Krejčíkovi házejícímu pomeranče po jevišti, přičemž nemohoucí mrzák se zmoženými pohyby snaží dostat ke každému z nich, i když jsou rozházeny daleko od sebe.

    Podobně srdcervoucích a krutých situací je v inscenaci mnoho. Aby toho nebylo málo, zařadil Čermák do inscenace, mimo emočně vypjaté situace, i mnoho drsných hereckých akcí – ať už jde o plivání do obličeje, ukládání do rakve či jezení střepů. Díky těmto hereckým extrémům dává inscenace vyniknout rozmanitým podobám vnitřního utrpení hlavního protagonisty, v jehož kontrastu je polykání střepů bolestí pouze malichernou.

    Kdyby ovšem inscenace sestávala pouze z trpkých a bolestných momentů, pak by své publikum rychle ubila vlnou zasmušilosti. I v tomhle ohledu má dílo propracovanou strukturu a je dynamizováno přítomností úsměvnějších momentů, jako je Krejčíkovo zpívané sólo skladby Barbie Girl od skupiny Aqua. Pár chvil na to se i tato píseň promění jen v trpkou vzpomínku. Důležité přesto je, že na malý moment se objeví záblesk radosti a smíchu, který publikum potřebuje, jelikož mu umožní si na chvíli emočně oddechnout.

    Přes veškeré vyobrazené trápení a hořkost se jedná o nádhernou, intimní podívanou, jejíž dominantou je vynikající Daniel Krejčík. V průběhu inscenace pracuje s nejrůznějšími hereckými polohami a v každé z nich lze jasně spatřovat zraněného kluka toužícího po tátově uznání. Jeho projevu kraluje autentičnost, která umožní publiku se na jeho postavu snadno navázat. Společně s ním pak můžete prožít emoční horskou dráhu, která vám na samém konci poskytne ono úlevné, leč bolestivé smíření.

    ///

    Venuše ve Švehlovce, Praha – Édouard Louise: Kdo zabil mého otce. Režie: Jakub Čermák, scéna a kostýmy: Martina Zwyrtek. Hrají: Daniel Krejčík, Adam Mašura, Petra Šavrdová, Lukáš Štěpánek. Premiéra 17. 11. 2021. Na festivalu WILD! 25. 5. 2022.


    Komentáře k článku: Let’s get WILD! (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,